Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pracovní tým I.

29. 6. 2009

socialismus (pracovní skupina):

Kdyby prý byl ještě chvíli pokračoval u nás socialismus (tzv. režim za komunistů), pokračoval by rozklad hospodářství, až bychom prý za chvíli došli k hranici, na které stálo Rumunsko, kdy občané již neměli co jíst. U nás se prý již přiznávalo, že žijeme na dluh a již se připravovalo rozprodávání zlatých rezerv, jak říkal L. Štrougal.

Stačila by výroba základních životních potřeb, jak to bylo za komunistů, kdy bylo plno domácích potravin, byli jsme vlastně soběstační v podstatě i energeticky, až na dovoz ropy a plynu. Samozřejmě, že nemůžeme říci, co by třeba záměrně udělal komunistický režim, ale měl důvod nějak zkrachovat a vyhlásit bankrot?

 

Odpověď pracovní skupině (socialismus):

Kdyby byl tzv. „socialismus“ řízen pouze ideami tzv. „socialismu“ (tj. učením K. Marxe), nikoli pod socialistickými hesly ideami něčeho zcela jiného (nesocialistického), mohl hospodářsky prosperovat stejně dobře, ba i lépe, než tzv. „kapitalismus“. Zhoubná likvidace soukromého podnikání totiž nemá původ v idejích socialismu, ale v idejích státního terorizmu (např. v bolševismu). Socialismus přece neskončil všude hospodářským krachem jako např. v Rumunsku, či v Rusku, ale zmáhá se také k hospodářské prosperitě, např. jako v Číně. Jádro zla socialismu a komunismu (na rozdíl od kapitalismu) netkví ani tak v hospodářství či v politice, ale především v kultuře (v omezování svobody ducha)...

Předlistopadové připouštění, že ČSSR žije na dluh, je hloupost naočkovaná veřejnému mínění STB, jako součást STB připravovaného listopadového převratu. Srovnáme-li gigantickou zadluženost dnešní kapitalistické ČR s mini-zadlužeností tehdejší ČSSR, musíme se takovým „hodnocením“ vysmát...

Zatímco L. Štrougal o nutnosti rozprodávání zlatých rezerv ČSSR pouze mluvil (pod spikleneckou dikcí STB), polistopadové vlády kapitalistické ČSR (pod zlovolnou dikcí světových bank) tyto rezervy skutečně rozprodaly (za pakatel), aniž by tím pomohly tehdy již systematicky rozvracenému hospodářství...

Vlastní produkce ZŽP, zejména potravin, byla v ČSSR (za komunistů) několikanásobně vyšší, než byla domácí spotřeba. Tehdy jsme živili téměř celou RVHP a dostávali jsme za to alespoň levnou ropu a zemní plyn. Půdní fond byl tehdy velmi ostražitě hlídán, zatímco dnes je systematicky likvidován...

Důvody ke krachu evropských komunistických (socialistických) režimů netkvěly v těchto režimech, ale v rozhodnutí tzv. „jestřábů Západu“ (ústředí v USA), odkud byly (tajně, přes SSSR) od počátku pěstovány a nakonec rozvráceny...

-zmp-

 

 

Jak vznikla tato krize? (pracovní skupina):

Skutečně tím, že Američani si kupovali domy a auta na úvěry, které potom nestačili splácet?

 

Odpověď pracovní skupině (jak vznikla tato krize?):

Vámi zmíněná teze o příčině současné „finanční krize“ evidentně počítá s nevědomostí veřejného mínění. Jinak by si nikdo netroufl takové pitomosti vůbec ventilovat. Současný západní kapitalismus dnes a denně likviduje tzv. „nadvýrobu“ (např. jako u nás vyléváme mléko do kanálu atp.), v hodnotách astronomicky převyšujících nesplácené úvěry na auta či domy. Dnes a denně vede lokální války, jejichž nákladnost rovněž astronomicky převyšuje nesplácené úvěry na auta či domy. Dnes a denně rozvrací tzv. konkurenční nebo rozvojová hospodářství jiných zemí, jejichž ztráty opět astronomicky převyšují nesplácené úvěry na auta či domy. Atd., atd. Navíc stát (USA) nesplacené úvěry bankám nahradil, takže tato „virtuální“ příčina krize pominula, reálná krize však trvá dál...

-zmp-

 

 

pravomoc (pracovní skupina):

Je hlavní problém, že lidé nemají pravomoc a nemohou o sobě v obcích rozhodovat?

 

Odpověď pracovní skupině (pravomoc):

Hlavních problémů je víc:

a/ totální zmatení politiky, ekonomiky a kultury a tím také vyplachování mozků v akademickém školství

b/ vydíratelnost ZŽP a ZPP

c/ otrokářské vztahy v hospodářských organizacích

d/ bankovní systém v ekonomice

e/ delegování pravomoci na tzv. „zástupce lidu“ (absence práva veta v obci)

Pokud nevyřeším všechny současně (TSO), řešení žádného z nich (samostatně) se neosvědčí...

-zmp-

 

 

radikalismus (pracovní skupina):

Co vlastně chtějí ti tzv. radikálové, neonacisté, extrémisté, šovinisté, atd. atp.

O co tady u nás jde? Jak se u nás může začít vytvářet takové napětí ve společnosti a nenávist jedněch proti druhým? Za komančů to snad byla zcela okrajová věc, nebo to existovalo? Jen to nebylo publikované v novinách?

Ale nyní prý je jen 0,1% rasových činů. Ale v novinách se do toho šťárá tak, že se zdá, že tu není nic jiné, než boj ras bílé a černé, asijské, romské. Není ten rasismus velkým dílem i jako následek „práce“ a manipulace  masmédií? Ale výsledek této práce je již zde. Zdá se, že začínají emoce již  skutečně přetékat a bezmocné masy se začínají radikalizovat.

Romové začínají dělat bojové hlídky, stavějí barikády, neonacisté je provokují….

Kam toto vede či povede? Jaké je řešení?

Jak by toto TSO řešila? Takové pochody městy? Je to přece svoboda, ne?

Zakazovat to? Nebo je nechat pobít se mezi sebou? Ale to není řešení….

 

Odpověď pracovní skupině (radikalismus):

Radikálové (stejně jako ostatní lidé) vědí, co nechtějí. Co chtějí nevědí, neboť by jinak museli chtít TSO...

Napětí a nenávist jedněch proti druhým není přirozená. Aby mohla existovat (vč. rasistické), musí být vyvolána uměle, pokryteckou politikou totalitního státu (nerovností práv a povinností, nečinností proti škůdcům atp. = výbušnina) a potměšilostí masových sdělovacích prostředků (systematickým podněcováním k individuálnímu násilí = rozbuška)...

Za „komančů“ (jak říkáte) to bylo z hlediska státu stejné (= výbušné), z hlediska sdělovacích prostředků jiné (podněcovaly jen k třídní nenávisti = rozbuška k jiné výbušnině)...

Kam to povede? K omezování občanských práv a svobod (k policejnímu státu), v rámci zavádění pořádku...

Jaké je řešení? TSO!

Pochody městem nejsou projevem individuální svobody, ale projevem kolektivní kultury (viz např. karneval) nebo kolektivní manipulace (např. ideologické). V TSO bude záležet jen na sociálně svobodné vůli občanů (na jejich právu veta), které pochody připustí a které ne...

-zmp-

 

 

rčení a fráze (pracovní skupina):

Co je pravdy na rčení: „To přináší doba.“

Co doba může přinést? Je to snad nějaká živoucí bytost? Impulsy do vývoje může snad dát jen tzv. duch doby (jestli vůbec připustíme existenci duchovních jevů a bytostí, duchovních světů)...

Jak je tomu s frází: „To je následkem nevyzpytatelného jednání burzy… Burza reaguje neodhadnutelným způsobem… Neviditelná ruka trhu zasáhla.“ Je snad burza opět něco živoucího? Jak může burza reagovat, jestliže nereagují lidé na burze pracující? A o tzv. „neviditelné ruce trhu“ byly již popsány knihy. Nikdo ji nikdy neviděl, ale přesto či právě proto prý existuje, protože zasahuje neviditelně. Copak se může dít na burze něco bez vědomí člověka? Nebo je to bráno tak, že burziáni udělají nějaká opatření, ale netuší, jaký bude mít dopad třeba skoupení nějakých akcií atp? To se ale nezdá být racionální. Následky jsou snad vypočitatelné a ne nevypočitatelné. Něco jiného je stroj, přístroj, kde se může stát něco, co člověk ani netuší, selže třeba nějaká součástka. Tak tomu ale není na burze, tam snad není žádná součástka, která by mohla selhat, nebo ano?

 

Odpověď pracovní skupině (rčení a fráze):

Dělají (říkají) -li dva totéž, nemusí to být totéž. Není-li rčení „to přináší doba“ vysloveno (skrze kohokoliv) z ducha doby (popř. nepřipouštíme-li existenci ducha doby), pak se jedná o pouhou frázi (papouškování oduševnělých)...

Na burze se prý obchoduje s tzv. „cennými papíry“. Měla by se tedy řídit týmiž pravidly jako trh, kde se obchoduje s reálným zbožím. Představte si nyní v tržnici dvě prodavačky rajčat. Babku, pro kterou je vysedávání v tržnici a komunikace s lidmi určitou formou zabíjení času a mámu, která je jako na jehlách, protože ji doma čekají děti. Máma má tendenci nasadit cenu níž než babka, aby rajčata co nejdřív prodala a mohla domů. Babka, která chce prodávat co nejdráž pohrozí matce, že půjde s cenou ještě níž (takže by matka děti neuživila), pokud se neshodnou na stejně vysoké ceně. Matce nezbývá než souhlasit. Nato přijde zákazník, který u matky již nakupoval za nižší cenu a vyjádří podivení. Matka mu odpoví: „To neviditelná ruka trhu (burzy) zasáhla!“

Neviditelnost zásahu není než pokoutnost, skrývané vydírání, ale i teror (organizovaný zločin), jímž trhovci vyhrožují těm, kdo nasazují ceny rajčat níž než oni...

Zásahem neviditelné ruky trhu bychom mohli stejně dobře nazvat intervenci bankéře a ekonoma u pekaře (viz odpověď Alešovi: hospodáři, bankéři a ekonomové)...

-zmp-

K příkladu o pekárně (pracovní tým):

příklad A) ukazuje, jak jednoduché je řízení ekonomiky, pokud peníze neemitují banky, ale výrobci. Já sice nejsem ekonom, ale ten příklad s pekárnou se mi zdá tak zjednodušený, že si myslím, že by v praxi nemohl fungovat. Znamená to, že každý smluvní vztah toho pekaře by byl realizován tímto způsobem? Že by tedy dal poukázku na preclík nejen zaměstnancům, ale každému, vůči němuž by měl závazek? Tedy například i dodavateli výrobní linky na preclíky? A co když dodavatel výrobní linky nestojí o preclíky, a tedy ani o poukázky na preclíky, ale chce jet třeba na dovolenou do Karibiku? A co když o ně nestojí ani zemědělec, který mu dodává mouku? Pokud mu to zaplatí poukázkami, které sám emituje, a dodavatel výrobní linky si za tyto poukázky zaplatí let do Karibiku, a zemědělec si za ně koupí traktor, pak se tyto poukázky pekaři nevrátí. Neplatí již tedy model A).

A další věc, které nerozumím: Jak si pekař na počátku pořídí výrobní linku a nakoupí suroviny na pečení preclíků, když ještě nezačal péct preclíky? Nyní je to tak, že si pekař vezme půjčku v bance a tu pak postupně splácí ze zisku, který mu přináší pečení preclíků. Jak by se to řešilo v modelu A)?

 

Odpověď pracovnímu týmu (k příkladu o pekárně):

Jak jsme uvedli, jednoduchý příklad „A“ je přehledný, ale těžkopádný. Lépe je však přehledně byť těžkopádně prosperovat, než být nepřehledně a pružně okrádán...

Na otázku, zda by pekař každý smluvní vztah realizoval týmž způsobem (poukázkami na preclíky), odpovídáme: Čím jiným by měl pekař komukoliv cokoliv reálně platit (bez podvádění), než svými preclíky nebo poukázkami na ně? Také ostatní výrobci mohou reálně platit jen svým zbožím nebo poukázkami na ně. Obchodování s preclíky nebo s „adresnými penězi“ (poukázkami na preclíky) je však těžkopádné, jako je těžkopádné obchodování výměnným způsobem (zboží za zboží). Pokud však výrobci dají své adresné peníze dohromady, tj. založí k tomu společně instituci zvanou např. „burza“, pak mohou na této burze vyměnit adresné peníze za peníze neadresné (v téže míře hodnoty) a model „A“ je rázem zbaven Vámi uvedených problémů. Pokud burza s „cennými papíry“ (adresnými a neadresnými penězi) neobchoduje (není soukromou firmou), ale pouze vyměňuje jedny za druhé, potud nikoho neokrádá, ale zajišťuje trvalou rovnováhu mezi mírou hodnoty neadresných peněz a mírou hodnoty zboží...

Protože se veškeré vyrobené zboží neprodává ihned, jakmile je vyrobeno, zůstává určité množství zboží na skladě a v téže míře určité množství peněz jako volný kapitál. To umožňuje shromažďovat volný kapitál ve finančním ústavu (záložna atp.), který z něj může poskytovat úvěry...

-zmp

 

 

K příkladu o pekárně (prac. tým):

Děkuji za odpověď. Přece jenom bych se ale ráda ještě jednou zeptala,

1. kde vezme budoucí pekař prostředky na prvotní nákup výrobní linky? Rozumím tomu, že jakmile začne vyrábět, zůstává část zboží na skladě a tyto prostředky přeměněné do podoby volného kapitálu lze použít k nákupu dalších výrobních prostředků (další výrobní linky apod.). Na samotném počátku výroby ale pekař žádné takové volné prostředky nemá, neboť ještě nenapekl žádné preclíky, které by mohl mít na skladě, protože k jejich upečení potřebuje právě tu výrobní linku, k jejímuž nákupu potřebuje vstupní kapitál. Jestliže pekař může emitovat poukázky pouze v hodnotě odpovídající hodnotě napečených preclíků, pak takové poukázky nemůže použít k zaplacení výrobní linky, neboť výrobní linku musí logicky koupit předtím, než upeče první preclík. Kde tedy tento vstupní kapitál na prvotní nákup výrobní linky (a mouky a spousty dalších nezbytných věcí) vezme, jestliže tu nejsou banky, které by mu na tento účel poskytly úvěr?

 

 

2. Nebude-li mít firma šéfa, který v ní má rozhodovací pravomoci i nad pracovníky, jak bude udržovat pracovní morálku? Zvlášť, když třeba ve firmě budou pracovat lidé jen proto, aby si odpracovali ZPP.

Kdo přiměje pracovníky ve firmě, aby zvýšili tempo, nebo kvalitu? ZPP přece nebude motivovat lidi k nějaké vyšší aktivitě. Musíte-li si něco oddělat, tak to přece uděláte jen tak, aby se neřeklo.

Nepočítáte v TSO s lidskou přirozeností. Nestavíte TSO na nějakých ideálech, které v praxi nefungují?

 

 

3. Říkáte: …„virtuální“ příčina krize pominula, reálná krize však trvá dál...“

Je-li masmédii presentovaná příčina krize nevědomý omyl nebo vědomá lež, jaká je tedy skutečná příčina krize?

 

 

4. Nahotu ano či ne? Jak je tomu s nahotou v rodině? Co je přirozené a co je správné?

Při výchově dětí by se mělo postupovat tak, aby si na nahotu zvykaly, protože je přirozená, nebo se mají rodiče před dětmi neproducírovat nazí? Jaké vzory jsou v tomto případě správné? Když jsou spolu sourozenci různého pohlaví a koupou se spolu ještě v 15 letech nazí, je to jedno, nebo ne?

Přírodní národy jsou k těmto věcem většinou velmi shovívavé a všichni chodí před sebou skoro nazí.

Opak je ale v moderní civilizaci, která udělala z nahoty tabu. Prudérní viktoriánská Anglie zakazovala doslova vše. Asi jako některé muslimské země přikazují ženám chodit za závoji a nesmějí jim být vidět ani špičky bot!

 

 

5. Bude-li základní pracovní povinnost, kdo bude chtít dělat třeba ve slévárně?

Raději všichni budou dělat plavčíka a ne někde ve fabrice.

Kdo bude určovat kde kdo má dělat ZPP? Bude to muset někdo dělat direktivě, jinak by všichni chtěli dělat jen nějaké příjemné a lehčí práce. Nevidíte vše moc jednoduše? Počítáte s obyčejnými lidskými vlastnostmi, jako je vše si ulehčovat?

 

 

6. Jsou-li nyní drogy, jak chcete odstranit jejich existenci v TSO? Je to mafie, do které nikdo nemůže jen tak lehce proniknout a rozvrátit ji. Opět jako byste nepočítali s lidskou přirozeností, že velcí bosové si nenechají vzít své kšefty a drogy budou dál existovat. Jak chcete odstavit mocné klany finanční a mocenské klany a mafie. To přece prostě nejde. Co Vás má k tomu, abyste věřili že v TSO se tito skutečně dění ovládající mocní bosové, šéfové, politikové, podnikatelé atp. vzdají svých pozic a vyklidí pole?

 

 

7. Tvrdíte, že bude-li někdo vetovat nějaký návrh, tak jeho veto (např. stavba nějaké budovy) může být prověřeno občanským soudem. Co když ale soudce bude uplacen nějakými firmami, které chtějí stavět? Vždyť to přece známe. Za peníze se dá mnoho udělat. Proč věříte, že soudce v TSO bude neúplatný? Může ten vetující občan říci, že soudce byl stranický a že chce jiný soud?

A co když bohatá firma opět uplatí dalšího soudce? Kolikrát může občan žádat o prověření jiným soudem? Vždyť to by byla šaškárna. Kdo by věřil takovému soudu?

Jaký je potom rozdíl mezi diktátorskými lidovým soudy za totality socialismu a mezi takovým zesměšněným občanským soudem v TSO?

Proč si myslíte, že by soudci v TSO nebyli úplatní? Proč nepočítáte s lidskou přirozeností -  a to je touha mít víc než ten druhý a mít se lépe než druhý člověk.

 

 

 

Odpověď prac. skupině (k příkladu o pekárně):

1. Vaše otázka nebere v úvahu vše, co sama uvádí. Ve hře tu přece není jen produkce preclíků, ale také produkce výrobních linek na preclíky. Spíše než preclíky je zbožím, které se hned neprodá, právě výrobní linka. Tzn., že volný kapitál mají spíše producenti výrobní linky, než pekař, který si od nich může půjčit. Prodávání na dluh není nic neobvyklého. A protože neuvažujeme o TSO jako o pár lidech někde v horách na samotě, ale o lidech žijících v početných sociálních organismech a vyrábějících různé zboží (nejen preclíky a linky na ně), lze počítat s větším množstvím volného kapitálu uloženého v záložně.

Také je třeba počítat s pověstným „Baťou s dřevákama“. Pekař přece nemusí začínat hned ve velkém s výrobní linkou, ale postupně (ručně) si na linku našetří (ukládáním svého volného kapitálu do záložny, který může být půjčován jiným)...

Týž problém jako pekař musí ovšem řešit také výrobce výrobní linky na preclíky...

Vytvořit volný kapitál lze také prací nad míru ZPP. Hodnotu této nadvýroby lze jako „úsporu“ vkládat do záložny jako volný kapitál. Jen ho nesmíme tvořit virtuálně jako dnešní banky (tisknutím peněz nepodložených výrobou zboží), tj. okrádáním všech prostřednictvím inflace...

 

 

2. V TSO nejsou šéfové (zaměstnavatelé) a podřízení (zaměstnanci), ale všichni představují mnohost podnikatelů (podílníků). V současných totalitách je rovněž mnohost podnikatelů (ač menší, neboť jimi nejsou všichni). Nuže, kde mají tito totalitní podnikatelé „šéfa“, nutného (podle Vás) k udržování jejich pracovní morálky? Kdo přiměje tyto pracovníky (totalitní podnikatele), aby zvýšili tempo nebo kvalitu? Pracují snad „jen tak, aby se neřeklo“?

Realizujeme-li svou ZPP např. v pekárně, tu prací jen tak, aby se neřeklo, chleba (ZŽP) neupečeme. Odvedení ZPP se tedy neměří časem, intenzitou práce atp., ale pouze výslednými produkty požadované kvality. V totalitách se tomu blíží odměna za hotovou zakázku. Tehdy se lidé vždy snaží udělat, co je třeba co nejdříve, neboť loudáním si svou pracovní dobu jen prodlužují...

TSO počítá s lidskou přirozeností stejně jako totalita. Ekonomika vždy kalkuluje s přirozenou vypočítavostí (zištnou snahou vyprodukovat co nejvíce s vynaložením co nejmenší námahy). To však funguje pouze u podnikatelů, nikoli u zaměstnanců, kteří (na rozdíl od zaměstnavatelů) neobdrží celý tržní výnos z vynaloženého úsilí, ale pouze „odměnu“, jakou uzná za vhodnou zaměstnavatel, který tím dostává možnost vydělávat i na nich (okrádat je o jejich podíly). Okrádaní zaměstnanci tím ztrácejí podnikatelskou motivaci. Mj. i proto chce mít ekonomika TSO pouze podnikatele (podílníky) a žádné zaměstnance...

Na otázku: „Nestavíte TSO na ideálech, které v praxi nefungují?“ odpovídáme: Ano stavíme na ideálech, které v praxi nefungují, protože do praxe dosud nebyly zavedeny. Parní stroj také v praxi nefungoval, dokud jeho idea nebyla objevena a naplněna...

 

 

3. Skutečná prapříčina všech krizí je vytváření „volného kapitálu“ z ničeho (tisknutí peněz nepodložených vyrobeným zbožím). Tyto krize však nejsou pouze jednorázové, jako tzv. „finanční krize“ (stažení peněz z oběhu bankou), ale průběžné, jako tzv. „inflace“. Lidé, udržovaní v učené nevědomosti však za krize pokládají jen jednorázové sabotáže, nikoli průběžné okrádání (inflaci), na něž si zvykli jako na něco „normálního“...

 

 

4. Děti si na nahotu nemusí zvykat, neboť je jim přirozená (narodily se nahé). Proto je jejich nahota nepřekvapuje, nelámou si jí hlavu a jejich zájem se může obracet k tomu, co jejich přirozeností není (k poznávání ostatního světa). Spatří-li však nahotu dospělých (tak výrazně odlišnou od jejich), tu nahota probudí jejich zvědavost (zájem). Musíme se tedy ptát: O co chceme, aby se naše děti zajímaly?

a/ o cokoliv, co jim náhoda, nejapnost či nedbalost dospělých pustí před oči?

b/ o to, co jim určí pedagog (vychovatel)?

Protože děti svůj zájem projevují napodobováním, co chceme aby napodobovaly? Erotiku? Sex? Pornografii? Chceme mít z dětí snad pětileté sexuology, gynekology atp.? Chceme, aby si hrály s kondomy, erotickými pomůckami atp., nebo s hračkami usměrňujícími jejich zájem tam, kde ji chce mít pedagog, který nemá v hlavě pouze sex (jako sexuolog)?...

Dětská nahota nevzbuzuje u dětí nepřiměřenou pozornost. Jakmile však děti pohlavně dozrají (ve 12-18 letech), tu v nich nahota ostatních pohlavně zralých přirozeně probouzí erotický zájem („bouři hormonů“), který je s to přehlušit všechny ostatní zájmy. Nechceme-li, aby děti ve věku pohlavního zrání měly jiné zájmy než nezdrženlivě sexuální, pak před nimi nemusíme nahotu nijak omezovat...

Pedagog (vychovatel), který chce z dětí vychovat víc než jen „přírodního primitiva“, nepřipustí aby děti žily v poměrech přírodních národů...

Civilizovaný člověk může být uznán za dospělého až po dokonání jeho výchovy pedagogem. Případnou pokračující výchovu pak již může realizovat pouze každý sám na sobě. Je tedy dál již výhradně pouze na něm, jaké stanovisko k nahotě zaujme, zda se bude chovat jako muslim, anglický puritán, či sexuálně nevázaně. Jen tím nesmí obtěžovat své okolí...

 

 

5. Představy o ZPP bez představ o ZŽP k porozumění věci nevedou. Zde je třeba nejdříve říci, které ZŽP lze (podle Vás) zabezpečit právě jen ve slévárně, a které může zabezpečit plavčík? Jinak pouze žonglujeme s pojmy...

Totéž platí i pro otázku: „kde má být odpracována ZPP?“ V principu všude tam, kde se tvoří ZŽP! Nikdo tedy nemůže požadovat příslušnou ZŽP a současně odmítat pracovat tam, kde ji lze vyprodukovat (s výjimkou zdravotní disposice atp.). Bible praví: „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ Protože o druhu a míře ZŽP i ZPP rozhodují svobodní občané, nelze je direktivně popohánět, ale stavět pouze a jen na jejich vzájemné dohodě (kolektivní smlouvě atp.). Kde není shody, tam nemůže být ani TSO. V principu nic nebrání tomu, aby se všichni postupně střídali na všech pracovištích, produkujících ZŽP. Dohodnou-li se jinak, také dobře. Zde si lze problémy pouze vymýšlet, neboť v principu tu nijaké nejsou. Namísto vymýšlení problémů „jak to nejde“, doporučujeme „vymýšlet“ způsoby „jak to zařídit co nejlépe“...

 

 

6. TSO není totalita a nemá tedy v úmyslu bláznivě zakazovat např. existenci některých rostlin (konopí atp.). Drogy nejsou mafie, jak tvrdíte, ale přírodní produkty. TSO se tedy ve svých obcích nestaví proti narkomanii (alkoholismu atp.), ale proti obtěžování (poškozování) okolí omámenými lidmi. Obec se tedy zaměřuje na narkomana (opilce atp.), jako na každého jiného škůdce (občanským soudem, náhradou škody a zbavením občanských práv). Narkoman (alkoholik aj.), odsouzený jako škůdce a „uvázaný na řetěze občanského poručníka“, se k drogám již nikdy nedostane. Žádná mafie k němu nepronikne a pokud přece, stejně nebude mít čím by jí za drogy zaplatil. A protože narkomafie není charita, nebude rozdávat drogy zadarmo. Zkrátka, TSO nebojuje s narkomafií, ale se škodícími narkomany. Na tom není nic nereálného...

 

 

7. Chceme-li dosáhnout nějakého cíle úplatkem, pak jistě nebudeme uplácet desítky lidí tam kde stačí podplatit jediného. Proto příslušné firmě upřímně radíme: Nepodplácejte řadu občanských soudců, ale vetujícího občana! Uzná-li váš úplatek za výhodnější než své veto, pak své veto určitě stáhne, aniž mu za to cokoli hrozí, jako podplacenému soudci. Pro podplaceného občana je úplatek vlastně náhradou škody (v míře, kterou sám uznal za přiměřenou), kvůli které věc vetoval. Zkrátka, TSO není jen tak proti úplatkům! V TSO může být úplatek totéž, co náhrada škody!...

Otázka „Jaký je... rozdíl mezi diktátorskými lidovým soudy za totality socialismu a mezi... úplatným občanským soudem v TSO?“ je položena tendenčně. Nespravedlivé (diktátorské a úplatné) soudy se neomezují pouze na totalitu politickou (socialistickou), ale na každou totalitu (politickou, hospodářskou i kulturní), tj. i na dnešní liberalismus. V TSO není úplatný soud reálný, neboť tu i soudce může být souzen za nespravedlivý soud. Tzn., že vetující občan může občanského soudce žalovat (u jiného občanského soudce), což u totalitních soudců možné není. Pokládáte-li nepostižitelnost totalitních soudců za lepší řešení než postižitelnost občanských soudců v TSO, pak Vám zřejmě vyhovuje totalita...

Otázka, zda soudci v TSO nebudou úplatní, je nepatřičná. TSO nevadí úplatný soudce, ale nespravedlivý soud! Jinými slovy, rozhodne-li soudce nespravedlivě, pak se sám vystavuje soudu jako škůdce, bez ohledu na to, zda byl, či nebyl podplacen. A protože se tím jeho nespravedlivý soud stává neplatným, nemá podplácení soudce v TSO nijaký smysl (úplatek soudce = vyhozené peníze)...

Protože TSO nepočítá s lidskou přirozeností jednostranně, ale všestranně, nebere v úvahu jen sklony dravce („mít se lépe než druzí“ na jejich úkor), ale také sklony jeho obětí (závidět úspěšnému). V totalitě je závist obětí vůči úspěšným dravcům bezmocná. V TSO nijaká dravost není možná, takže tu lze závidět jen pracovitějším, což může vést jen ke zvýšení pracovitosti závistivce (k vyrovnání se pracovitějšímu nebo k jeho překonání vyšší pracovitostí)...

-zmp-

 

evoluce a revoluce (prac. tým):

1. Je TSO a její zavedení revoluce či evoluce?

2. Jak redukovat éčka, stabilizátory, emulgátory, inhibitory, desítky dalších sraček, kterými ničí zpracovatelé zdravé a kvalitní potraviny. Udělá s tím TSO pořádek?

3. Vše jen negujete. TSO je vlastně jen negativistický postoj. Vše, co dosud bylo, na všem jste našli chyby a nenechali jste kámen na kameni. Vy jediní víte jak je to správně či dobře! Tak to na mne dýchne, když čtu TSO. Chybí vám pokora.

4. Jak se to má s homosexualitou? Pro mnohé je to velmi palčivé téma. Usiluje se nyní o to, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti. Je lepší, aby děti třeba z dětských domovů byly raději u někoho, kdo je rád, že je má, než aby v dětských domovech trpěly nedostatkem lásky.

Také dnes není problém, aby žena otěhotněla umělým těhotenstvím a pak si žila se svoji družkou. Takovým věcem stejně nikdo nezabrání. Co je tedy lepší? Umožnit adopci všem a nebo nutit homosexuální páry k nějakým oklikám, kterými stejně tyto páry dítě nějak získají.

5. Na zateplování domů nyní ČR prý dostala peníze za prodej emisí Japonsku.

Japonsko tedy dotuje program zateplování domů v ČR. Přitom bažiny v Rusku a jinde vyprodukují nesmírné množství skleníkových plynů. Mají smysl nějaké sledování emisí? Nebo je to jen zase nějaký důmyslný kšeft papalášů?

 

Odpověď pracovnímu týmu (evoluce a revoluce):

1. TSO je možný až potom, co se z počátečního chaosu sociální jednoty postupně (vývojem) emancipovala politika, ekonomie a kultura. Jejich opětné zmatení v totální jednotě současných režimů, je úpadkem ve vývoji, je protivývojovým návratem k počátečnímu chaosu. Jejich uspořádání v TSO však není přirozeným pokračováním vývoje, ale doslova revolučním uměleckým dílem. Tak jako se ze stonku rostliny postupně vyvíjejí listy (např. trojlístku), tak květ rostliny představuje jakousi revoluci, z předchozího listového vývoje rostliny nevyplývající. Květ je revolučním počátkem možnosti nového vývoje, vývoje plodu rostliny...

2. Zmíněné jedy jsou do potravin přidávány proto, aby zabíjely plísně, bakterie atp., tj. aby zabránily jejich rychlé přirozené zkáze a prodloužily jejich trvanlivost (aby vydržely přepravu přes celou zeměkouli, dlouhodobé skladování, tj. aby bránily ztrátám na zisku prodejců). Žel tyto jedy zabíjejí také něco v těle jimi otravovaných konzumentů. Tak funguje totalitní trh.

V TSO jsou ZŽP ihned a bezezbytku konzumovány, tj. produkovány a odebírány stále znovu čerstvé. Není tu tedy třeba žádných konzervačních prostředků...

3. Kdybychom negovali vše, jak tvrdíte, pak bychom museli negovat i TSO.

Kdybychom našli chyby na všem, co dosud bylo, pak bychom např. nemohli argumentovat na základě reálných axiómů.

Kdybychom se pokládali za jediné, kdo ví jak je co správné, nemohli bychom na svou podporu nikoho citovat.

Kdyby nám chyběla pokora např. před pravdou, pak bychom libovolně spekulovali, jako akademičtí učenci.

Z věci je zřejmé, že nic z toho, co nám vyčítáte, není oprávněné...

4. Nejde jen o to, že případní adoptivní „rodiče“ mají děti rádi (např. jako lidožrouti), ale také o to, jakou výchovu jim mohou poskytnout (např. jako zloději). Největší překážkou řádné adopce dětí jsou právě dětské domovy, s armádou „odborníků“, jež by se jinak staly zbytečnými a nezaměstnanými.

Následná argumentace v podstatě říká: Nemůžeme-li zabránit následným katastrofám, nebraňme ani katastrofám, o kterých víme předem. Nač pomáhat nemocnému, když může onemocnět i potom?...

5. V liberální (ekonomické) totalitě našeho typu je vše podřízeno kšeftu. Dotaci na zateplení obdrží protekční firma, které dáte ještě násobek vydělat, nikoli Vy, zateplíte-li svépomocí. Kdyby měl každý svůj vlastní zdroj tepelné energie (čistý), nemusel by nákladně zateplovat. Až většina zateplí, zvýší se cena příslušné energie natolik, že bude platit jako před zateplením, ne-li víc. Nejde tedy o zateplování, ale o kšeft.

Ani sledování emisí nevede k jejich snižování, ale ke kšeftování s nimi...

-zmp-

 

superstát a vajíčková válka (prac. skupina):

- Bude-li v Evropě jeden superstát, EU, potom jaké jsou role národů?

V TSO národy budou jaksi přesahovat přes hranice obcí a budou tvořit samostatné kulturní oblasti?

- Co vajíčková válka s politiky? Politik poklekající před bombarďákem, který držel plato vajec? Není to spíše trapné, pokleknout před klukem, který háže vajíčka? Nejsou toto jen prázdné politické pózy plné falše?

 

Odpověď pracovní skupině (superstát a vajíčková válka):

Bude-li v Evropě jeden superstát, pak role národů (kultury) nebude žádná, pak se lidstvo stane nekulturním (kulturně chaotickým)...

Protože TSO mohou zakládat jen lidé schopní vzájemné domluvy, nikoli otroci povinní ovládat jazyk svého pána, nelze TSO stavět na mnohojazyčných organizacích dolní trojnosti (obcích, podnicích, rodinách, či školách). Mnohojazyčné mohou být (ale nemusí) až svazy obcí, kooperující podniky, spřátelené rodiny atp. Tak jako národy nezanikly ani v mnohonárodnostních totalitních státech (ale tvořily konkrétní kulturní oblasti), tak nemusejí zaniknout ani v TSO. Tzn., že zavádění TSO mj. vyhovuje současná existence národních států, ne však jejich tendence k míchání kultur tzv. imigrací...

U puberťáků nelze očekávat víc, než prázdné pózy, ať už mají podobu tzv. „studentské sametové revoluce“ nebo „klackovité vajíčkové války“. Zatímco „politik na kolenou“ je docela sympatickou (byť nic neřešící a tedy zcela prázdnou) sociální představou, vejce vržené člověkem (útočníkem) na jiného člověka, představuje zlovolný zločin proti lidské důstojnosti...

-zmp-

 

 

 

Ještě k pekárně (prac. skupina):

1. V odpovědi prac. skupině (k příkladu o pekárně) v bodě 6 píšete:  …“TSO se tedy ve svých obcích nestaví proti narkomanii (alkoholismu atp.), ale proti obtěžování (poškozování) okolí omámenými lidmi. Obec se tedy zaměřuje na narkomana (opilce atp.), jako na každého jiného škůdce…“

Takže chcete řešit následek, ne příčinu?

Drogy přece šíří mafie a nějaký zfetovaný kluk ploužící se nočními ulicemi jako stín. Toho chcete zbavit občanství? Toho, který  je jen zoufalou obětí skutečných zločinců! V čem se tady lišíte od totality?

2. Jak rozumět tomu, že chcete zachovat lidskou důstojnost v ek. sféře při aplikaci podílnictví, bratrství.

To, že šéf nebude moci sprdnout pracovníka třeba za to, že vyrábí zmetky?

3. Proč má TSO jako zásadu v politice jen rovnost a ne politickou pluralitu?

 

Odpověď pracovní skupině (ještě k pekárně):

1. Otázka, zda chce TSO řešit následek, nikoli příčinu, představuje nepochopení ideje TSO. Sociální organismus, který by řešil pouze následek, nebo jen příčinu je nanic. Řešit je třeba obojí. Řešením příčin (prevencí) je samo TSO. Řešením následků je náhrada škody a ztráta občanských práv...

Chceme-li bojovat proti narkomanii tím, že budeme pronásledovat upravovatele a šiřitele drog (mafie), nikoli producenty drog (přírodu a jejího Stvořitele), pak chceme bojovat tendenčně a tedy nespravedlivě. Mafie umožňují zákazy (např. prohibice v USA umožnila vznik proslulých alkoholových gangů v Chicagu aj.)...

Plnoprávným občanem obce v TSO, nemůže být „zfetovaný kluk, ploužící se nočními ulicemi jako stín“.

Plnoprávným občanem obce v TSO, nemůže být ani „zoufalá oběť skutečných zločinců“, je-li např. zavražděna, či jinak učiněna nezpůsobilou...

V otázce drog se TSO liší od totality tím, že poskytuje občanská práva lidem způsobilým, nikoli feťákům, alkoholikům, recidivistům aj. nezpůsobilým takových práv nezneužívat. Kde není odběratel (feťák), tam není ani dodavatel (mafie)...

2. TSO nahrazuje nesmyslný „trest“ smysluplnou náhradou škody nejen v politické sféře, ale i v ostatních sférách. Např. v ekonomické sféře nahrazuje ponižující buzerování (sprdnutí) důstojným nahrazením zmetku kvalitním produktem...

3. Politická rovnost a pluralita se vzájemně vylučují, neboť pluralita představuje nerovnost (pravice ≠ levice)...

 

 

Ještě k „hospodáři, bankéři a ekonomové“ (prac. skupina):

1. V odpovědi Alešovi (hospodáři, bankéři a ekonomové) máte model A a model B. Jenže takový model v reálu neexistuje. Je to přitaženo za vlasy. Já jako běžný zaměstnanec se nijak nezadlužuji u svého zaměstnavatele. Ani můj zaměstnavatel nikomu nedluží. Jen používá místní měnu, aby mi dal výplatu.

2. Váš model B je sugestivně podaný, ale v realitě zde není nikde vidět.

3. Jestli chcete odbourat dotace na zemědělství, jak potom zaplatíte vstupy?

4. Kdo a jak stanoví patentový zákon, např. autorské právo na přehrávání hudby, zobrazování maleb atp.? Kdo to v TSO bude sledovat, nebo bude možná pouštět muziku na zábavách bez nějakých autorských poplatků? Bude možné dělat výstavu kopií obrazů?

5. Jestli se zabýváte myšlenkou, že stát skrze jím ovládané sdělovací prostředky podněcuje k extrémismu, radikalismu atp., nepodněcujete k občanské neposlušnosti? Nebouříte k anarchii?

6. Není od věci, že tak jako je pro rostlinu (vývoj listů) revoluční změnou květ, tak je tomu také s TSO? Pokud víme, revoluce jsou krev a násilí.

7. Má tedy TSO revoluční ambice?

 

Odpověď pracovní skupině (Ještě k „hospodáři, bankéři a ekonomové“):

1. Vy jste ideální zaměstnanec. Odvedete zaměstnavateli práci a máte za to, že Vám nic nedluží. Ještě to vysvětlete zaměstnavateli, že ve Vašem případě nemusí používat místní měnu, aby Vám dal výplatu, neboť Vám přece nic nedluží...

2. Není-li náš model B v realitě nikde vidět, pak není podán sugestivně, neboť to byste měl za to, že je všude vidět, i kdyby nebyl. Naopak, Vaše tvrzení, že není nikde vidět je autosugestivní, neboť máte za to, že nevidíte-li ho Vy, pak ho nemůže vidět nikdo. My ho však vidíme a to tak, jak jsme ho popsali...

3. Poučte se v pravěku, starověku, středověku i z počátku novověku, kdy zemědělství velmi dobře prosperovalo bez dotací, protože cenu svých produktů diktovali zemědělci, nikoli překupníci...

4. Duševním vlastnictvím (vč. patentů a autorských práv) se zabýváme v Programovém prohlášení TSO. Tam se dozvíte, že ochranou duševního vlastnictví se zabývá sféra kulturní. Zde tedy jen stručně:

Komu autor (vynálezce, objevitel atp.) své dílo (vynález, objev atp.) prodá, ten s tímto originálem může volně nakládat (reprodukovat ho atp.). Komu tento producent prodá reprodukci originálu, ten může volně nakládat s touto reprodukcí (např. ji hrát na zábavách bez autorských poplatků). Kdo tvrdí, že i za nakládání s reprodukcí je třeba platit autorské poplatky, ten nechť platí architektovi za každý vstup do domu, vynálezci vodovodu za každé otočení kohoutkem, vynálezci schodů za šlápnutí na každý schod atd., atd. Až z toho zblbne, pak snad ze své autorské chamtivosti vystřízliví. Nechť si řádnou cenu určí již při prodeji svého díla producentovi a dál již nikoho neotravuje, nebo po něm budeme požadovat poplatek za každou informaci (nad poplatek za vzdělání), kterou pro vznik svého díla využil. Ať žije inkaso za pokrok!

5. Přeceňujete následky a podceňujete příčiny. Již „zabývat se myšlenkou“ je přece aktem občanské neposlušnosti. Naproti tomu „nezabývat se myšlenkou“ vede k anarchii...

6. Vaše „pokud víme“ není kritériem vědění. Což jste nikdy neslyšeli např. o tzv. „sametové revoluci“? Kde při ní tekla krev? Tvrzení, že revoluce musí být vždy násilné a krvavé je tedy neopodstatněné...

7. Otázce na „revoluční ambice“ samotné revoluce (TSO) nerozumíme, neboť se nám jeví být tautologická: „revoluční ambice revoluce“, „trojčlenné ambice trojčlennosti“, „květnaté ambice květu“ atp...

-zmp-

 

 

1-7 (Prac. tým):

1. Plné ulice kamer. Není to ztráta soukromí? Cítím se jako v policejním státě…

Někdo řekne: Mně to nevadí, že mne někdo sleduje, já nic zlého nedělám. Ale mně to vadí.

2. Současná medicína má řadu tabu, na která se lidé nesmějí ptát. Otázka by byla chápána j ako otázka nevzdělance a jako taková zesměšněna i s tazatelem. Existuje holistický přístup, kde člověk je brán nejen jako tělo, ale jako bytost, kde je fyzické tělo jen jednou částí celku. Potom je nutno si klást otázku: Viry, bacily, nakolik jsou skutečnou příčinou nemocí?

3. Proč je extremismus špatný? Říkají, že chtějí pořádek, že nechtějí imigranty aj. cizí etnika na našem území. Ale ukazuje se, že všechny snahy o tzv. integraci jiných kultur selhaly a nejsou dostatečné. Především v západní Evropě se prokazuje politika multikulturalismu jako scestná. Za co extrémistům všichni nadávají? Že rozbijí pár obchodů a podpálí pár aut? Co je to proti tomu, kolik miliard tzv. nepřizpůsobiví pobrali na dávkách a kolik škody a zla napáchali, za kolik milionů pokradli, kolik do nich společnost musela investovat ve věznicích, sociálními pracovníky, tím, že kvůli nim tu musí být tolik policistů atd. atd… Nelze dávat světu za vzor Londýn, kde je snad 50% občanů jiné kultury než evropský Angličan. Londýn je centrum koloniální říše, které má všechno bohatství právě díky upíří politice, kdy všechno bohatství získalo tím, že sedřelo porobený zbytek světa z kůže, a že to ukradlo občanům zotročených cizích zemí či kolonií. Jak by ale měli a mohli žít vedle sebe obyvatelé různých kultur v jedné obci, v jednom národě? Lze vůbec tzv. integrovat menšiny? Je to vůbec možné? Co na to TSO?

4. Při hovoru o TSO a jeho programu a především o tzv. ZPP se vždy setkám se zarputilým odporem a se srovnáváním ZPP s něčím jako koncentrační tábor, jak relikt doby komunismu, kdy lidé měli tzv. právo na práci, které se však v případě nevyužití trestalo vězením (za příživnictví). Dnes, když je svoboda, tak si přece každý může dělat co chce...

Proč by měl mít ZPP někdo, kdo je dobře živ ze svého podnikání a nijaké ZŽP tedy nenárokuje? Je nutné vždy trvat na rovnostářství? Díky ZPP získává pro mnohé TSO pachuť jakési nové totality, která lidem předepisuje a přikazuje, co mají a nemají dělat. Jakmile se začne hovořit o ZPP řada lidí tím ztrácí případný další zájem o TSO.

5. K tomu modelu A a modelu B, že není nikde vidět -  je to chápáno tak, že asi nikdo nezažil, že by za podnikatelem přišel někdo z banky a přesvědčoval ho, aby si udělal úvěr a tím kryl mzdy zaměstnancům. Přitom někdo stále musí uvádět ty zbožím nekryté peníze do oběhu. Proto máme dojem, že se Váš příklad jaksi vymyká našim každodenním zkušenostem.

6. Proč křesťanství u černochů v Africe prosazuje jednoženství? Oni s tím mají problémy. Je to tak zásadní věc? Je to spíše jen otázka určitého kulturního založení a nelze předpokládat, že by to mělo mít nějaký univerzální rozměr. Vždyť i v křesťanské Evropě žije snad 50% manželství více méně tak, že partneři mají současně více příležitostných poměrů. Je na tom něco špatného? Co když je to jen moralizování černokabátníků, kteří vlastně nemohou mít ženu a tak to závidí ostatním mužům a tak jim takto chtějí znepříjemnit život? Komu vadí, že by muž měl více žen a žena více mužů? Co je komu po tom?

7. Chcete dát nejvyšší pravomoc ne instituci, ale občanům. To bude anarchie.

To bude spoušť. Pak stačí, aby začali jednotliví lidé, soudcové nespravedlivě soudit a bude totální rozklad společnosti. Kde chcete nabrat spravedlivé soudce? Navíc, když občané ani nebudou mít zkušenost s nějakým souzením.

Toto považuji za nejslabší místo TSO.

 

Odpověď prac. týmu (1-7):

1. V TSO má veškerou sociální moc každý občan, takže si své zájmy střeží všichni občané. V totalitách je veškerá sociální moc soustředěna v rukou několika jednotlivců, takže si tu občané své zájmy střežit nemohou a zájmy mocných jsou jim odporné. Mocným tedy nezbývá než střežit své zájmy sítí placených špiclů, nebo sítí robotických očí, uší atp. (např. sítí kamer na zemi i na nebi)...

2. Označení za bacily a viry je v mikrobiologii tímtéž, jako označení za škodnou ve světě zvířat, za plevel ve světě rostlin a za odpad ve světě nerostů. Označit za příčinu nemoci bacil je stejně chytré, jako prohlásit mrchožrouty za příčinu vymírání zvěře, komáry za příčinu tůní, plevel za příčinu neúrodných polí, či komunální odpad za příčinu smetiště. Tam, kde je mršina, se objeví mrchožrout, tam, kde je nemoc, se objeví bacil...

3. Za extremismus je v totalitách označováno vše, co nějak zavání přebíráním sociální moci samotnými občany (viz k 1.).

Také Vy se v bodě 7. dopouštíte téhož: „Chcete dát nejvyšší pravomoc ne instituci, ale občanům. To bude anarchie“...

V souvislosti s bodem 2. lze říci, že v principu se za extrémismus pokládá tendence léčit nemoc, nikoli jen odstraňovat její příznaky (hubením bacilů, komárů, plevele, či odstraňováním černých skládek)...

V TSO nejsou nijaké „menšiny“ možné, neboť se tu o výkonu sociální moci nehlasuje...

4. Je-li pravdou, že „Dnes, když je svoboda, si každý může dělat co chce...“, pak TSO není zapotřebí. My však dnes nikde nijakou „svobodu“ nevidíme. Mýlíme-li se, rádi se dáme poučit...

Otázkou: „je nutné vždy trvat na rovnostářství?“ se vlastně ptáte: Je v politice nutná rovnost (namísto diskriminace)? Obdobně se lze ptát: Je v ekonomice nutné bratrství (namísto otrokářství)? Je v kultuře nutná svoboda (namísto censury)? Na všechny tyto otázky odpovídáme: V TSO je to vše nutné, v totalitách nikoli...

Jedna věc je, že úspěšný podnikatel může žít ze svého podnikání, aniž musí dbát práva na ZŽP a na s ním související ZPP. Druhá věc je, že v TSO rozhodují o přiznání plné rovnosti (plných občanských práv a povinností) samotní občané. Ti však mezi sebe sotva přijmou někoho, kdo na plnou rovnost práv a povinností nedbá. TSO plnoprávné občanství nikomu nevnucuje. Kdo nechce mít plná práva a povinnosti, ten je prostě mít nebude...

Váš „úspěšný podnikatel, jenž může žít ze svého podnikání i bez práva na ZŽP a tedy také bez ZPP“ je pouhá slovní hříčka. Aby mohl být podnikatel úspěšný, musí pracovat (podnikat). Aby nezemřel hladem, musí si zajistit ZŽP. V obou případech (ZŽP i ZPP) tedy pojem „musí“ platí i pro něj. Pokládá-li však toto „musí“ v TSO za teror, u sebe však za svobodnou volbu, pak klame sobe i nás. Sebeklamem je motivována také Vámi zmíněná ztráta zájmu o TSO...

5. Příklady (podobenství) jsou dávány tak, aby co nejpřehledněji (jednodušeji a jasně) vystihovali to, co mají znázornit, nikoli tak, aby nepřeberným množstvím nepodstatných okolností odpovídali nepřehledné každodenní praktické zkušenosti...

6. Idea křesťanství nemá a nemůže mít pro rodinu jiný vzor, než tzv. „svatou rodinu“. Komu se to nelíbí, ten s křesťanstvím nemusí souhlasit. Nijak ho to však neopravňuje křesťanství kritizovat...

7. Na Vaši obavu z anarchie jsme odpověděli již v bodě 3.

Vaše obava, že případný nespravedlivý občanský soud rozloží společnost (v daném případě TSO) je pozoruhodná zejména tím, že je vyslovena v totalitních poměrech, dnes a denně rozkládaných nespravedlivými institucionálními soudy... 

Otázka, „Kde chce TSO nabrat spravedlivé soudce, když občané nebudou mít zkušenost s nějakým souzením?“ nevychází z reality, v níž platí: Zkušenost nelze nikdy nikde získat dřív, než danou věc (přes svou nezkušenost) zkusíme! Až podruhé můžeme být zkušení. Poprvé můžeme jen zkoušet!

Otázku „Kde chce TSO nabrat... soudce“, lze klást také v totalitě. TSO, stejně jako totalita může nabírat soudce jen mezi nezkušenými občany. Totalita z občanů vyrábí „spravedlivé“ soudce tím, že je učí manévrovat v nespravedlivých zákonech, přičemž je činí na jejich soudu nezávislými (nezodpovědnými). TSO občany interesuje na spravedlivém soudu, neboť je nezbavuje odpovědnosti za jejich soud, ani povinnosti nahradit škodu způsobenou nespravedlivým soudem...

-zmp-

 

 

relace (prac. tým):

1. Ve filosofii práce píšete:

a/ přirozenost je relativním opakem umělosti

b/ přirozené je relativním opakem umělého

c/ příroda je relativním opakem umění

Proč tam stojí slovo „relativní“?

Je-li umělé opakem přirozeného, tak je to opakem prostým. Proč relativním?

A co by bylo absolutním opakem umělosti, umělého a umění?

2. V textu Filosofové a práce píšete:

Newtonovská (materialistická) fyzika definuje práci bez ohledu na člověka, jako ryze mechanickou interakci (násobení):

práce = síla x dráha

Proč pokládáte interakci za násobní?

Interakce znamená „vztah“.

Co má společného vztah a násobení? Násobení lze charakterizovat jako jeden z mnoha případů možných vztahů. To byste měli pravdu.

Proč spojujete pojmy s matematickými operacemi či vzorci?

 

Odpověď prac. týmu (relace):

1. Proč „relativní opak“?

Relace = vztah (relativní = ve vztahu)

Opak či protiklad představuje něco nesamostatného (ne samo o sobě), co existuje jen ve vztahu (relaci) ke svému opaku. Opak (protiklad atp.) je tedy vždy relativní, znamená současně něco „relativního“. Přídavné jméno „relativní“ je tedy u opaku nadbytečné. O relativitě však vládne tolik nejasností, zmatení a klamů, že je jako přídavné jméno k opaku vhodnou pojistkou porozumění...

Zatímco „prostý pojem opak“ znamená „opak“ bez přídavného jména „relativní“, Vámi použitý pojem „prostý opak“ nic reálného neznamená.

Opaky (relativní opaky) jsou totiž v principu pouze dvojí:

A/ pravé opaky = „činný a trpný“ (interakce síly a překážky, např. síla x páka)

- síla působí na překážku pod „pravým úhlem“ 90° („T“ = Tau = hebrejské jméno Boha)

B/ naprosté opaky = „aktivní a reaktivní“ (protiakce protisil)

- protisíly se vzájemně anulují protipůsobením pod „naprostým úhlem“ 180° („→←“ = +X -X = 0)

Absolutní = samo o sobě (mimo vztah = k ničemu se nevztahuje)

Protože relativní je vztah, nikoli absolutno, nemůže být o „absolutním vztahu“ řeč. Pojem „absolutní vztah“ (absolutní relativno) je protimluv, neboť to, co je mimo vztah (absolutní) nemůže být současně ve vztahu (relativní), nemůže být současně opakem svého opaku...

2. Máte pravdu v tom, že „interakce = vztah“.

Ukázali jsme si však (1.), že v případě opaku jsou vztahy dvojí (A,B). Nyní můžeme připojit ještě třetí vztah (C), který není vztahem opaků, ale vztahem téhož (rovného s rovným). Symbolem tohoto vztahu je matematické rovnítko „=“:

C/ vztah téhož = např. dvou stejnosměrných akcí atp. (spolupůsobení sil, spoluakce)

- spolupůsobící síly svírají vzájemně „nulový úhel“ 0° (À = Y = 2X = +X +X)

Nyní tedy můžeme porovnat trojici vztahů:

C/ totéž................ = sčítání....... (+X +X = 2X) = spoluakce (spolupůsobení sil)

B/ naprostý opak = odčítání........ (+X -X = 0) = protiakce (anulování protisil)

A/ pravý opak...... = násobení (X krát X = X2) = interakce (stupňování, mocnění, narůstání sil)

Mj. si tu všimněme, že k násobení (sil) dochází jen pod pravým úhlem. Tato skutečnost je akademickým školstvím (jeho abstraktní matematikou) zamlžována (násobení je prezentováno jako zkratka pro sčítání)...

Proč spojujeme pojmy s matematickými operacemi či vzorci?

Protože matematické operace lze vyjadřovat a sdělovat jen v pojmech (vč. matematických), v představách (vč. geometrických), nebo v pojmech i představách (konkrétních nebo abstraktních). Znáte-li jiný způsob vyjadřování, rádi se dáme poučit...

-zmp-

 

 

 

 

počátek a konec (prac. tým):

1. Na předchozí může navazovat myšlenka, že fyzika, matematika, filosofie, spolu mohou nacházet styčné body při stvoření, resp. při hledání toho, co je na počátku.

Co tedy bylo na počátku?

Může být něco před počátkem?

2. Co bude na konci? Je něco za koncem?

 

Odpověď prac. týmu (počátek a konec):

Z Vaší otázky: Co bylo na počátku a co bude na konci stvoření? není zřejmé na stvoření čeho se ptáte. Než svou otázku upřesníte, bylo by dobré seznámit se s tím, co na téma „počátek“ bylo již řečeno, aby nám diskuse zbytečně nenarůstala opakováním téhož. Počátkům různých stvoření jsme se věnovali v odpovědích Standovi (výchova? - stát - reinkarnace a karma - čas), Kryštofovi (poslední soud), Pavlovi (TSO a Bůh), Petrovi (ještě ke karmě - ještě karma - projev absolutna v relativnu - duplikát), Shackalovi (čas či pohyb + bez času to jde také), Mirkovi (fáze vývoje hvězd - vesmír II. - stvořitel - atom III.), Heleně (ke světlu III. - srozumitelnost - dotaz) aj...

Na otázku, zda může být něco před počátkem, lze obecně odpovědět následovně: V prostoru neprobíhá vývoj jednostranně, ale na všech stranách dvoustranně (protikladně), jako na houpačce, jako u výkyvů kyvadla. Počátek výkyvů se nachází mezi výkyvy (uprostřed výkyvů na dvě strany) podobně, jako se počátek (0) tzv. „křesťanského letopočtu“ (kladné a záporné aritmetické řady) nachází mezi starým a novým letopočtem (pnl. X-1←0→1-X nl.).

Ač tedy čas vývoje plyne jednosměrně (pnl. → nl.), přece je vývoj v prostoru orientován před a za počátkem. Proto je nalézání počátků tak nesnadné. Proto se naše poznávání tak snadno uzavírá do bludných kruhů. Kdybychom nebyli u počátku pohybu kyvadla, hledali bychom tento počátek všude jinde, jenom ne uprostřed...

-zmp-

 

 

 

 

konečno a nekonečno (prac. tým):

Je vesmír konečný nebo nekonečný?

Je-li konečný, co je na jeho konci? Jak to chcete dokázat? Doletí snad nějaká raketa na konec tak, že na konci bude nějaká stěna? Z čeho by ta stěna byla a co by bylo za ní?

Není-li konečný, jak to chcete dokázat?

 

Odpověď prac. týmu (konečno a nekonečno):

Reálnost konečna a nereálnost nekonečna jsme již dokázali - v odpovědi Petrovi (ještě jednou želva - paradox lháře), Mirkovi (vesmír II. - atom I. - atom III.), Heleně (ke světlu II. - srozumitelnost) aj...

Pro představu jsme uvedli, že realitou konečného prostoru (vesmíru) je každá hvězda na noční obloze, zatímco mezihvězdná temnota je iluzí nekonečného prostoru.

V odpovědi Petrovi (prostor) jsme uvedli, že se „možný (umožněný) prostor“ nachází v „možnosti prostoru“

Nuže, co je na konci konečného prostoru? Možnost prostoru!

Zatímco konec umožněného prostoru vnímáme např. na noční obloze jako tvar jasné hvězdy, možnost prostoru vnímáme (aniž si to uvědomujeme) jako formu otvoru v iluzi nekonečna mezihvězdné temnoty! Mezi tvarem možného prostoru a formou možností prostoru je absolutně anulovaná (0) spára...

Stěnu konce prostoru lze experimentálně napodobit např. jako „stěnu“ vzduchové či tepelné bubliny ve vodě. Takové stěny jsou dány kontrastním rozhraním různých prostředí (různých hustot aj.). Za stěnou (rozhraním) je tedy jiné prostředí (reálné či iluzorní)...

-zmp-

 

 

souhrnně k TSO (prac. tým):

Kdy lze hlasovat většinově a kdy stačí prostě jediné právo veta, které může vše zastavit?

Kdy se může používat právo veta a kdy ne?

Svým způsobem jakoukoli změnu ve společnosti zastaví už první veto. Není podstatné, zda by veto řeklo 100% občanů či jen jeden? Z kontextu a předchozích diskusí lze říci: Horní trojnost je metodika. Horní trojnost dává zásady chodu dolní trojnosti. A v horní trojčlennosti (v těch třech zákonodárných sborech či jak to nazvat) se tedy nevetuje? Jestli se ekonomická sféra v horní trojnosti rozhodne vyhlásit zásadu bratrství v ekonomii (spolupodílnictví), potom se o tom bude hlasovat či se to bude vetovat? Kdo bude obhajovat a dokazovat v takovém legislativním sboru obhajovat tento princip? Je to otázka filosofická. To snad tam budou samí filosofové? Je taková TSO potom vhodná pro obyčejné lidi? Budou ji vůbec chápat?

A což teprve sféra politická. V ní bude těžké prosadit právo veta, které jediné je zárukou rovnosti. Jen právo veta ochrání jednotlivce před zvůlí většiny. Podmínkou však je, aby většina i proti své vůli právo veta respektovala. A to je problém.

Proč by mocnější a silnější většina měla dbát práv menšin? Budou v TSO nějaké menšiny a většiny? Bude něco napříč politickou sférou, co by z lidí dělalo menšinu či většinu? Bude-li existovat právo veta, pak to nějak nesedí s tím, že bude menšina či většina. Tam půjde vždy jen o vztah vůči jedinci. Vetuje přece jedinec. Kde je tady menšina? Nebo je v naší úvaze nějaká logická chyba?

Ale nejproblematičtější vůbec bude začátek, tedy jak navrhnout rozčlenění na ony tři sféry. A tom se bude hlasovat v parlamentu? To aby občané přečetli celý web, aby vůbec byli s to přijat tuto trojčlennost?

Nebo máte logický a jednodušší důkaz?

Pravdou je, že TSO může vzniknout i mimo státní strukturu spontánním hnutím občanů, kteří samotní by si chtěli vybudovat svobodnou obec třeba na nějaké zakoupené půdě, tak jak to např. udělal Robert Owen. Potom by nebylo nutné najít podporu u všech lidí ve státě, což se z mocenského hlediska jeví jako nemožné. Ale najít podporu u několika tisíc zájemců a skutečně svobodnou společnost, to už je reálnější.

 

Odpověď prac. týmu (souhrnně k TSO):

Uvedené otázky byly již v diskusi zodpovězeny. Zde tedy jen stručně:

Právo veta má občan v obci, vůči změnám, které se ho bezprostředně týkají (mohou ho poškodit). Stačí jediné veto a pídit se po dalších nemá smysl. Je však třeba o daném vetu informovat všechny ostatní, jichž se vetovaná věc týká. Všude jinde se hlasuje. Hlasování a veto se tedy nikde nemohou potkat...

Horní trojnost nedává zásady TSO (volnost, rovnost, bratrství), ale jen metodiku jejich aplikace v dolní trojnosti. Tzn., že ani ekonomická sféra nevyhlašuje, neobhajuje ani nedokazuje, ale pouze metodicky aplikuje zásadu bratrství do hospodářských organizací. Ani návrhy této metodiky nepochází od poslanců v horních sférách, ale od příslušníků dolních sfér, kteří je do příslušné sféry s návrhem vyslali. K tak přísně vymezenému mandátu není třeba filosofů. To zvládne každý trouba. Filosof musí pro svůj návrh získat bližní nejdříve v dolní sféře, jako kdokoliv jiný....

Ve Vašich úvahách se opakuje stále táž logická chyba, neboť směšujete hlasování s vetováním...

Problém, jak navrhnout (prokázat správnost atp.) rozčlenění TSO na tři horní a dolní sféry je již vyřešen v naší diskusi, z níž vyšel také návrh Ústavy TSO, který se vešel na jedinou stránku papíru formátu A4. Ani přečtení celého našeho webu není na škodu. Jeho rozsáhlost je dána diskusí, která je jen pouhým zlomkem (na úrovni promile) rozsahu tzv. „legislativy“ a jejího „výkladu“ v současných totalitách. Pokud by někdo vypustil volnost, rovnost nebo bratrství, nejednalo by se již o TSO, ale o některou ze tří možných totalit.

Jak již bylo vícekrát řečeno, TSO lze přijmout shora (změnou ústavy současného totalitního státu), nebo zdola (dle příkladu R. Owena)...

-zmp-

 

společnost bez zákonů (prac. tým):

Pokud jde o zákony, tak si jako právník nedovedu společnost bez zákonů vůbec představit. Nevím jak argumentovat proti myšlence „společnosti bez zákonů“, mě to přijde tak nepředstavitelné, že prostě nevím, co na to říct v obecné rovině. Spíše mě napadá vyjmenovávat životní situace, jejichž řešení si bez zákonů v civilizované společnosti neumím představit:,

1. např. nyní velmi oceňuji, že existují zákony upravující opatrovnické řízení, kde soud autoritativně rozhodne o režimu péče o děti po rozvodu manželství. Rozvedení manželé se často nenávidí a děti používají jako zbraň, sami dva nejsou schopni se dohodnout na péči o děti už jen proto, že chtějí druhému dělat naschvály, takže se o ně třeba přetahují a odmítají je druhému vydat apod. Jenom díky zákonům, které upravují, že v tomto případě se lze obrátit na soud, který dle předem zákonem stanovených a všem známých (tj. uveřejněných ve sbírce zákonů) pravidel nastolí řád.

2. často se stává, že muž o děti nejeví zájem a rodinu opustí. Pokud by neexistovaly zákony upravující výživné a postihující neplacení výživného, mnoho žen by se ocitlo v neřešitelné životní situaci, zcela bez prostředků pro sebe a pro děti, zatímco otcové by byli zbaveni jakékoliv odpovědnosti.

3. nebo samotný rozvod – jak by se lidé rozváděli bez stanovených pravidel?

4. a jak by si rozvedení vypořádali majetek, pokud by nebyli schopni se dohodnout (tj. oba by chtěli všechno)? To jako ten chlap prostě vyhodí ženu a děti z baráku, řekne, že na dům vydělal on, zatímco ona se flákala doma s dětmi, a že tedy na žádnou „náhradu škody“ nemá nárok? A i kdyby podle principu náhrady škody uznal, že ženě musí něco zaplatit, ale neplatil by, tak co s tím bez zákonů upravujících exekuci?

5. doufám, že společnost se nevrátí zpátky do „necivilizované“ v tom, že žena nesmí vlastnit žádný majetek a muž se stárnoucí manželky může zbavit pouhým „odejdi, odejdi, odejdi“ a ona prostě zůstane na ulici bez prostředků. No tak to bych tedy opravdu nechtěla.

 

Odpověď prac. týmu ():

Jako si právník neumí představit „společnost bez zákonů“ (TSO), tak si svého času např. formani a špeditéři nedokázali představit dopravu bez koní. V takových případech se „stará odbornost“ nutně staví proti všemu novému (proti pokroku)...

Argumentace proti TSO je v obecné rovině možná např. dokazováním nesprávnosti naší argumentace ve prospěch TSO. Tomu však veřejné mínění neporozumí. Názornější je namítání konkrétních životních situací, zda a jak si s nimi TSO poradí...

1. nejen v současných totalitách, ale také v TSO rozhoduje ve sporných případech soud. Rozdíl je pouze v charakteru soudu (občanský nebo institucionální)...

V případě používání dětí jako nástroje pomsty nenáviděnému partnerovi se musíme ptát: Může snad „mrtvá litera zákona“ konkrétní případ vůbec nějak (natož spravedlivě) posoudit? Ani jen popsat ho nedovede, neboť takové případy mají bezpočet konkrétních nuancí, které nelze postihnout bezpočtem zákonů, šitých na míru. Tzn., že dobrý zákon nemůže být nikdy konkrétní, ale vždy jen více méně obecný. Obsahuje-li zákon alespoň několik typických konkrétností, pak soudce neposuzuje reálné případy, ale abstraktní zákony, jimž reálné případy přizpůsobuje. Tzn., že si počíná jako mýtický lapka Prokrustés, jenž své oběti přizpůsoboval „Prokrustovu loži“. Kdo byl kratší, toho natahoval na skřipci, kdo byl delší, toho osekal. Takovým „upravováním“ (retušováním, zkreslováním) případů se zákonitě soudí nespravedlivě (neřádně).

Odstraníme-li ze sociálních zákonů všechny „zavádějící konkrétnosti“, aby byly zákony pouze obecné, celá legislativa se nám scvrkne na naprosté minimum, kterému říkáme „ústavní zákon“ (srovnej např. „návrh Ústavy TSO“)...

Možná se shodneme na tom, že konkrétní spor nemůže řešit abstraktní zákon, ale zase jen konkrétní soudce (usuzující člověk). V TSO posuzuje občanský soudce konkrétní spory tak, jak se vyskytují v realitě, v totalitách posuzuje instituční soudce konkrétní spory tak, jak se vyskytují ve sbírce abstraktních zákonů (reálné spory jsou mu v podstatě ukradené).

Pravíte: „Jenom díky zákonům, které upravují, že v tomto případě se lze obrátit na soud...

Odpovídáme: také návrh Ústavy TSO“ (ústavní zákon) praví, že se lze (v každém případě) obrátit na soud (občanský)...

Pravíte: „...dle předem zákonem stanovených a všem známých (tj. uveřejněných ve sbírce zákonů) pravidel...“

Odpovídáme: Kdyby byla legislativní „pravidla“ všem známa, nebylo by zapotřebí advokátů. Množství a nejednoznačnost však činí tato pravidla tak nepřehledná, že se v nich nevyznají ani sami právníci a vedou spory o jejich výklady. Jak by v tomto zákonném chaosu mohla být pravidla všem známa? A protože zákonodárci se „zákonitou“ neznalostí počítají, vydali zákon, že „neznalost zákona neomlouvá!“ V TSO nic takového není zapotřebí. Zde je třeba jen vzít na vědomí, že způsobená škoda musí být vždy nahrazena...

Pravíte: „soud, dle předem zákonem stanovených... pravidel nastolí řád.“

Odpovídáme: Zná snad někdo případ, že by tímto způsobem byl spor rozsouzen řádně (spravedlivě)? Tvrdíme, že existují pouze a jen případy rozsouzené neřádně, tj. tak, že je vždy někdo nějak poškozen (někdy muž někdy žena, vždy děti)...

2. stává se, že nejen muž, ale i žena o děti nejeví zájem. Občanský soud TSO nepředpokládá zlo pouze u mužů...

Neplní-li kdo své povinnosti vůči rodině, dopouští se vůči partnerovi a svým dětem poškození.

V TSO však musí být škoda vždy nahrazena (nenahradí-li ji škůdce, nahradí ji obec) a to v míře, kterou určuje poškozený. V totalitách nemusí být škoda nahrazena (nenahradí-li ji škůdce nenahradí ji nikdo) a míru škody tu neurčuje poškozený, ale někdo úplně cizí (zástupce lidu skrze svůj zákon), koho se poškození vůbec netýká a není tedy nijak zainteresovaný na náhradě škody.

Tzn., že ocitnout se „zcela bez prostředků“ lze v takových případech pouze tam, kde vládnou příslušné zákony (v totalitách), nikdy tam, kde takové zákony neexistují (v TSO)...

3. Žijeme v době, kdy stále víc a víc mužů a žen žijí tzv. „na hromádce“. Jakoby si lidé nepřáli, aby jim do partnerských (rodinných) vztahů mluvily nějaké instituce (stát, církev atp.), aby své vztahy museli navazovat a rozvazovat podle „někým stanovených pravidel“ (podle „zákonů“). Samo veřejné mínění jakoby tím říkalo: My nevěříme sociálním zákonům, my je nechceme a pokud se jich nemůžeme zbavit, snažíme se jim pokud možno vyhnout!

4. Stejně jako ve sporech o děti, ani ve sporech o majetek nelze podle zákona rozsuzovat řádně (spravedlivě), ale vždy jen neřádně, tj. tak, že některou ze sporných stran zvýhodní a druhou poškodí. V bodě 3. jsme si ukázali, že lidé o „zákonné“ rozhodování ani v tomto případě nestojí a vyhýbají se mu prostě tím, že neuzavřou „zákonné manželství“. Raději riskují, že je v případě rozchodu partner okrade, než by se spoléhali na zvrácenou „spravedlnost“ sociálních zákonů...

Ptáte se: „To jako ten chlap prostě vyhodí ženu a děti z baráku..?

Odpovídáme: Častěji vyhodí chlapa z baráku žena (viz pověstné kufry před dveřmi)...

Ptáte se: „A i kdyby podle principu náhrady škody uznal, že musí něco zaplatit, ale neplatil by, tak co s tím bez zákonů upravujících exekuci?

Odpovídáme: Právě v současné atmosféře sociálních zákonů narůstají (dnes již do astronomických čísel) případy neplacení dluhů (náhrad atp.), vč. těch soudem potvrzených (zákonných). Zákony tu prostě vůbec nic nezmohou. Naproti tomu, v poměrech bez „zákonů“ („upravujících exekuci“ aj.), tj. v TSO, musí být (jak již bylo řečeno v bodě 2.) škoda vždy nahrazena (nenahradí-li ji škůdce, nahradí ji obec). Nahradí-li  obec např. výživné za neřádného otce,pak je tento otec dlužen obci. Vyhýbá-li se placení dluhu, zbaví ho občanský soud občanských práv a k placení ho donutí poručník. Tomu by se mohl vyhnout už jen útěkem z TSO do totality. To je důkaz, že totalita (zákonnost) neplacení umožňuje, TSO (bezzákonnost) nikoli.  ..

5. Současné totalitní společnosti jsou dnes již v takovém úpadku, že jsou nejen „necivilizované“, ale „zákonně zločinné“ (vč. velezrádných). Stále úspěšnější úsilí ekonomické totality (světové banky) o „nový světový řád“ (globální stát) brzy zbaví veškerého majetku všechny (muže, ženy i děti). Již dnes jsou ulice „plné“ mužů a žen bez prostředků (nezaměstnaných, bezdomovců atp.)...

Zkrátka, pokud to vše, čeho se obáváte, opravdu nechcete, pak Vám nezbývá než chtít TSO, kde má každý člověk právo na ZŽP (pokud toto právo sám neupřel jiným)...

Jediným „civilizovaným“ lékem na všechny obávané sociální problémy je TSO. Neužijeme-li civilizovaného léku, přijde na řadu lék necivilizovaný (zoufalá válka všech proti všem)...

-zmp-

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář