Jdi na obsah Jdi na menu
 


Různé k TSO XIV.

4. 7. 2009

odluka církve od státu (Kryštof, 29. 06. 2009 17:07)

Co si myslíte o financování chodu církví ze státního rozpočtu?
Měla by odluka církve od státu nějaký pozitivní vliv na kvalitu práce církve? Kostely jsou dnes spíše místem návštěv turistů jako muzea a ne místa duchovního života společnosti.
Jak by ale potom církve mohli udržovat ten obrovský majetek, jaký mají?
Dříve měli církve desátek. Chtějí-li mít věřící svého kněze, tak ať si ho platí, proč bychom na to měli platit všichni?
Na druhé straně zase církev drží určitou kulturu společnosti, tradice, morální hodnoty. Nabízí lidem, kteří znají jen mamon a touhu ovládat druhé, určitý přesah. Výzvu k zamyšlení nad konečností života.
Jakou roli a postavení by mohly mít církve v TSO? Nejde jen o katolíky, protestanty, ale třeba o muslimy, Židy atd.

 

Odpověď Kryštofovi (odluka církve od státu):

Financování církví státem je matení kultury s politikou, či uvádění kultury pod svrchovanost politiky. V tomto smyslu by odluka církví od státu měla mít pozitivní vliv na kvalitu práce církví. Kostely, kláštery a modlitebny to však již nenaplní. Lidé jsou dnes rozumovější a chtějí mít obsah náboženství předkládán tak jako např. přírodovědecké poznatky, aby o něm mohli sami rozhodnout, zda jsou či nejsou v rozporu se zdravým rozumem. To ovšem církve (zpravidla však ani přírodověda) nejen neumějí, ale téměř zakazují a trvají zarputile na pouhé víře (na nevyzpytatelnosti Božích úmyslů). Tzn., že konzervativní církve své poslání vůči měnícímu se člověku nejsou s to plnit.

Tzn., že církve „drží určitou kulturu společnosti, tradice, morální hodnoty“ (jak pravíte) stále méně a méně, neboť je bere vážně již jen vymírající hrstka konzervativních věřících...

Dřívější desátky pobíraly církve jen z těch hospodářských statků, které ji patřily. Tzn., že každá církevní organizace, funkce či stavba měla přiděleny příslušné statky, z nichž byl financován její provoz. To vše bylo církvi zkonfiskováno, vráceny jí však byly jen stavby, na jejichž údržbu nemá prostředky...

Stávají-li se z církevních objektů stále více jen turistické atrakce, prosté věřících, pak přestávají být artefakty kultury (náboženství) a stávají se artefakty ekonomiky (turizmu). Již dnes zejména katolická církev přebytečné kostely odsvěcuje a ty buď chátrají nebo přecházejí do vlastnictví podnikavých subjektů...

V TSO se může (ale nemusí) stát církev součástí ZŽP a pak bude (resp. nebude) financována ze ZPP. Slovo Boží však nemusí být kázáno jen v církvích, ale také způsobem sv. Pavla, jenž se svými učedníky zakládal a obcházel křesťanské obce, živil se však manuální prací, aby (jak sám pravil) nebyl svým bratrům na obtíž...

-zmp-

 

 

 

dotace (Jan, 01. 07. 2009 19:47)

V pondělí opět demonstrovali zemědělci, aby jim ministerstvo zemědělství dotovalo výrobu mléka, protože doplácejí miliony Kč na svoji výrobu. Demonstrují proti dotovanému mléku dováženému z EU, z Holandska, kde mají zemědělci o 30% vyšší dotace. Je to řízená likvidace domácí produkce potravin. Je to ostuda naší vlády! Za socialismu jsme měli tak kvalitní prvovýrobu, že to jezdili obdivovat exkurze ze Západu. Byli jsme pro Západ konkurencí, proto nás dotacemi do svého zemědělství zlikvidovali.
Měla by být zemědělská výroba dotovaná? Nebo naopak by neměla být?
Zemědělská prvovýroba by byla jako základ a od něj by se v TSO stanovovali další ceny?
Kdyby nebyly dotace, tak by vše mělo svoji normální hodnotu.
I když asi také nemělo, protože řetězce si přirážejí k cenám vysokou marži.
Líbilo se mi, jak před týdnem byl ruský prezident Putin v nějakých moskevských supermarketech a tvrdě mluvil s šéfy: Je normální, abyste v době krize měli na kile masa zisk 58%? Zítra to bude změněno! Tak s nimi dělal pořádek.
Ale zemědělci berou nesprávné rukojmí, co kdyby začali tohle dělat i jiná odvětví? Blokují silnice, jiné řidiče. Kdyby každý hájil jen svá práva, porušováním práv jiných, jak by to dopadlo?
Jde mi o to, jestli by odstranění dotací udělalo pořádek v celé ekonomice?
Ale nesměli by prodejci předražovat.

 

Odpověď Janovi (dotace):

O cílené likvidaci našeho zemědělství shora, státními dotacemi, jsme na našem webu již mluvili. Je to zlovolným cílem státní politiky a zemědělci ho svým domáháním se dotací nevědomky podporují. Proto jsme si již řekli, že zemědělství nesmí být dotované! Důsledně domyšleno, žádná produkce nesmí být dotovaná...

Vedle zrůdné státní politiky je tu také „politika“ obchodních řetězců, kteří toto zemědělství likvidují zdola, nízkými výkupními cenami (pod úrovní nákladů na výrobu)...

Obojí likvidaci umožňují zákony, které jsou k tomu účelu ustavovány státními institucemi. Proto se politici neprávem vymlouvají, že to nezávisí na nich, že je to věcí volného trhu, neboť jim byla svěřena veškerá sociální moc a oni to umožňují. Ani Putinův přístup není poctivý. Nechť se raději přičiní o takové zákony, které excesy obchodních řetězců znemožní. Moci má na to habaděj. A není-li „normální, aby v době krize měli na kile masa zisk 58%“, proč by to mělo být normální v jiné době?

Tzn., že pořádek v ekonomice nemůže udělat pouhé odstranění dotací, ani pouhé kritizování nemravnosti prodejců...

TSO takové praktiky zcela vylučuje, neboť nepřipouští žádné zákony (mimo Ústavy) a u každého druhu zboží umožňuje spravedlivý podíl všech (výrobců i prodejců) na výnosech z prodeje...

Základem, od nějž by se odvíjely ceny ostatního zboží, nemůže být cena produktů zemědělské výroby, ale hodnota ZŽP (jak to navrhuje TSO)...

Protestující zemědělci se dopouští určitého bezpráví ze zoufalství, neboť je bezpráví pácháno na nich. Také ostatní lidé si musí uvědomit, že nechají-li padnout naše zemědělství, dojde řada i na ně. Z tohoto pohledu je určité bezpráví protestujících zemědělců odůvodnitelné...

-zmp-

 

 

 

o dotace nejde (Beny, 02. 07. 2009 14:21)

Táta pracoval za socialismu v JZD a mléko se se ztrátou prodávalo už tehdy. Takže o granty a dotace tu nejde. V tom prosperita nespočívá. Dotace jsou jen nástrojem pro regulaci dělby práce. Lepší je centrální produkce než množství výrobců téhož. Vyplatí se specializace. Dotace tomu pomáhají.

 

Odpověď Benymu (o dotace nejde):

Za reálného socialismu JZD a ostatní národní podniky neprodávaly a nekupovaly za peníze, ale veškeré obchodní transakce probíhaly prostřednictvím faktur. Tzn., že ztráty a zisky nepatřily národním podnikům, ale státu. Pro podniky to byly jen tzv. prémiové ukazatele (plánované položky). Ze socialistického hospodářství tedy nelze dělat přímé závěry o prosperitě podniku...

Není nám jasné, jak mohou dotace ovlivňovat dělbu práce a pomáhat specializaci...

Odhlédneme-li od cenové diktatury monopolů, zdá se být centrální produkce levnější, než množství drobných produkcí, jen potud, pokud je od produkce oddělen prodej a s ním i doprava. Vezme-li v úvahu obojí, nahlédneme, že je lépe vyrábět žvýkačku na více místech (kontinentech aj.), než ji dopravovat z USA na druhý konec zeměkoule. Tzn., že mezi centrální a decentrální produkcí existuje hranice, určující míru ekonomické výhodnosti (resp. nevýhodnosti) toho, či onoho. Vezmeme-li však v úvahu také skutečnost, že centralismus koncentruje obyvatelstvo do přelidněných měst a vylidňuje venkov, vychází jednoznačně lépe decentralizmus...

 

-zmp-

 

autorská práva (Jan, 09. 07. 2009 03:29)

Jak by tomu mělo být s platbami za přehrávání, kopírování hudby, filmů, s platbami za vynálezy (jestli tedy lze autory písní a filmů srovnat např. s vynálezci, potom přidávám i vynálezy), atp?
Jedna žena v USA dostala pokutu v přepočtu 37 mil Kč za stažení 24 hitů.
Dle této logiky bychom měli stále platit (jelikož údajný vynálezce žárovky Edison již nežije tak třeba nějaké nadaci Edisona) za svícení žárovkou nějaké licenční poplatky?!
Do čela hudebníků se postaví nějaká organizace a chce za všechny vybírat peníze. Hudebníkům se to samozřejmě líbí, že budou mít do smrti příjem za to, že napsali písničku.
Ale titíž umělci, platí snad vynálezci tužky za to, že písničku zapsali perem, platí vynálezci či vynálezcům papíru za to, že píseň zachytili na papír?
Co je v této situací správné? Osobně si myslím, že věčné placení autorovi, vynálezci či jeho nástupcům za autorská práva je něco, co není v pořádku.
Jak se k tomu staví TSO?

 

Odpověď Janovi (autorská práva):

Vzhledem k autorským právům, jako ve všem jiném, vládne v totalitních režimech protekcionismus. Autorům audiovizuálních produktů jsou tu práva chráněna jaksi automaticky a celosvětově, autorům objevů a vynálezů (vč. literárních atp.) nikoli. Autoři audiovizuálních produktů mají právo na poplatek z každé formy využití jejich produktu, autoři objevů a vynálezů nikoli (ti mohou svůj produkt prodat, mohou mít podíl na tržbách z prodeje, častěji nedostanou téměř nebo vůbec nic).

Proč taková diskriminace? Protože autoři (producenti, zpěváci, herci) v audiovizuálním kšeftu jsou již vesměs děti klanu (odtud tak mizerná úroveň této produkce), zatímco objevy a vynálezy nelze protekčním dětem nijak vyhradit. Lze jim však vyhradit průmysl, který tu již nemá zájem na ochraně autorských práv, ale na ochraně možnosti se těchto práv zmocnit.

Např.: Vynálezce nějakého stroje má možnost chránit svá autorská práva pouze tím, že svůj vynález nechá patentovat. Jeho patent má však platnost pouze v zemi, kde podal patentní přihlášku s příslušným poplatkem. Průmyslník pak má možnost se autorských práv zmocnit tak, že začne tento vynález vyrábět v zemi, kde patentovaný není. Kdyby chtěl vynálezce svůj vynález patentovat ve všech zemích světa, stálo by ho to miliony, a patent mu ještě nevydělal ani korunu. Naproti tomu kterýkoli kvákal vyplivne svoji odrhovačku a aniž by musel cokoli patentovat a platit, jsou jeho autorská práva automaticky chráněna po celé zeměkouli.

V principu lze autorská práva naplňovat dvojím způsobem:

1/ jednorázovým prodejem práv, podílem na tržbách z prodeje produktů nebo obojím

2/ zpoplatněním používání produktů

Kdyby se všem autorům měřilo stejnou mírou, přišli by i nenažrané protekční děti (audiovizuální autoři) na to, že druhá varianta (2) představuje administrativně nesmírně náročné a chaoticky nepřehledné vydírání, spojené s nesnesitelným omezováním lidských práv a ponižováním lidské důstojnosti (s neustálými policejními raziemi, kontrolujícími dodržování v každé domácnosti)...

V TSO určuje metodiku spravování autorských práv kulturní sféra horní trojnosti (viz Programové prohlášení TSO), přičemž předpokládáme, že tu občané pověří své zástupce volbou první varianty (1/), neboť nemají nijaký zájem na protekcionismu...

-zmp-

 

 

k autorským právům (Beny, 10. 07. 2009 16:14)

Dnes mnozí lidé načerno stahují, kopírují hudbu, filmy, hry atd. Máme se snad tvářit, že to neexistuje?

On je asi problém vyčíslit přesně škodu. Ale porušují-li se takto autorská práva, tak by za to měl být postih. Z čeho by autoři žili, když by nebyla ochrana aut. práv a všichni si stahovali hudbu, knihy, filmy, texty, jak by chtěli? Nelegální stahování je krádež!
Jakou by asi autoři mohli mít zajištěnu ochranu svých autorských práv v TSO, když tam není legislativa? Houbelec. Bez zákonů bude anarchie! Teď zákony jsou a stojí to mnohdy za starou belu.

 

 

Odpověď Benymu (k autorským právům):

Koho kopírování pohoršuje, ten by měl bojovat proti výrobě a prodeji xeroxů, počítačových vypalovaček, magnetofonů, audiovideí, kamer a podobné kopírovací techniky. Popř. by měl bojovat za zákaz jejího používání. Lidé si tuto techniku mohou kupovat, ale nesmějí ji používat.

V uvedené souvislosti se nabízí také něco otázek:

Nezaplatili jsme náhodou příslušná autorská práva již koupí drahé reprodukční techniky? Že se z příslušných tržeb autorům nic nedostalo? Proč se autoři nedomáhají u těchto výrobců, ale u jejich spotřebitelů?

Znáte způsob, jak tuto techniku využívat jinak, než (jak říkáte) „načerno“?...

Vyčíslovat zde „škody“ nemá smysl. Stačí přece uložit všem občanům preventivní daň, dejme tomu ve výši pokuty, vyměřené „jedné ženě v USA (37 mil Kč.), za stažení 24 hitů“ (viz Jan: autorská práva). Audiovizuální autory to jistě uspokojí...
Zkrátka, starost o živobytí audiovizuálních autorů je diskriminační. Proč se stejně úzkostlivě nepostarat o vydírání poplatků pro spisovatele, badatele, vynálezce, ale i instalatéry, zámečníky, uklízečky atd.? Jak by asi dopadla naše webová stránka, kdyby se přispívatelé do diskuse na nás domáhali poplatků (autorských práv) za každý svůj příspěvek?

Tvrzení, že nelegální stahování je krádeží, vyvolává další otázky:

Jaký je rozdíl mezi legálním a nelegálním? Je tím rozdílem vydíraný poplatek?

A, co vůbec znamená pojem „legální“? Např. „legální“ drancování přírodního bohatství a pozemků? Kdo drancuje „legálně“, a kdo „nelegálně“, a kdo, kým a proč je oprávněn o tom rozhodovat?...

Zde si mj. můžeme uvědomit, že sociální zákony máme jen pro mezilidské vztahy v jednotlivých totalitách. Pro mezinárodní vztahy nijaké zákony nemáme. Jsou snad proto mezinárodní vztahy horší, než vztahy mezilidské? Že nejsou ani lepší? Lepší nejsou, protože jde o vztahy mezi totalitami...

Nakonec důsledně domysleme závěrečná slova Vašeho příspěvku:

Bez zákonů bude anarchie! Teď zákony jsou a stojí to mnohdy za starou belu.

Zde přece jedním dechem říkáte: Bez zákonů bude anarchie, se zákony je anarchie!

Musíte si vybrat. Obojí nemůže být pravdivé...

-zmp-

 

 

 

 

 

letní čas (Kryštof, 13. 07. 2009 22:24)

Nakolik je letní čas výhodný? Jestliže se musí lidský organismus přizpůsobit hodinovému posunu, může to u někoho vyvolat nepříjemné psychické stavy. Také nevím, jaký je ekonomický efekt letního času, kterým se především argumentuje. Podívejme se na skutečnost. Jestli musím vstávat o hodinu dříve, tak někdy k podzimu stejně již ráno musíme svítit. A večer pak většinou stejně lidé chodí spát později, protože je venku světlo a oni neusnou a stejně svítí i v noci. Myslím, že jestli vůbec bychom např. svítili méně ráno, stejně o to více, déle budeme svítit večer.
Je z tohoto hlediska letní čas zdravý?

 

Odpověď Kryštofovi (letní čas):

S posouváním času přišel nejdříve Hitler a po něm reálný socialismus. Šlo o to, aby se ve státních podnicích pracovalo co nejvíce za světla a stát tak ušetřil na nedostatkové el. energii. Současné posouvání letního času uvedený smysl nemá (rozhodně ho nenaplňuje) a je tedy s podivem, jak na něm „demokratické“ vlády lpí, přestože je naprosto nesmyslný. Takové počínání již hraničí s magickým otravováním lidí...

-zmp-

 

 

pronásledování aut (Kryštof, 23. 07. 2009 16:46):

V poslední době se stalo několik incidentů, kdy policie zastavovala auta, řidič takového auta nezastavil a policie začala po voze střílet jako na Divokém Západě. Byli zranění i nevinní lidé okolo či vlastně spolujezdec, ale ne řidič. Nebo nyní se stalo, že mladí lidé ujížděli před policií a řidič nezvládl řízení a zabili se tři lidé.
Nevím, nakolik je důležité pronásledovat auta, která nezastaví. Jsme snad všichni zločinci? Někdo třeba jen spěchá a nemá čas na nějaké kontrolování, jiný má s policií špatné zkušenosti a nevidí důvod, proč by měl zastavovat, když jede v pohodě a nedělá žádné přestupky. Nechat se stavět jen tak, protože se to zrovna někomu líbí a umanulo se mu to?

Kde jsou lidské svobody? Nehledě na to, že takový razantní zásah proti řidičům či neprofesionální honička stojí lidské životy a zdraví. Nezdá se mi, že by vina byla jen na straně řidičů. Řidič má velmi malou šanci se bránit případné pokutě, jestli by mu ji chtěli za cokoli napařit. Je ale otázkou, že by si pak každý dělal, co chtěl.

Police v USA má autoritu, protože tam se s nikým nemazlí. U nás se tolik nerespektuje. A i to je chyba. Jenže autoritu nezískají pronásledováním aut, která nezastaví, či střílením po ujíždějících řidičích.

 

Odpověď Kryštofovi (pronásledování aut):

Protože zákonodárce vymyslel zákon, který neumožňuje stíhat za dopravní přestupek majitele vozu, není-li z činu usvědčen konkrétní řidič vozu. Provinilý řidič je neznámý pouze policii, nikoli majiteli, který ho policii nevydá, nebude-li ohrožen za něj. Zákonodárce tím zadělal na pronásledování aut policií, jež svou nebezpečností (pro zúčastněné i okolí) vysoko převyšuje hrozbu trestu pro řidiče. Riskování řidiče (jeho snaha uniknout pronásledovatelům) je pochopitelné, ač ne vždy rozumné. Proč však riskuje policajt? Protože díky zákonodárcům, je to jediný způsob, jak v daném případě vykázat nějakou činnost (v oblasti dohledu na bezpečnost dopravy) a tím i oprávnění pobírat za ni odměnu...

Z uvedeného pohledu je svoboda člověka za volantem omezována především bezohlednou jízdou jiných řidičů. Nemůže-li policie omezit svévoli bezohledných, omezuje svobodu všech (ohleduplných i bezohledných)...

Policie v USA nemá větší autoritu, ale větší pravomoc a proto z ní jde větší strach (z možnosti zneužití rozsáhlých pravomocí).

Zkrátka, příčina současných chaotických poměrů netkví v samotných řidičích či v policajtech, ale v zákonodárcích...

-zmp-

 

 

 

 

 

 

čipování (Kryštof, 16. 08. 2009 13:39)

Nakolik závažnou vidíte skutečnost, že všechny platební karty, průkazy totožnosti, auta, zvířata atd. jsou očipovány.
Na jedné straně je to určitě věc dobrá, může se brzy najít třeba ukradené auto či ztracený pes, člověk atp. Na straně druhé zde hrozí totální kontrola společnosti. Bude-li z jakéhokoli důvodu potřeba sledovat či zrušit nějakého člověka, tak tento bude zcela vydán na milost a nemilost nějaké centrále, která vydá pokyn ke sledování či vystopování jedince.
Vše se dá zneužít. Jak by tomu mohlo být v TSO s čipováním a případným sledováním osob? Jsou v moderní společnosti nutné takové věci? TSO považuji za vyspělejší a pokrokovější model, než je existující režim. Proto by mne zajímalo, jak naloží TSO s takovými pokročilými technologiemi. Vždy je to o lidech. Všude, i v TSO se přece dají informace zneužít.

 

Odpověď Kryštofovi (čipování):

V totalitních režimech může cokoli opakovaně zneužívat nejen každý jednotlivec, ale i každá mocenská organizace („centrála“ jak ji nazýváte). Protože v TSO nijaké mocenské „centrály“ neexistují, je tu zneužití možné jen jednotlivci (plnoprávnými občany) a to každým jen jednou (recidiva v TSO není téměř možná)...

Čipy mohou být v TSO využívány spontánně jen jednotlivci. Společenské využití čipů je v TSO možné jen omezeně, tj. pouze u těch občanů (a jejich svěřenců), kteří si to výslovně žádají. Příslušná organizace, která by se sledováním čipů zabývala, by jimi musela být k tomuto účelu zvlášť zavedena (samozřejmě s odpovídající občanskou kontrolou). Tím se ovšem možnost zneužití zvyšuje (pro čipované). V principu by však ani v tomto případě nemělo být nijaké tajné (nevyžádané) sledování možné, a kdyby k němu přece došlo, nedalo by se nijak využít, neboť každé zneužití představuje současně vyzrazení...

Domyslíme-li věc důsledně, pak je třeba říci, že ve svobodné společnosti není nijaké čipování nutné, ani u lidí, ani u zvířat. V nesvobodných režimech je čipování lidí vymýšleno kvůli omezování jejich svobody a hlavně kvůli zdaňování (jako u zvířat).  Když svého času anglická ministerská předsedkyně Margaret Thacherová chtěla zavést daň z hlavy (mimo jiné, právě kvůli tomu padla), potřebovala by k tomu každou hlavu očipovat...

K případné likvidaci nepohodlného jedince není čipů zapotřebí, neboť takové  vražedné systémy jsou již dokonale zorganizovány. Protože i „mukl“ (mukl = muž určený k likvidaci) se dovede organizovat, nebude mít problém se čipu zbavit, v čemž jej ostatní „stádo“ dříve či později rozhořčeně napodobí. To však již bude znamenat občanskou válku...

-zmp-

 

 

propuštění vězně (Kryštof, 26. 08. 2009 00:03)

Co to je za trest, je-li vina beztrestná?

Propuštění na smrt nemocného zločince, který prý stál za výbuchem letadla v Anglii, který stál životy cca 270 lidí - přináší řadu otázek, souhlasu i nevole.

Nejprve ale je nutno říci, že odsouzený neustále tvrdošíjně popírá svoji vinu.

Na jedné straně je propuštění takového vězně hodně zvláštní a polemické, ale na straně druhé se tím projevuje liberalismus.

Propuštění je aktem odpuštění.

Odpuštění je principem křesťanství. Proč mají lidé něco proti tomu?

Má TSO jiné řešení? Kromě zbavení všech občanských práv a přidělení poručníka?

 

odpověď Kryštofovi (propuštění vězně):

TSO nezná trest, ale náhradu způsobené škody.

V případě propuštěného Lybijce nemáme dost informací o tom, nakolik byla jeho vina skutečně dokázána. Způsobenou škodu prý však nahradil lybijský prezident Kadáfí. Prý mj. vyplatil odškodné i pozůstalým po obětech. V totalitních režimech však (na rozdíl od TSO) míru škody neurčuje poškozený, ale institucionální soud, mezistátní dohoda či kdokoliv jiný. Proto má „odškodnění“ v totalitách spíše charakter vydírání: „Vezmi co dáváme, jinak nedostaneš nic!“

Odpuštění je jedna věc, oprávnění k odpuštění je však druhá věc. V TSO může odpustit pouze poškozený, a to jen z vlastní svobodné vůle. Jen za těchto okolností má odpuštění křesťanský charakter. V totalitách odpouští zástupce poškozeného (zvolený, určený institucionálním soudem, ustanovený shora svévolně atp.). Slyšíme-li pak, že v daném případě je propuštění výsměchem poškozeným, pak tu na odpuštění poškozenými nebyl brán patrně zřetel. Za takových okolností jsou námitky proti „odpuštění“ oprávněné.

Řešení TSO jsme již vlastně uvedli. TSO neodpouští, ale garantuje, že odpustit může pouze a jen poškozený. Garantuje také, že míru náhrady škody určuje poškozený nebo jeho poručník.

-zmp-

 

 

radar (Beny, 29. 08. 2009 14:10)

Tak vidíte. Tolik bylo řečí o tom, jak je zde rozhodování nedemokratické, jak jsme vazalové USA a jak jsme nesvobodní atp... a nakonec radar tady nebude. Spojené státy jej chtějí jinde. Nedivím se USA po tom, co se jim na hlavu nalilo tolik špíny. Zbytečně všichni čeřili vodu, strašili kapitalismem, USA, celosvětovým spiknutím... nic není tak horké. Nemusíme se bát žít v tomto světě. Není tak zlý, jak tvrdíte.
Správná věc si najde vždy cestu. I když nevím, zda právě toto bylo to nejlepší, co se dalo udělat.

 

Odpověď Benymu (radar):

Říkáte, že správná věc si vždy najde cestu. Čemu však vlastně říkáte „správná věc“? Na jedné straně pochybujete o tom, zda je opravdu správné, že u nás radar nebude, na druhé straně máte za správnou věc, že o tom nerozhodujeme my, ale USA! Je opravdu správné, aby o tom, co u nás bude nebo nebude, rozhodoval někdo jiný, jenom né my? V takovém světě je přece o strach žít. Co si kdo pro nás a o nás vymyslí příště? Neměli bychom se přece jen postarat o to, abychom o svých věcech rozhodovali sami? To je to nejlepší, co se dá udělat!...

-zmp-

 

 

evidence ZPP (Roman, 11. 09. 2009 11:12)

Když hovoříte o tom, že by měli mít lidé ZŽP za ZPP, tak stále nechápu, jak chcete zařídit, aby bylo tolik práce. Máme spousty nezaměstnaných a Vy chcete práci pro všechny! To je čirý nesmysl. Kde chcete vzít práci? A peníze na její proplacení?
A navíc, kdo by platil práci zaměstnaným lidem? Jak třeba soukromá firma může jako povinnost platit ZPP nějakého člověka? Nebo ZPP by byla jen v rámci obce? Je rozdíl mezi odváděnou ZPP a tím, když už si ji někdo odpracoval a dělá navíc? Za tu práci dostane jiné peníze nebo za ZPP nedostane žádné peníze? Jakým způsobem chcete evidovat lidi a hodiny, kdo kde kolik oddělal? Vím, že v době čipů není problém mít elektronickou kartu, která by to u zaměstnavatele zaevidovala, a zaměstnanec by to pak předložil na nějakém úřadě,ale i tak mi to připadá jako totální zmatek. Tzn. vytvoření nějakého nového úřadu na evidenci ZPP. Vůbec v tom nemám jasno a připadá mi to jako šílený chaos, co tu prezentujete.
Jedna věc je říci, že ZŽP bude obec poskytovat za ZPP. To není až tak špatná myšlenka.
Ale druhá věc je uskutečnit takovou vizi. A to mi připadá jako zcela uletěné.

Praktické komplikace s oddělováním ZPP od jiné pracovní doby, oddělení peněz na ZŽP od ostatních peněz, to je to tak jaksi zamotané, že tomu nerozumím co je co a jaký to pak má vlastně smysl. Je to pak jen systém pro systém, aby nějak fungoval.
Ale je-li to tak vůbec správné, to se mi ztrácí. Vše je to strašně složité.


odpověď Romanovi (evidence ZPP):

Všechny Vaše otázky byly v diskusi TSO již zodpovězeny (stačí jen přes Ctrl F vyhledávat ZŽP, či ZPP). Nyní tedy jen stručně:

Právo na ZŽP neznamená, že povinnost zajistit naše ZŽP má někdo jiný, nikoli my sami. Nikdo není povinen pracovat pro nás, či za nás. Ač na ZŽP pracujeme společně, přece má v principu každý povinnost si své ZŽP vyprodukovat sám. To v principu znamená, že kolik je ZŽP, tolik je také ZPP. Žádnou jinou práci tu není třeba zařizovat a žádná nezaměstnanost tu tedy nehrozí. Proto nám není jasné, jak jste přišel na to, že jde o čirý nesmysl...

Otázka peněz na proplacení ZPP je zcela podružná. Protihodnotou ZPP je ZŽP. Vyrovnání tu může nastat v naturáliích nebo prostřednictvím peněz (poukázek na ZŽP), které není problém natisknout. V TSO však peníze nemohou být inflační, neboť jich nikdy není víc, než zboží, na které jsou poukázkou. ZPP navíc produkuje zboží (ZŽP), která má vždy zaručený odbyt, takže se tu nepracuje zbytečně, neprodukuje zbytečně, zbytečně nečerpají přírodní zdroje a nezatěžuje přírodní prostředí. Řečeno z hlediska ZŽP: Nutnost produkce ZŽP představuje vždy zaručenou zaměstnanost (ZPP)...

Jde-li skutečně o hospodářskou organizaci (v TSO či jinde), nikoli o zloděje, měla vždy taková firma povinnost za odvedenou práci zaplatit (bez ohledu na to, zde se jedná o ZPP či práci nad rámec ZPP). Proto již dnes musela a musí pracovníky a jimi odvedenou práci evidovat (i v dobách kdy neexistovala výpočetní technika, čipy atp.). Není tedy důvodu k Vaší obavě, že by takové prkotiny TSO nesvedl, či k obavě z totálního zmatku...

Zdá se, že stačí sociální organismus nějak přejmenovat (např. na TSO) a Vy se již obáváte „šíleného chaosu“. Přitom neuvádíte nic, co by Vás k takové obavě opravňovalo...

Představte si ZŽP např. jako rohlík, jakých se dnes a denně produkují miliardy. ZPP si pak představte jako 1 hodinu, kterou je třeba i dnes vynaložit na vyprodukování 1 rohlíku. Co je na tom uletěného?

Mluvíte-li o komplikaci s oddělováním ZPP od jiné pracovní doby, pak mluvíte o problému, který jste si vytřepal z rukávu. TSO se stará pouze a jen o ZPP (kvůli ZŽP). Kdo chce produkovat něco nad rámec ZŽP (např. sádrové trpaslíky) a proto pracovat nad rámec ZPP, ten se musí o vše postarat sám (jako je tomu v dnešních totalitách). Rozdíl je pouze v tom, že TSO od něj nebude vydírat nijaké daně. Co je na tom probůh zamotané?

Správně kladete otázku „jaký to má vlastně smysl“. V Programovém prohlášení TSO a v diskusi o TSO jsme mnohokrát uvedli, že ZŽP lze využívat k vydírání a tedy k zotročení člověka, což se v současných totalitách skutečně děje. Proto TSO praví, že zboží (ZŽP), které si člověk koupit musí (aby mohl vůbec žít), nesmí být předmětem „volného trhu“ (volného diktátu cen), ale předmětem ochrany před nenažranou chamtivostí překupníků. Není to tedy „systém pro systém“ jak se domníváte...

Nepatříte-li mezi nenažrané překupníky, pak jistě nahlédnete (svým vlastním rozumem), že je to tak nejen správné, ale také velmi jednoduché a přehledné. Na nepřehlednosti mají zájem iluzionisté, kapsáři a jim podobní...

-zmp-

 

 

 

prezident Klaus - teze 1. (Jan, 30. 09. 2009 20:34)

Vážení přátelé, dostal se mi do rukou článek (asi z Mladé fronty), který zachycuje myšlenky prezidenta Václava Klause a jeho postoj k současné krizi a jejímu řešení.

Cituji pana prezidenta Václava Klause:
V této krizi neselhal kapitalismus, to státy se chovají jako za socialismu.
Nic v ekonomice není založeno na myšlence, co je a co není správné
Ekonomie se stala ekonomií… když opustila koncept spravedlivé ceny.
Celá ekonomie katolické církve byla na tom založena. Staletí trvalo ekonomům, než se z toho vymanili.
V momentu, kdy p
řijmeme myšlenku, že nejen cena, ale i mzda jsou cenou práce vyrovnávající poptávku s nabídkou, pak debatování o tom, o kolik více či méně by měl mít šéf General Motors, je nemožné!

(Pozn.: dostal odstupné 23 milionů dolarů a přitom „vyprodukoval“ v letech 2005-2008 ztráty 80 mld. dolarů)

Jestli mu to jeho akcionáři schválili, tak udělali hloupost. To není chyba kap. systému, to je chyba vedení firmy...
V. Klaus (Chiméra rovnosti 1.7. 1990): „Chceme-li lepší životní standard, musíme umožnit, aby byla pro ty, kteří se o to zaslouží, dostatečná motivace… Řešení není v ničem jiném, než v důsledném zavedení tržních vztahů
…My jsme po listopadu 89 bojovali s pseudorovností existující za komunismu. Museli jsme obhajovat nerovnost jako přirozený stav lidské společnosti. Já jsem to propagoval ze všech svých sil! …u nás nevznikla nenávist proti nerovnosti…
Chiméru rovnosti… táhnou politici a země EU a bohužel se zdá, že v poslední době se k nim přidávají i politici USA.
…nové vytváření rovnosti, jejímž hmatatelným příkladem byla v USA myšlenka umožnit každému mít dům s hypotékou, to je obrovské selhání státu, ne selhání trhu!
…nevěřím, že se vyčerpal kapitalismus. Kapitalismus byl přiškrcován, omezován a zásadním způsobem narušován nekapitalistickými zásahy do fungování celého systému. To, co se dnes děje je důsledkem přiškrcování trhu...
Básník Samuel Johnson napsal: Není možné utratit peníze, aniž bychom tím někomu chudému neprospěli… Bohatství produkuje mnoho dobrého…

Nesouhlasím, že sociální stát, sociálno se dostává do ekonomiky tím, že se tam dává víc sociálních výdajů. Tržní ekonomika je mnohonásobně sociálnější než jakékoli plánované hospodářství… reálný socialismus byl systém, který byl diametrálně odlišný od modelového učebnicového socialismu či komunismu. Mám obavu, že se bývalému systému za reálného socialismu hodně přibližujeme.“


Odpověď Janovi (prezident Klaus - teze 1.):

Tvrzení, že světovou finanční krizi vyvolalo socialistické chování kapitalistických států je evidentní blábol. Reálný socialismus trpěl chronickou hospodářskou krizí (nedostatkem spotřebního zboží, vč. ZŽP, vč. ruských, čínských aj. hladomorů), nikdy však krizí finanční. Za reálného socialismu narůstala inflace jako za kapitalismu s tím rozdílem, že socialistické státy si uměly samy natisknout peníze, nikoli však samy vyrobit odpovídající zboží. Reálný socialismus se dostal do státních dluhů jen tehdy, dovezl-li ze Západu zboží na dluh...

Tvrzení, že „Nic v ekonomice není založeno na myšlence, co je a co není správné... že se ekonomie stala ekonomií… když opustila koncept spravedlivé ceny.“ si evidentně protiřečí, neboť výslovně považuje za správné „opuštění konceptu spravedlivé ceny“...

Ani ekonomie katolické církve nebyla založena na tom co je správné, neboť na církevních statcích se od sedláků vymáhaly tytéž dávky, jako na statcích světských. Církevní charita pak nepatří do ekonomie, ale do kultury...

Tvrzení, že „cena (zboží) a mzda jsou cenou práce...“ je zjevná idiocie. Což se cena zboží rovná mzdě, vyplacené za práci na jeho výrobě?

Tvrzení, že „cena a mzda... vyrovnávají poptávku s nabídkou...“ se zdá být hýkáním osla. Poptávka (po zboží) se přece vyrovnává nabídkou (zbožím), nikoli cenou a mzdou. Existuje snad nějaká poptávka po cenách?...

Ve slovech „Jestli mu to jeho akcionáři schválili“ zní skrytě socialistická idea společného vlastnictví, v němž se všichni ke všemu chovají tak, jakoby nikomu nic nepatřilo. Reálný vlastník General Motors (fyzická osoba podnikatele) by takové odstupné nevyplatil ani schopnému řediteli, natož neschopnému...

Tvrzení, že „To není chyba kap. systému, to je chyba vedení firmy...“ je výsměchem zdravému rozumu. Což součástí vedením firmy není právě „šéf General Motors“? Což se i jiná vedení firem ve „společném vlastnictví“ (např. akcionářů) neřídí tunelářským heslem „já na bráchu brácha na mě“?

Slova „Chceme-li lepší životní standard, musíme umožnit těm, kteří se o to zaslouží, dostatečnou motivaci“ nejen opětovně popírají úvodní tezi, že „Nic v ekonomice není založeno na myšlence, co je a co není správné“, ale staví také koně za vůz. Pojem „musíme umožnit... dostatečnou motivaci“ nemluví o následné odměně za předchozí zásluhy, ale o možnosti kdykoliv se odměnit sám, bez ohledu na zásluhy. To je motivace pro zloděje, nikoli pro hospodáře (srovnej odměnu šéfa General Motors)...

Pozoruhodným žvástem je následující protimluv: „My jsme... bojovali s pseudorovností (tj. proti nerovnosti)... Museli jsme obhajovat nerovnost (proti nerovnosti)...“

Srandovní je následující moralizování: „myšlenka umožnit každému mít dům s hypotékou, to je obrovské selhání státu, ne selhání trhu!“ Jediným reálným zákonem trhu je umožnit vyrovnání poptávky nabídkou. Nemůže tu tedy platit nijaké „někomu ano, někomu ne“. Nazývá-li to někdo „chimérou rovnosti“ pak trhu nerozumí nebo nechce rozumět. Mj. musí tržní nabídka „umožnit každému mít dům“, má-li čím zaplatit, aniž jí přísluší řešit otázku hypotéky. Nazývá-li to kdo „selháním trhu“, dokonce „obrovským selháním trhu“, pak nemá všech pět pohromadě...

V jednom musíme dát Václavu Klausovi za pravdu, a to když praví: „…nevěřím, že se kapitalismus vyčerpal.“ Klaus tu nevěří naprosto oprávněně, neboť FED ještě nestačil skoupit celou Zeměkouli. Tzn., že se kapitalismus ještě nevyčerpal...

Bohužel se vzápětí opět mýlí tvrzením, že „To, co se dnes děje je důsledkem přiškrcování trhu...“ Ten kdo se tu cítí být přiškrcován není trh, ale FED. Není však přiškrcován státy, ale pomalostí zmanipulovaného trhu. Proto je k urychlení transakcí FED zapotřebí finančních aj. krizí...

Pozoruhodná je Samuelova romantická teze, že „Není možné utratit peníze, aniž bychom tím někomu chudému neprospěli…“ Samuel nám tím praví, že utratí-li peníze, udělá tržbu výrobci, který z ní vyplatí mzdu chudobnému dělníčkovi. Takový je Samuel dobrák! Samuel se nám však nepochlubil, kde utrácené peníze vzal, když sám nic neprodukuje...

Tvrdí-li Samuel, že „Bohatství produkuje mnoho dobrého…“, pak by měl usilovat o to, aby byli všichni bohatí. Chlubí-li se však tím, že to dobré spočívá v pomáhání chudým utrácením bohatých, pak je třeba jeho výrok následovně upřesnit: „Bohatství jedněch může produkovat mnoho dobrého, pokud jsou ti druzí chudí…

Následuje buditelský protest: „Nesouhlasím, že... sociálno se dostává do ekonomiky tím, že se tam dává víc sociálních výdajů“. Buditel tu sice „pláče správně, ale na nesprávném hrobě“. Sociální výdaje se přece nedostávají do ekonomiky, ale berou se z ekonomiky...

Tvrzení, že „Tržní ekonomika je mnohonásobně sociálnější než jakékoli plánované hospodářství“ je stejně chytré, jako tvrzení, že „dvanáct bez dvou je víc než deset“. Kritika „jakéhokoliv plánování“ si navíc protiřečí, neboť tvrdí, že „vyrovnávání poptávky nabídkou (zdravá tržní ekonomika) je lepší, než přizpůsobování nabídky poptávce (plánování nabídky podle poptávky = zdravá tržní ekonomika)“...

V závěru nám duchaplný brepta předkládá své životní poučení z historie: „reálný socialismus byl systém, který byl diametrálně odlišný od modelového učebnicového socialismu či komunismu. Mám obavu, že se... reálnému socialismu hodně přibližujeme.“ Toto poučení zní jako apel, abychom se namísto k „reálnému socialismu“, přibližovali k „modelovému učebnicovému socialismu či komunismu“...

S bolestí v srdci musíme konstatovat, že náš milovaný zástupce lidu (prezident) nám o ekonomice řekl víc nesmyslů než slov. S hrůzou však musíme vyslovit podivení nad tím, jaké nehorázné bláboly se dnes učí na vysokých školách, jací „odborníci“ jsou placeni za to, že jimi důvěřivým posluchačům vyplachují mozky a ovlivňují přes ně totalitní kulturu a zákonodárství...


 


prezident Klaus - teze2. (Jan, 30. 09. 2009 20:35)

Jsou to vlastně myšlenky světoznámého ekonoma Miltona Friedmana, které zde Klaus předkládá. Je to tedy ideologie volného trhu. Nechápu, jak může někdo tyto radikální až extrémistické teorie podporovat, „propagovat ze všech svých sil“ a nevidět do oči bijící rozpory a tvrdit dokola, že trh sám sebe vyléčí. To jako by se baron Prášil sám sebe vyzvednul tak, že by se popadl za vlasy a nadzvedl by sebe sama.
Jenže trh přece není nějaký duch, či baron Prášil, ale jsou to konkrétní burziáni a šéfové firem, kteří dělají zásahy do ekonomiky a to zásahy určitě velmi dobře promyšlené, aby vydělali peníze. Žádný iracionální trh, duch – ale jen a jen lidé to dělají. Klaus to sice zjemňuje tím, že prý jde o „chybu vedení firmy“…, že „kapitalismus neselhal“, ale i tak setrvává na ideologii či slepé víře v to, že vedení firmy je schopno dát trh do pořádku. Snad jen vedení obrovské firmy, jako je nějaký nadnárodní řetězec, který si prosadí (korupcí, tzv. lobbingem) potřebné legislativní změny na daném území. Nebo FED.
Potom bych souhlasil s tím, že taková firma může sebe „samoregulovat“, nazveme-li takovou centrální firmu „trh“. Pak by měl Klaus pravdu. To by ale znamenalo, že ví o „trhu“ jako o centrální světové firmě a s tím spojených svinstvech, které dělá FED. Což je potom velmi na pováženou.
Proti tomuto vše léčícímu „trhu“ se staví myšlenky keynesiánské ekonomie - např. světoznámého ekonoma Paula Samuelsona (za světové hospodářské krize pracoval jako poradce Federální rezervní banky ve Washingtonu, později byl hlavním ek. poradcem prezidenta Johna. F. Kennedyho…)
Kde tedy stojí TSO? Na straně přísného plánování a regulace a nebo nevázaného, volného trhu? Chápu-li TSO, potom bych řekl, že přísné plánování se týká jen ZŽP a vše ostatní je pod mocí volného trhu.
A možná pro Vás, když se zabýváte pravdou: V úvodu článku stojí příznačná myšlenka -
„Daniel Defoe: Říkají lži, jako by to byla pravda“
Jenže: co je tady pravda?


Odpověď Janovi (prezident Klaus - teze 2.):

Při nedávné cestě do Brna jsme narazili na obrovský billboard s dobře živenými „patrně odborníky“, culícími se na nás kolem vemlouvavého nápisu: „Vy umíte pracovat, my umíme vydělávat peníze!“ Ejhle. Takto si oni představují „volný trh“! Nuže dejme to s nimi harmonicky dohromady. My budeme pracovat a oni budou vydělávat peníze. Vydělá-li pak šéf General Motors či lupič v bance tolik, že to i chudobnému dělníčkovi připadne příliš, mají pro něj připravena chlácholivá hesla typu: „kapitalismus neselhal“, jde o chybu vedení firmy“ atp. Jenže socialismus ani kapitalismus či jiný „ismus“ nepředstavuje pouze a jen ekonomiku, jak nám to zástupce lidu papouškuje podle Miltona Friedmana. Má přece také nějakou kulturu a politiku. Proto se nemusíme tolik trápit otázkou, kdo kdy a kde vlastně selhal, či neselhal, ale vždy se musíme ptát, co kapitalismus, socialismus či jiný „ismus“ umožňuje a co neumožňuje. Dosavadní zkušenosti s nimi praví, že na jedné straně umožňuje kdejakou menšinovou (zpravidla mafiánskou) lumpárnu, na druhé straně však neumožňuje odstranit většinovou chudobu (ekonomickou, kulturní i politickou)...

TSO plánuje ZŽP tak, aby nabídka ZŽP vyrovnala poptávku ZŽP, aby se neprodukovalo méně než je třeba (= nedbalost), ani víc než je třeba (= plýtvání). Z hlediska ekonomie lze takové plánování nazvat obecným (obecním) dohledem na důsledné respektování jediného zákona zdravého trhu (míra nabídky = míra poptávky). Na produkci nad rámec ZŽP již nedohlíží obce, ale samotní podnikatelé, v jejichž nejvlastnějším zájmu je rovněž rovnost nabídky a poptávky. V případě nerovnosti totiž vydělají méně než by mohli (= podporodukce), nebo budou mít zbytečné ztráty (= nadprodukce). Zkrátka, pojem „volný trh“ neznamená „neplánovanou (nevázanou, živelnou) produkci“, ale svěření dohledu na rovnost nabídky s poptávkou samotným výrobcům. Podílnictví v hospodářských organizacích TSO navíc vylučuje „socialistické společenské vlastnictví“ skryté za tzv. „kapitalistickými akcionáři“. Ve zmíněném případě šéfa General Motors by totiž podílníci o jeho odměně nehlasovali, ale museli by se na ni složit ze svých podílů...

Pokud jsme neodpověděli na vše, co v sobě zahrnuje závěrečná Pilátovská otázka: „Co je tady pravda?“, prosíme o konkretizaci nezodpovězených otázek...

-zmp-

 

 

podnikání (Jan, 15. 10. 2009 09:19)

Vesměs jste odpověděli na to, co jsem sepsal do článku. Přesto nevím, jak bude nějaká skupina výrobců sledovat množství zboží a peněz za ně utržené, ať už v obci a nebo na větším území. Snad si to umím představit v rámci obce při dohledu nad základními potravinami, ZŽP, - zvláště, budou-li na ZŽP samostatné poukázky či odlišné peníze, než na ostatní zboží.
Naznačili jste, že pro Vás nejsou směrodatné ukazatele současné ekonomiky. Na čem stavíte svoji suverenitu, že např. HDP, inflace, zadluženost aj. nejsou dostatečně vypovídajícím ekonomickým ukazatelem? Co chcete dát místo toho?



odpověď Janovi (podnikání):

HDP (hrubý domácí produkt) je správný statistický součet nesmyslných údajů, vzešlý z daňových přiznání. Protože daním podléhají i transakce finančních ústavů, vydává HDP za „produkt“ (za zboží) i výtěžky z finančních manipulací, které nic neprodukují.

Představme si např. pustý ostrov, na němž se zachránili dva trosečníci se plnými kufry peněz. Protože to byli finančníci, začali mezi sebou s penězi čile obchodovat a platit řádně daně (na zvláštní společnou hromádku). Ač daně z výnosů z jejich finančních transakcí dosahovaly milionových částek, přece byl ostrov do měsíce zase pustý.

Snad to postačí k pochopení, že HDP není ukazatelem reálné ekonomiky a jak je nesmyslné, aby jeho pohyby (nárůsty a poklesy) ovlivňovaly životní úroveň občanů. HDP je jen statistické šidítko pro ohlupování veřejného mínění, umožňující libovolnou manipulaci s reálnou ekonomikou.

O státní zadluženosti jsme již mluvili, jako o něčem co se podobá středověkému odvádění výpalného (hřiven a volů) císaři.

Také o inflaci jsme si již řekli, že je vyvolána nerovnováhou mezi hodnotou zboží a peněz (poukázek na zboží)...

Zkrátka, TSO nepotřebuje sledovat nic podobného jako je HDP, ani vybírat daně, ani se zadlužovat. TSO potřebuje pouze hlídat rovnováhu mezi penězi a zbožím. V rámci ZŽP se o to stará obec, nad rámec ZŽP ekonomická sféra.

Protože výrobci sami mají zájem na tom, aby lidé měli peníze na nákup jejich zboží (jinak nemá smysl vyrábět), nelze očekávat, že by statistické sledování jimi vyprodukované míry hodnoty zboží (v tržních cenách) odmítali. Naopak. Sami ho budou vyžadovat a financovat (výpočetní středisko ekonomické sféry TSO).

Vlastní statistika v době počítačů je hračka. Dokážou-li totalitní státy sledovat biliony zbytečných informací (např. o soukromí svých občanů, o daních, HDP a jiných nepatřičnostech), není třeba se obávat, že by ekonomická sféra TSO nedokázala statisticky zvládnout tento jediný a zcela jednoduchý ekonomický ukazatel...

-zmp-

 

konkurence (Jan, 16. 10. 2009 08:25)
To zní docela logicky. Jestliže bych v této souvislosti ještě zmínil konkurenci, pak i ta se vztahuje jen na výrobky mimo ZŽP. Konkurence v rámci ZŽP vede k tomu, co dnes existuje jako dotované výrobky na trhu. Mléko a maso dovážené a dotované z ciziny likviduje domácí produkci ZŽP, což vede ke zničení zemědělství. Proto konkurence v ZŽP být nesmí.
Může se ale týkat ostatního zboží, je to tak?

Odpověď Janovi (konkurence):
Pojem „konkurence“ naznačuje soutěživost, závodění atp., tj. úsilí o nerovnost, jež je doménou kultury (konkurence talentů). Doménou ekonomiky (trhu) je úsilí o rovnost (vyrovnávání poptávky nabídkou). Tzn., že konkurence v ekonomice je zcela nepatřičným matením ekonomiky s kulturou.
Zde je třeba si uvědomit, že předmětem ekonomické reprodukce (výroby kusové, sériové, hromadné aj.) je produkt kultury (kulturní produkt). Proto např. v zemědělské výrobě mluvíme o tzv. „monokulturách“. Vyrábí-li pak dvě firmy tentýž produkt (např. auta), a je-li produkt jedné firmy lepší než produkt druhé, pak se tu nejedná o konkurenci ekonomickou (tržní, hospodářskou atp.), ale o konkurenci kulturní (míry kulturnosti produktu).
Nekulturní konkurence (reklamní, dumpingová, korupční, nátlaková aj.) je škodlivá v ekonomice i v politice. Lze tedy předpokládat, že v TSO, bude veškerá nekulturní konkurence posuzována jako způsobená škoda...
-zmp-

 


ke konkurenci (Jan, 18. 10. 2009 22:35)
Jak chcete prokázat nekulturní konkurenci? A jak stanovíte její škodu? To je ryze spekulativní. Každý člověk má svoji kulturu a hranici co ještě je a co již není kulturní je mnohdy těžké posoudit. Někomu se líbí šaty z kůže, jinému z hedvábí, někomu krátké jinému dlouhé... Možná u léků a farmaceutických firem je problém korupce. Chápu, že přes lobování a úplatky potom může jedna firma odrovnat konkurenci.
Vyrábí-li dvě firmy totéž, pak tu jde o konkurenci, která sice může být primárně v kulturní rovině, nicméně má ekonomický projev a dopad a tudíž je to konkurence v oblasti ekonomiky. A to mi nepřipadá špatné.

odpověď Janovi (ke konkurenci):
V TSO stanovuje škodu poškozený. Občanský soud pouze rozhodne, zda mu byla škoda skutečně způsobena a kdo je škůdcem. Nebude-li se nikdo cítit poškozen nekulturní konkurencí, nebude důvod k prokazování její nekulturnosti (kde není žalobce není ani soudce)...
V návrhu Ústavy TSO i v diskusi o TSO uvádíme, že tři články horní trojnosti (politika, kultura, ekonomie) jsou vnitřně čisté, zatímco tři články dolní trojnosti (obec, rodina, živnost) jsou vnitřně trojčlenné. Tzn., že v hospodářské organizaci dominuje ekonomie nad kulturou a politikou. Její kulturní konkurence (kvalitnější produkce) se tedy nestává ekonomickou, protože je jí nadřazena ekonomika. Také podílník zůstává i ve firmě nadále člověkem a nestává se robotem jen proto, že pracuje v oblasti ekonomiky. Právě tak by bylo zlé, kdyby se kulturní konkurence stala ekonomickou...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář