Jdi na obsah Jdi na menu
 


Andreas Claus - Finanční krize

 

Text je převzat z webu:

http://www.rudydrak.cz/11-bez-komentare/andreas-claus-financni-krize-1-cast/

http://www.rudydrak.cz/11-bez-komentare/andreas-claus-financni-krize-2-cast/

Video ke stažení:

http://www.filehosting.org/file/details/23213/A_Claus_finan__n___krize___esk___podtitulky_500mb.avi

Video na webu:

http://video.google.com/videoplay?docid=3719610459164146264#

 

Ta báseň je přes dvacet let stará a já patřím k těm, kteří jsou už přes dvacet let činní v poskytování finančních služeb. 11-12 let z toho - řekl bych - jako neoliberální systémový idiot, potom na světě došlo k pár událostem a změnám, i v mém životě, které mě dovedly k hlubšímu zamyšlení.

Studoval jsem sice podnikovou ekonomiku, národohospodářství, abych potom zjistil, že i tam se zavádí na nesprávnou kolej.

Potom jsem se začal zabývat fyzickou ekonomikou, to je - téměř bych řekl - zakázaná věda, nebo to, o čem se nerado slyší a to trochu změnilo můj pohled na svět a o tom bych Vám chtěl dnes něco přednést.

Jedním z nejdůležitějších poznatků ze zabývání se fyzickou ekonomikou byl fakt, že zdravá fyzická ekonomika takové lidi jako mne - poskytovatele finančních služeb - vlastně vůbec nepotřebuje. To je hloupý poznatek, když je člověk sám v tomto oboru činný.

Potom se mi trochu ulevilo, protože jsem si při dalším studiu zjistil, že takové lidi jako daňové poradce, hospodářské kontrolory a tyhle všechny Mc Kinseyovské týpky zdravá fyzická ekonomika také nepotřebuje. A tak jsem si pomyslel : dobře, alespoň v tom nejsem sám - a pokud hledíte nevěřícně a ptáte se: co to vykládá? - můžete hned udělat namátkovou zkoušku : představte si, že okamžitě a najednou by se všichni hospodářští kontroloři, poskytovatelé finančních služeb a daňoví poradci skáceli mrtví. A teď upřímně - a vážně : postrádali byste je? Postrádali byste je ve svém životě?

Ale když svoji práci zastaví zemědělec, nebo když vypne vypínač dodavatel energie, všimneme si toho hned. Pak tady prostě zhasne světlo.

A když se člověk zabývá dále ekonomikou, zjistí, že příjem jmenovaných profesních skupin se má nepřímo úměrně k jejich fyzio-ekonomickému významu.

Najednou si člověk řekne, že něco na tomto světě funguje nesprávně.

Svoji přednášku nazývám také : Fyzická ekonomika kontra globalizace a finance.

Nebo : Co jste už vždycky o hospodářství tušili, ale nechtěli tomu věřit!

Většina lidí se totiž brání tomu, vzít na vědomí to, co se děje. Nebo Vám mohu vyprávět něco o subprime krizi.

Bylo to náhodné vykolejení kasínového kapitalismu, nebo plánované hromadné zničení fyzických hodnot?

Ze subprime krize se mezitím stala finanční krize.

Řeknu Vám, co je to ve skutečnosti - a že to tak je dobře. Jedná se o systémovou krizi, která právě probíhá a my se nacházíme na jedinečném bodě ve vývoji lidských dějin - a sice poprvé pravděpodobně za celou dobu trvání lidstva - globálně. Ale na druhé straně se zde nabízí - když slyšíte spoustu strašných věcí - i mnoho pozitivního - protože zde máme možnosti něco konečně napravit. Podívejme se na to : údajně to mělo začít touto takzvanou subprime krizí a přitom klesly ceny nemovitostí pod základní sazbu - pod základní sazbou se v USA poskytovaly úvěry na nemovitosti lidem, kteří si to vlastně vůbec nemohli dovolit. Tak asi podle motta : Koupíme si ten drahý dům, který si nemůžeme dovolit a do druhé garáže si dáme Landrover, který si taky nemůžeme dovolit, abychom ohromili souseda, kterého vůbec nemáme rádi. To všechno pak neprobíhalo dobře a trh se zhroutil.

To, co tu vidíme, je odpisová listina Lehman Brothers, používal jsem ji na prezentacích vloni v dubnu. Sčítali to a pak zjistili - proboha, máme v nejistých a mizerných papírech přes 400 miliard. A tady stojí banky, od kterých následující papíry máme.

To uvádím proto, abych ukázal, jak je mezitím narušeno i naše vnímání, nebo jak prostě akceptujeme to, čím nás denně zahlcují média, neboť to, co tu stálo jako úhrn do dubna minulého roku, to máme dnes během týdne. A nikoho to nevzrušuje. Pokračujeme nějak všichni, jako by to vůbec neexistovalo. A Lehmann sám - je minulost. Jak víte, ti mezitím také zanikli. A tak to pokračuje svižně dál a já tvrdím, že to není náhodné vykolejení, nýbrž že to bylo uděláno úmyslně.

Skutečně zajímavé je, že zkrachovala Lehmanova banka, protože Lehman Brothers byla jedna ze systémových bank a vlastníci Lehman Brothers patří k vlastníkům Federal Reserve. A tím nechali zkrachovat jednu z pěti nejdůležitějších investičních bank. Jak to? Nebo : Proč právě Lehman?

Stručně Vám ji zodpovím, nemohu to ale rozvádět - ověřte si sami, co Vám tady vyprávím.

Vzali Lehmana, protože měl nejvíce závazků v Evropě. To znamená, že ten problém neseme hlavně my zde, co se týká ztrát. A nedivíte se také, že spolu se subprime krizí, která se pak převalila k nám a ke které ale došlo v USA, se najednou dostaly do zpráv banky jako zdejší UBS, nebo v Německu, zemské banky zde a zemské banky onde a IKB, především vždycky banky s vysokým státním podílem. Proč asi? Protože s vysokým státním podílem ručí daňový poplatník rychleki a lépe než soukromé banky. A před pár týdny v němesku stát zasáhl - ach, co to povídám - stát - to je firma, ale k tomu se ještě dostanu, zasáhl, aby zachránil Komerční banku. Ten celý krám byl na burze ohodnocen na necelé 4 miliardy, potom do té banky vrazí 16 miliard a získá tím podíl 25 %.

Ptám se, jestli jsem ve škole nepochopil počítání s procenty? Co se to tady vlastně děje? Nebo proč si necháváme líbit určité věci, které se odehrávají každý den, protože vysokému peněžnictví nejde nikdy, dámy a pánové, o peníze...

Prostřednictvím peněz k něčemu dochází : systematické přerozdělování majetku od chudých k bohatým.

A to, jak jsem musel zjistit, je úloha moderních finančních služeb. Myslete na to, když vidíte svého bankéře.

Hlavní problém je v tom, že většina lidí v tomto skvělém globalizovaném světě informací pořád ještě málo nebo vůbec nechápe tématiku peněz. Používáme je každý den. Je to téměř nejpoužívanější produkt, dalo by se říct. Produkt proto, jelikož peníze nejsou Bohem dané. Peníze nejsou univerzální princip. Peníze jsou člověkem vynalezený princip.

Tvrdím, že to je jeden z nejlepších vynálezů, na které kdy lidstvo přišlo. Jen byl naprosto zpervertován.

A moc nad penězi, nad našimi penězi, bychom si zase měli vzít zpátky a nedovolit soukromému sdružení, aby je ze zájmu o zisk tisklo. To je vlastní jádro problému celé věci.

A chtěl bych ukázat, jak k tomu dochází a co to mělo doposud za důsledky.

Filosofové kladou s oblibou otázku - ostatně zcela zbytečnou - co bylo nejdřív : vejce, nebo slepice? O tom se dá dlouho diskutovat. V peněžním systému lze tuto otázku velmi snadno zodpovědět.

Žijeme v systému dlužných peněz a už samo jméno to říká : dlužné peníze. Nejprve tedy dluh. A pak přišly peníze. Příčinou jakékoliv bankovky, kterou máte v kapsách, je úvěr, který si někdo vzal. Jinak by tento dluh nebo tato bankovka prostě a jednoduše neexistovaly. Pročež je výše veškerých dluhů vždy stejně vysoká, jako výše jmění na světě. Nebo jinak řečeno : kdyby všechny lidi napadlo, nebo měli možnost - většina tuto možnost bohudík nemá - splatit své dluhy - což už nemohou - ale kdyby existovala schopnost splatit všechny dluhy, zmizely by všechny peníze. Žádné peníze by už neexistovaly. To si většina lidí vůbec neuvědomuje. A především ani to, jak se peníze dělají. A tento pohyb se vždycky zakládá na exponencionálním růstu. Proč?

Protože při tvorbě peněz - nebo v tomto případě při tvorbě dluhu nebyly zároveň vytvořeny i úroky, které byly požadovány. To je úplně jednoduché.

Představte si, že máme 100 tisíc Euro a to jsou veškeré peníze. Nás je deset ekonomických účastníků a každý z nás dostane 10 tisíc Euro. A jako bankéř řeknu, že to musím vytisknout, musím to spravovat, musím se o to starat a to má svoji cenu a ta je 5%. Souhlasíš s tím? A my se na sebe podíváme a řekneme : ano. 5% - to se svým ekonomickým potenciálem zvládnu. Stanovíme splatnost za jeden rok a začneme se honit, abychom si navzájem vyfoukli ty peníze na úvěr, protože každý musí na konci roku splatit o 5% víc. V celkovém součtu 105 tisíc. Problém je - nebo jde o to - a to je šikovně narafičeno - že banka říká, že jako platidlo přijme pouze peníze, které sama vydala. Ale oni vydali přesně jen těch 100 tisíc. To znamená, že 105 tisíc vůbec nelze zaplatit, protože vůbec neexistují. Každopádně neexistuje těch 5 tisíc. Jen si toho nikdo nevšimne. My se honíme jako křečci v kolečku, abychom si navzájem vyfoukli peníze na úvěr. Sedmi nebo osmi lidem se povede úvěr splatit a ti ostatní se diví : zatraceně, kde je mých 5%? Kdo je teď asi má? Proč nejsou tady?

A existují teď dvě možnosti - a to je smysl tohoto systému : první možnost je přihlásit se, že už nemůžu. Hloupé je, že všechno, co jsem do té doby udělal, je pryč. To totiž připadne jako záruka bance. Protože ta nebyla tak hloupá, aby mi dala peníze jenom tak - ne - ti všichni chtějí vždycky záruky. Už jste si toho všimli? Vždyť o ty jde - ne o nějaké pitomé peníze. Ty se dají každý den vytisknout a to oni také dělají. Protože banka musí jako záruku za těch 100 tisíc, které vydá - víte, jakou musí složit maximální částku? Jakou záruku? Záruku ve výši 4% - víc ne.

To je zajímavé. Další možnost, která se s oblibou užívá, protože v úhrnu a díky různým dobám splatnosti a zúročení atd. si toho nikdo nevšimne - a pak si člověk řekne : osud, náhoda, špatná tržní situace, je to nevýhodné, nějaké zdůvodnění se pro všechno vždycky najde - zkus to ještě jednou od začátku, dostaneš další úvěr. Tím chci říct, že dluhy nelze v úhrnu nikdy splatit, nýbrž jde to jen s dalším zadlužením.

A ať už vezmu 5% nebo 10% nebo 20% přijde k tomu pak úrok a úrok z úroku a proto to musí vést k takové exponencionální křivce. A sice z matematických a ne z ideologických důvodů.

Když vezmu úrok z úroků se 100%, je to velmi jednoduché a každému je to okamžitě jasné a každý tomu rozumí. Neboť z 1 při 100% jsou 2 a zase 100% 4 - 8 - 16 - 32 - 65 - 128 atd. atd.

A člověk si řekne - ouvej, tam je ale rychle game over. U 5% se ale stane přesně totéž. Jen ne v prvních 20-30 letech, tam si toho ještě nikdo nevšimne. A potom to stále narůstá. A pak máme přesně tentýž efekt, jen časově posunutý. Potom máme tyto katastrofy každých 60-80 let, podle toho, jaká byla průměrná výše úroků v dotyčném společenství. To taky navlékli šikovně - proč tak dlouho - jednou za 60-80 let?

A proč potřebuji takové úrokové sazby? Protože všichni lidé, kteří by mohli o katastrofách vypravovat, už zemřeli. Už nejsou.

Ti, kteří za poslední hospodářské krize v letech 1932-1933 byli v plném rozkvětu života, dvaceti až padesátiletí a účastnili se ekonomického procesu, ať jako dělník, zemědělec nebo podnikatel, ti už zpravidla z biologických důvodů nejsou. A proto musíme tu zkušenost činit stále znovu. To je taky docela šikovné, protože věříme tomu, co stojí v novinách a ty nám o tom vykládají něco jiného.

Tak - a teď se podíváme, jak probíhala minulá hospodářská krize. Akciové trhy stoupají vždy tehdy, když už se v reálném hospodářství nedá nic vydělat. Protože pak to jde do spekulace. Tak tomu bylo počátkem 20. let, v náběhu k 1. světové hospodářské krizi. A nový trh ve 20. letech byl automobilový průmysl - Henry Ford, pásová výroba, nové chemické výrobky, atd. atd. Ty vedly k ohromnému vzrůstu produkce, naneštěstí špatným směrem. Když se člověk zabývá fyzickou ekonomií, dospěje jednou ke zjištění, že co se týká tématu mobility a individuální dopravy - to co řeknu, vás udiví - od vynalezení auta neexistuje žádný vědecko-technický pokrok. Proč? Má to pořád ještě čtyři kola a spalovací motor a hotovo. A v osobní dopravě tím na světě přepravovat 6,5 miliardy lidí - to nebude fungovat. Tečka.

A jako fyzický ekonom člověk zkoumá všechny potřebné procesy látkové přeměny ve výměně mezi lidmi a přirodou k dosažení nějakého ekonomického účinku. A ekonomický - ne ekonomický, ale materiální efekt je dopravit nějakou osobu z místa A na místo B. Jestli tam musí, to mě teď nezajímá. Ale jde o to, jaké vynaložení energie v úhrnu vývoje infrastruktury, atd. bylo zapotřebí k přepravení osoby z bodu A do bodu B. A když to zkoumáte a abstrahujete to do peněz jen z hlediska vynaložené energie - zjistíte u osobní přepravy a tématu auto následující : od vynalezení auta stoupá spotřeba energie k přepravě osoby z bodu A do bodu B permanentně. Takže žádná produktivita. My se tam sice dnes velice pohodlně dostaneme, s elektronickým zavíráním oken a klimatizací a zítra mi tam zabudují kávovar, ale z energetického hlediska je to šílenství. Bude to fungovat pro bohatou část světa, ale ne pro všechny lidi. V Evropě máme na 100 obyvatel 50 aut. A víte, jaký je poměr v Číně? Na 100 obyvatel 2 auta. Víc nemají. Jen celou spoustu Číňanů.

Proto musel být silniční provoz v Pekingu během olympijských her regulován. Kdyby to Číňané jen zdvojnásobili, už tu nepůjde vůbec nic. Ne abyste si mysleli, že dojde ropa, ne, nejdřív by zmizely všechny kovy pro všechna auta, která se musí postavit, aby měl každý Číňan vlastní auto. Můžeme jim na to upírat právo a říct, že jen v Evropě smíme mít 50 aut na 100 obyvatel? Když Číňan řekne : poslyšte, my chceme mít taky 10%. Jakým právem bychom jim to chtěli odpírat? Jen to nebude fungovat - a sice z fyzické stránky - to nemá nic společného s penězi - kvůli energii, přesunu energie, apod. to nebude fungovat. Číňané ovšem zapomněli na Konfucia a Lao-Tse. Vydávají se právě evropskou a americkou cestou.

Za světové hospodářské krize to bylo tak - abych se vrátil k tématu - akciové trhy stoupaly - zadlužení stoupá. To je taky docela šikovně uděláno, protože lidi zjistí : člověče, na burzách vyděláme za rok 10 - 20 - 30 - 40% a úvěry jsou na 5-6%. Tak si vezmu úvěr a investuju do akcií. A pak je peněz víc a víc a víc...

A tak se přijde na nápad investovat do akcií na úvěr. Úvěry jsou vystavovány denně. A jednou - to byl tzv. černý pátek, který byl sice v úterý, ale to je jedno - se přišlo na nápad, vypovědět hranice úvěrů a někteří museli své akcie prodat. Když hodně lidí prodá svoje akcie, má to zase co dělat s cenou - nabídka a poptávka. A tenhle krach na burze byl vyvolán úmyslně. Zajímavé je, co se dělo : zadlužení stále stoupalo.

A 1929 jsme měli na trhu vyvolání této krize a zajímavé bylo, že zadlužení dále stoupalo - na 270% hrubého sociálního produktu. A teď přišlo něco zajímavého. Velká světová hospodářská krize začala až 1932-1933. Milióny nezaměstnaných všude v Evropě, v Americe, znáte to možná z dějepisných knih, to znamená nekonečné zavírání podniků, to na druhé straně znamená, že hrubý národní produkt, totiž úhrn hodnoty vyrobených statků a služeb musí zákonitě klesat. Souhlasíte?

Když se už nikdo nezadluží ani markou, nebo frankem, nebo eurem, musel by ten poměr vystřelit ještě víc vzhůru. A jak vidíte - přesně to ale nečiní. Dluhy se splatily ještě rychleji, než klesal hrubý národní produkt. Jak je to možné? Vyjádřím to velice vybraně : umoření dluhů zřeknutím se věřitele.

V USA zkrachovalo během dvou let 16 tisíc bank. Peníze se neztrácejí tam, kde si myslíte - na nespolehlivých trzích s akciemi. Ty také klesly o 80-90%, ale když investuji do nějaké firmy, která produkuje něco smysluplného pro vývoj lidstva a naši existenci, ta firma možná zanikne, ale schopnost a činnost lidí dělat něco, aby zde na zemi mohli žít, to se neztratí a bude to tady stále - ať už s akciovým trhem, ať už s peněžním systémem, nebo bez peněžního systému, na tom se prostě a jednoduš nic nezmění - změní se jen ocenění podniků, které jste bohužel moc draze koupili - ale ty nezmizely a schopnost se také neztratila.

Ale dá-li se hovořit o trvalosti - vaše peníze na vašem účtu, vaše peníze ve smlouvách o stavebním spoření, životních pojištěních, ty zmizely. A ty zmizely vždycky natrvalo. Tam se ztrácejí peníze. Peníze se ztrácejí vždycky v hotovosti. A na sporožiru. To, co vám dnes říkám, berte vážně, protože další vývoj ukazuje dodnes, že když dnes vytvoříme poměr mezi celkovým zadlužením a HDP, dostali jsme se na 550% a to je tak vysoké, jako ještě nikdy v dějinách. A když mi hodně lidí říká : vždyť to ale jde, pane Claus, tak říkám : jasně že to jde, oni optimalizují výšku pádu. A přesně na to, aby mohli optimalizovat výši pádu, vynalezly se všechny ty zvláštní finanční produkty - toral return fonds - a v oblasti našeho jazyka existuje spousta anglických pojmů, které vám přívětivý bankéř také nedokáže vysvětlit - proto první tip pro vás - kupujte jen takové produkty, o kterých víte co jsou zač a co je tím skutečně míněno - to totiž většinou neumějí vůbec vysvětlit. A to všechno se zatím nezhroutilo jenom proto, že zatím mohli v principu nechat peníze v kasinu. Ale běda, vlije- li se tato spousta peněz do reálného hospodářství. Potom - dobrou noc.

A tyto peníze - tuto spoustu peněz - je třeba odbourat. A hádejte, kde je jedno z největších volných jmění? U Němců. A kam to uložili? Cílevědomě a důsledně přesně tam, kde se to má ztratit. Totiž přesně do těch produktů, které jsem právě jmenoval.

Když víte, co se s penězi v budoucnu stane, zvykněte už si na ten pohled, ten už není tak veselý - už nejsme u akcií, ale u tématu peněz. A proč to musí pryč? V posledních 30 letech se objem produkce zboží průmyslových zemí zčtyřnásobil, ale ve stejné době se objem peněz a úvěrů zčtyřicetinásobil.

A teď k té hlavní zvrácenosti : peníze byly vynalezeny proto, aby existoval jednotný směnný prostředek pro účastníky trhu. Jestli vezmu jako na některých tichomořských ostrovech pár vzácných mušlí, nebo jestli vezmu zlato nebo stříbro, tam spočívá hodnota alespoň v platidle samém. Nebo vezmu nějaký papír, na kterém se všichni shodneme, to jsme tu právě udělali a říkáme, že to je náš výměnný prostředek. Proč se neudržuje stabilní hodnota? Vždyť to je vlastně nejdůležitější měřítko hodnoty...

Ale nejdůležitější je toto : v globalizovaném světě mění každý den svého majitele zboží v hodnotě 26 miliard. Hřebíky, šrouby, nemovitosti, ropa, zlato, všechno co je. Všechno zboží, se kterým se dá obchodovat. Děnně za 26 miliard.

Hedge Fund kapitál má momentálně celosvětově objem 1,1 biliónu. Měnový obchod za den mezitím vystřelil na 2,2 - 2,5 biliónu za den. Každý den mění vlastníka více než dva bilióny - bilión je číslo s dvanácti nulami - dvojka, dvanáct nul - tolik biliónů dolarů mění denně majitele. A obchod s deriváty to všechno trumfne - se skoro 4 bilióny denně. Finanční nástroje odvozené od reálného zboží, které se denně virtuálně přesunují sem a tam. To znamená, že jen 0,5% veškerých peněz, které na světě kolují, se pohybuje z důvodu, pro který byly původně vynalezeny. 99,5% všech existujících kolujících peněz každý den na světě je z ekonimického hlediska k ničemu. Nejsou zapotřebí. Je jich přespříliš, musí se odstranit. Ostatně i ve smyslu vysokých financí. Musí to zmizet. Ničí to svět. Je to zvrácenost. Momentálně se tyto peníze pohybují v mezinárodním globálním kasinu a každý den se tam ničí o trochu víc.

V USA to teď vypadá následovně - celkové dluhy USA obnášejí momentálně 53 biliónů. A to je vyšší, než celosvětový národní produkt ve výši 40 biliónů. Jen dluhy Američanů.

Ta čísla s bilióny vám nic neříkají, proto něco jiného : americký státní dluh narůstá denně o 2 miliardy. Deficit zahraničního trhu vzrůstá denně o 2,2 miliardy. To znamená, že amrický stát a jeho občané vydávají za vteřinu o 45 tisíc dolarů víc, než vydělají. Než sami vyhospodaří. A to i o Vánocích, na Silvestra...

Proč to mohou dělat? Protože mají v rukou monopol na peníze. Oni tisknou světové peníze a existuje jen dolar. Protože všechny ostatní měny jsou zpravidla pojištěny dolarem jako rezervou, jako zárukou. Euro ostatně z 80%. Vy zde ve Švýcarsku jste si nechali vzít krytí vaší měny zlatem v roce 1992. Na světě už nejsou peníze kryté hodnotami, je to už jen "fiat money", "buďtež peníze", jak se říká. Oni je prostě tisknou a každý den nanovo. Samozřejmě produkujeme také odpovídající větší množství zboží, že? Jako miliardy a bilióny, vkládané denně nebo týdně do hospodářského koloběhu na záchranu systému, ne lidí. To je na tom to zločinné. Snaží se tím zachránit svůj zničený systém a ne lidi. Jde ale o nás. Nejde o peníze. Jde o naši životaschopnost a schopnost přežít jako lidská společnost.

Kdosi jednou řekl, že s ekonomikou je to úplně jednoduché. Dobře si žiju tehdy, když dlouhodobě víc přijímám než vydávám. Tak jednoduchý je svět.

A nyní se podívejte, jak si počíná americká vláda ohledně výdajů : příjmy padají a výdaje závratně stoupají. To, co se děje, vypadá nějak nezdravě. K tomu se ještě přidají záchranné balíky jakéhosi pana Obamy, jehož volební "boj" byl financován právě pěti bankami z Wall Street. Ti ho udělali. Stál přes miliardu dolarů. Člověk by se mohl domnívat, jaké zájmy bude případně zastupovat. Lehce o tom zafilozofovat...

A pak si člověk řekne : aha, Američané mají problém. Mají deficit zahraničního obchodu. Dostanou tedy více dodávek fyzického zboží, než sami do světa dávají. A ten deficit vrůstá také exponencionálně.

Ti tedy mají problém, řekneme si. V roce 1992 se říkalo : vedoucí hospodářská světová velmoc dělá ročně deficit zahraničního obchodu ve výši 50 miliard. To je katastrofa - říkala spousta ekonomů. Dnes už to nikoho nevzrušuje, dnes to dělají každých čtrnáct dní. A víte pro koho je to problém? Pro nás. Hlavně pro Německo, jakožto mistra světa v exportu. To znamená, že Němci do světa vyvezli více fyzického zboží, než od nich dostali. A jak se to saldo vyrovnává? Už to tušíte - malými zelenými cedulkami, zvanými dolary. To je ale hloupé. A oni to jednoduše tisknou.

A tento dolar se případně měnovými spekulacemi sníží nebo vyzdvihne - v posledních 2 - 3 letech ztratil dolar nejméně 20% své hodnoty, jen přebytek zahraničního obchodu Němců činí 150 - 200 miliard.

Vezměme 200 miliard, minus 20% měnové spekulace a nazdar 40 miliard. 

Je ještě někdo, kdo má ještě větší problémy než Němci a to jsou Číňani. Ti mají měnové rezervy dva bilióny. 12.6.2007 byl ohledně toho osloven bývalý šéf emisní banky Greenspan - člověče, Číňané to mají s dolarem v rukou, bylo to na konferenci o nemovitostech v New Yorku, poté, co už nebyl šéfem emisní banky, ti jsou pak nějak upřimní, někdy říkají pravdu. Oni vlastně říkají vždycky pravdu, musí se jen přesně naslouchat. Četl jsem to ráno v novinách a div jsem si nerozlil kafe. Proto hrají na stejné straně. Ti nepotřebují slabý dolar, přišli by o dva bilióny. Číňané mají velký zájem - jsou také orientováni na export.

Víte, jaký byl pokles minulý měsíc? 18% u Číňanů. Importy poklesly o 43%. Vidíte, že se právě děje něco významného, ale v zákulisí. Tyhle zlomy - to chtějí - donutili nás zúčastnit se jejich hry.

Protože najednou má každý své zájmy. Oni své bilióny taky nechtějí ztratit tím, že by se dolar vypařil do vzduchu případně do nirvány. Takže všichni se účastní hry. Němci také. Ti také nemají zájem o to, aby se dolar vypařil do vzduchu. Protože to je jejich pokrytí exportních přebytků, které dodali.

A podle hlášení agentury Reuters se ptali Greenspana, Číňané to přece mají v ruce, ti mohou manipulovat s dolarem. A Greenspan povídá : ne, to mi nedělá žádné starosti. A oni, ohromení, říkají : ale vždyť to mají v rukou. Když Číňané vrhnou prostě svoje dolary na trh, co potom? A Greenspan na to podal skvělou odpověď, kterou vám nechci upřít : je velmi nepravděpodobné, že by Číňan

é odprodali své dolarové rezervy, protože nenajdou nikoho, kdo jim je odkoupil.

Novináři jsou z toho hotoví co se děje, Greenspan odchází, ještě jednou se otočí a řekne ještě jednu zajímavou větu : lidi, užívejte si života, dokud ještě můžete. Berte to vážně.

Kupní síla jednoho dolaru v roce 1970 - dnes už je to jen 13 centů. Nejstabilnější měna na světě - německá marka, byla jen o 15% lepší. A to byla nejstabilnější měna na světě.

Nevím jak je to tady u vás ve Švýcarsku, ale v průměru má každý Němec dvě životní pojištění. Na co to mají? Kdo jim to prodal? A proč?

A konkurence se snaží o to, že jedni vyplatí za 100 euro na 30 let 100 tisíc a ti druzí říkají - my vyplatíme 120 tisíc. A kolem toho se odehrává konkurence. Protože duch si představuje - aha - 120 tisíc - a uvažují vždycky v dnešní kupní síle, to jim ale slibují za 30 let. Největší riziko, které si nakoupíte není to, jestli vyplatí 100 nebo 120 tisíc, to nedělají a nedělali. Před 30 lety slibovali ostatně Němcům 120 tisíc marek - a dostanete je? Jsou to eura. Lež. Pryč, to bylo. Žádné marky. Ty mezitím zrušili. Ale při měně z toho udělali polovinu. 1 euro byly 2 marky. A dnes dostanete za euro tolik co za marku. Nazdar. Pryč. A pizza, která stála dříve 8 marek, stojí dnes 8 euro. V čem je rozdíl? Můj majetek se přitom zmenšil o polovinu. A tak jak dnes rozšiřují množství peněz, za 120 tisíc výplatného životní pojistky - když budeme mít štěstí, dostaneme jízdenku k nádraží.

A mezi tím mohou ležet dva týdny. Tak rychle to může jít. Hyperinflace v Německu v roce 1923 proběhla během 9 měsíců. A tam jsme byli u biliónů za 1 dolar. A nemyslete si, že se to nemůže znovu stát. Co k tomu ještě říct? Dejte si to sami dohromady.

Inflace neznamená, že se zvedly ceny, jak se mnozí mylně domnívají. Tomu něco předcházelo. Totiž rozšíření množství peněz. To tomu předcházelo. A když je vyšší množství nekrytých peněz, které hledají kupní sílu, musejí se tomu ceny samozřejmě přizpůsobit. To je inflace. Ta hrstka, která systém chápe, bude mít natolik zájem o jeho prospěch, nebo budou natolik závislí na jeho milosti, že z jejich řad nikdy nevzejde opozice. Velká masa lidí, mentálně neschopná pochopit, ponese však jeho břímě bez reptání, možná dokonce netušíce, že systém je vůči jejich zájmům nepřátelský.

To řekl jistý Rothschild. 1863. Bohužel má pravdu. Nebo lépe řečeno, udělali to tak, aby to tak bylo.

Ostatně - když otevřete noviny a čtete, co všechno se ve světě divného děje a řeknete si : ach, ti politici...

Člověk je obklopen samými idioty. Ti jsou ale hloupí, že to udělali. Ti musejí být blbí. To už jsem si odvyknul. Ti nejsou blbí. Máme ty nejlepší politiky, které si lze představit (poznámka editora : nemluví o ČR).

Jen - pro koho? To je otázka. A pokud vám ještě připadá něco divné, že byste si řekli : proboha, ti jsou ale hloupí, pokuste se najít toho, kdo má přesně z této situace prospěch. A zjistíte jednu věc - nejsou takoví hlupáci, za které jste je považovali. Jen zastupují určité zájmy. Otázkou je jen : jaké zájmy - nebo čí zájmy? A my, kteří tu sedíme, k tomu nepatříme a proto bychom si naši moc už měli vzít zase zpátky.

K porozumění penězům zábavným způsobem si vezměme hlavní měnu - dolar. A první otázka zní : jsou toto peníze? To nejsou peníze. To je bankovka. Pravé peníze jsou v USA definovány dokonce v ústavě, stal se z toho článek ústavy. Tam stojí, co je to dolar. A když si to přečtete, určitě se podivíte. Dolar je kousek stříbra o hmotnosti 412,5 gránů, to je přibližně 26 gramů. To je americký dolar. Tečka a hotovo.

Dnešní dolary jsou soukromé peníze, vydané soukromou institucí - ne soukromé peníze - promiňte - ale bankovky. Bylo to taky docela praktické. Cválali po divokém Západě se svým stříbrem a zlatem a to nebylo dobré. Takže vydávali mezi jednotlivými bankami skladovací lístky a cestovali s cedulkami a když někdy potřebovali skutečné peníze, totiž zlato nebo stříbro, šli do pobočky banky a řekli : tady je můj skladovací lístek. Dej mi to. A potom to dostali. Co stojí na bankovkách dnes? To je vždycky zajímavé - vezměte si bankovky a pořádně si je prohlédněte. A potom zjistíte, že nám nelžou. Stojí tam přesně, co to je. Tato bankovka je legálním platidlem pro všechny soukromé a veřejné dluhy. Stojí tam něco o penězích? Ne. Tak to ani nezamýšleli. Dříve byla tato měna krytá zlatem. Co tam stálo? Dříve tam stálo - poté co se vynalezla emisní banka - nejprve nás museli učit odvykat po celé generace - abychom jim to všechno spolkli. Naplánovali to ale už dávno. Víte, když si myslíme - za 3 týdny, to jsem předvídal - tak si poklepáváme na rameno, to je pro ně jeden tah, oni naplánovali celou šachovou hru. A plánují na generace. Jsou opravdu dobří. Tam ještě stálo : doručiteli vyplatit na žádost ve zlatě - od 10 dolarů a od 5 dolarů tam stálo : doručiteli vyplatit na žádost ve stříbře. Jak to bylo u nás? Mám tady bankovku, tu můžete koupit u eBay za 50 centů - 1000 říšských marek. To si člověk myslí, že to jsou peníze. Když si ale tu bankovku přesně pročtete, co tam stojí? Stojí tam toto : 1000 marek vyplatí hlavní pokladna říšské banky v Berlíně bez ověřování legitimace - ti ještě neznali Osamu - doručiteli této bankovky. A to si člověk řekne : hele, já myslel, že to jsou peníze. Ne ne, to byl úložní lístek pro peníze. Peníze byly ušlechtilé kovy : zlato a stříbro. A víte, kolik jste dostali za tuto bankovku? Bylo to opravdu hodně - uvedu vám příklad. Oba jsme měli dědečka. A oba dědečkové chtěli něco udělat pro své děti a jejich děti a oba měli tuto bankovku - opravdu hodně - a tak si řeknou : zakopeme to na zahradě a neřekneme to ani vládě, atd. - daně a tak - pryč s tšmi penězi. Jeden si řekne, zahrabu, našel si na to pěknou krabičku, ten druhý ne, taška z umělé hmoty ještě nebyla vynalezena a tak si řekne : Tak si za to vezmu zlato, to v zemi tak nehnije. A nic si u toho nemyslí. Jde tam a dostane za to kolik? 55 uncí zlata. 1913. Dnes hrabeme v zahradě, jeden najde bankovku, jde k eBay a řekne, dám to za sběratelskou hodnotu 50 centů, ten druhý najde 55 uncí zlata a jedna unce zlata stojí dnes 992. Násobení přenechám vám.

To by byla vaše cena. Porozuměli jste rozdílu mezi papírem a penězi? U amerického dolaru je ještě zajímavé prohlédnout si zadní stranu. Američané říkají pravdu. Říkají za co dolar stojí. Přečtěte si to. "Věříme v Boha." No tak pěknou zábavu - v peněžních záležitostech. Berte to vážně. Nemusíme se tak smát.

Dolar umírá a někteří se radují, ale všechno ostatní nakonec zaniká společně s dolarem, protože to je rezervní měna pro všechny ostatní, je jedno, jestli to jsou švýcarské franky nebo eura, to dělají jen proto, aby nás drželi v šachu. Protože když chcete péct housky, na to už úvěr nedostanete. Chcete si otevřít pekárnu, 50% vlastního kapitálu - to je pro nás příliš riskantní. Ale když chcete hazardovat s měnovými opcemi, dostanete úvěr 100%. Vím o čem mluvím, protože jsem to dělal, dával jsem také dohromady takové produkty. Dnes to nedělám, protože si nemyslím : Tady bych mohl udělat pár marek...

Američané říkají : "make money". Sledujte řeč, o vydělání se nemluví. Dělat. Make money. Je to neetické. Protože si mezinárodního ruletového stolu zkoušíme navzájem vyfouknout peníze. Je to hra s nulovým součtem, ale chybí to přesně tam, kde by to bylo zapotřebí k fyzické reprodukci lidského společenství. A do toho už se momentálně neinvestuje. A to je to drama. Peněz je nekonečně, jen jsou špatně umístěné.

Na euru už nestojí vůbec nic. Když se podíváte na kritéria občanské politické ekonomiky, nesplňuje tento papír už ani kritéria bankovky, to jsou oficiální falešné peníze. A nestojí tam ani nic, kdo za to ručí.

Jednou se to rozsype - sorry, to jsme měli takový nápad a nějak to nevyšlo, s tím eurem. Na zadní straně totéž, všude podivné mostové konstrukcě a já vám řeknu, o co vlastně jde. Chtěl bych ještě jenou citovat bývalého šéfa emisní banky Alana Greenspana, který před několika lety řekl - to je ostatně můj nejmilejší citát od něj : "Pokud jste mi rozuměli, nevyjádřil jsem se dostatečně nesrozumitelně." Mluvil vždycky záhadně o penězích a o burzách aby nás nějak držel v šachu a všichni si mysleli : ó, ten se ale vyzná. Ano, vyzná - otázkou je - pro koho. A v návalu upřimnosti někdy řeknou věci, že se člověk z toho posadí. Cituji ještě jednou krátce Alana Greenspana, to řekl před pár lety : "Když nějaký národ zabředl hluboko do bažin zadlužení a nevidí už východisko, když díky stále vzrůstajícím výdajům zabředá stále hlouběji a už s tím nemůže přestat, musí být úřad příslušný pro peněžnictví jednak nahlížen jako vševědoucí a věří se mu na základě přesvědčivé vůdčí osobnosti. Neexistuje jiná cesta, jak v tomto stádiu vývoje zamezit panice a krizi. Tato osoba, nebo skupina osob, která ve skutečnosti kontroluje tok úvěrů, je potom tvůj pán a vládce, pán veškerého tvého hmotného majetku, pán tvojí duše." - Chcete to? - "Pán tvojí duše." Ti nechtějí naše peníze - chtějí naše duše. Berte to vážně. Nynější předseda emisní banky řekl krátce před nastoupením do úřadu toto: "Nevím, zda změna přijde s třeskem nebo skučením, zda dříve nebo později. Ale jak to vypadá, je pravděpodobnější, že to, co změnu navodí, bude finanční krize coby politická prozíravost." V této větě je jedna nepřesnost nechceme-li to nazvat lží : "Nevím." - Ten to ví moc dobře. Tady stojí plán. Tohle udělají. Dámy a pánové, systém peněz na dluh, založený na ničem, který nemá žádný protějšek, jako dříve kupříkladu zlato, nemůže vůbec narazit. Na co? Nemá žádný protějšek. Kromě jednoho. Na naši důvěru. Jen tam může tento systém narazit. Nevypadá to tak. Lidé ve spotřebních chrámech pořád ještě používají eura, švýcarské franky a dolary, jako by se nic nedělo. Momentálně to tak nevypadá. Když ale každodenně stojí v novinách : finanční krize, finanční krize, hospodářská krize, krize krize krize...

Ke krizi, dámy a pánové, dojde pro toho, kdo ji chce prožít. A k tomu směřují. Je to na nás, abychom této krizi zabránili. Neboť oni ji chtějí. Aby z chaosu, který tím vytvoří, mohli zbudovat svůj nový světový řád. O to jde. Jistě potřebujeme nový světový řád. Ale takový? Takový nepotřebujeme.

zdroj: http://www.anti-zensur.info/Videos.html český přepis toho

Doplnění editora : postupně tady budu přidávat další části této přednášky, která je stejně dlouhá jako zajímavá.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zajímavý článek o finannčí krizi

(astromaniak, 24. 1. 2011 22:07)

Článek pojednávající o finanční krizi z astrologického hlediska, předpověď dalšího vývoje současné krize: www.astro-pages.mysteria.cz/svetovekrize.php