Radar na Hrad II.
vládne tu apatie (Jan, 31. 05. 2008 15:57)
Vládnoucí struktury počítají s pasivitou občanů. Ohledně radaru vládne ve městech vzdálenějších od Brd až vysloveně apatie, netečnost. Nikoho nic nezajímá – natož americký okupační radar. Každý má za současného zdražování starostí nad hlavu sám se sebou!
Myslím si, že právě s tímto tak nadrzo kalkulují ti, co jsou nyní chvilkově u moci.
Někteří z hnutí proti radaru vyhlásili hladovku. Ptám se: Je toto jejich počínání smysluplné, má to naději? Kdyby se k akci připojili další hladovkáři?
Co si myslíte o osmičkách na konci letopočtu ve vztahu k českým dějinám?
Jaký je vztah samosprávy a sociální trojčlennosti? Samospráva je vlastně právo veta občana v obci? Nebo je to to, že jde o určité území, kde nevládne stát?
TSO je rozčlenění chaosu ve společnosti do řádu a tento řád spočívá na třech oblastech: samostatné kultuře, politice a ekonomice. Mám však stále problém uchopit tuto problematiku v tom duchu, že by např. ekonomika nemluvila do politiky a třeba ekonomika by nemluvila do kultury. Třeba právě kultura:
1. je v TSO financovaná z rozpočtu obce (např. školy, knihovny, muzea…)
2. navíc může být financována přímo sponzory (např. škola si sežene sponzora…)
Ale to právě vůbec neznamená, že kultura je nezávislá na ekonomické sféře.
Nadále zde máme podnikatele, kteří mohou ovlivňovat kulturu, kulturnost – to, co se bude třeba vystavovat v galerii a co ne.
V čem spočívá ten zásadní rozdíl proti dnešku – co se týká rozdělení sociálního dění ve společnosti (v TSO) na tři oblasti? Propojení je někdy velmi těsné, že sotva lze postřehnout co kam patří.
Co je tedy tím zásadním principem? Co tam prostě musí být? – co je to důležité, aby TSO fungoval? Bez čeho TSO není TSO, ale jen nějaký další hybrid totality, podfuk?
Ještě bych zavtipkoval na jeden příspěvek o zlodějnách: Vy píšete v programovém prohlášení: dolní trojčlennost tu již nyní zmateně funguje (lépe řečeno nefunguje). Takže přidáme-li k tomu zlodějny, je-li umožněno zlo a zlo-dějny, tak tu máme vlastně čtvernost! To jen vtipkuji… Současný systém totiž umožňuje vládnoucím lidem zneužít svoji pravomoc, postavení atp. A to výhodně, jak píšete, že zločinec si spočítá, že je pro něj výhodnější loupit. Vyplatí se třeba krást. Chyba je tedy v současném systému. Sice politikové, soudcové aj. (když jejich kolega má korupční aféru) opakují dokola, že to selhal opět jedinec. Jenže to je jedno selhání vedle druhého. Nikdo z vládnoucí garnitury nechce vyslovit tuto pravdu. Chyba je v systému, ten se musí změnit! Systém je zločinný a tedy produkuje zločince.
Děkuji.
Odpověď Janovi (vládne tu apatie):
Občanská apatie je dána bezmocností občanů. Dočasně zvolení „zástupci lidu“ si vždy udělají co chtějí. Stačí vzít úplatek a přikývnout. Dravci zařídí vše ostatní. Chceme-li tomu zabránit, musíme alarmovat tisíce lidí (stávky, petice, demonstrace), abychom se nakonec dozvěděli, že už je pozdě, že jsou věci již dávno nezvratně v chodu. Odtud občanská apatie. Volení zástupci nás přitom neustále zásobují novými a novými hrozbami (zdražování, radar aj.), takže by tisíce občanů museli být v neustálé „stávkové pohotovosti“, aby proti tomu stihli alespoň marně protestovat...
S vyhlašováním hladovky proti čemukoliv si volení „zástupci lidu hravě poradí“. Není to tak dlouho, co v Praze na témže náměstí drželi hladovku „proti“ ve stanu, hned vedle stanu hladovkářů „pro“. Jako dvé holoubátek.
Pozoruhodné je, že lidé dokáží 40 dní dobrovolně hladovět, pro změnu zločinného režimu však nehnou ani prstem...
Osmička v letopočtu (nejen na jeho konci) je v „českých“ (ve skutečnosti moravských) dějinách velmi významným magickým mementem, naléhavě připomínajícím „onu nepředstavitelnou pevnost Rostislavovu, nepodobnou všem ostatním známým starým (resp. antickým: „omnibus antiquissimis“)...“ (Fuldské letopisy k r. 869 nl.)
Je to vlastně postavená ležatá osmička (∞), kterou akademická pavěda vykládá jako symbol nepředstavitelného nekonečna, ve skutečnosti je to však symbol vývoje. Mj. i tento symbol byl (a stále je) zakódován do hlavní pevnosti Velké Moravy, o jejíž zničení od nepaměti usilovaly (a dodnes usilují) generace totalitních režimů, počínaje hunsko-franskými až po dnešní „pražský“. Posledním zlovolným útokem na tuto „vědecky“ popíranou pevnost byly moravské povodně r. 1997...
Osamostatněním tří článků sociální trojčlennosti (ekonomie, politiky, kultury) chrání TSO samosprávu také tří nižších sociálních článků (živnost, obec, rodina). V obci pak lze samosprávu realizovat jen právem veta, jímž je zpětně chráněn také celý TSO...
TSO představuje horní trojnost (ekonomie, politika a kultura) a dolní trojnost (živnost, obec, rodina). Také každý článek dolní trojnosti je ve svém nitru trojčlenný. Např. rodina, jako kulturní článek, nejen vychovává děti, ale musí také hospodařit s prostředky na živobytí a mezi otcem a matkou musí vládnout politická rovnost. Jde jen o to, tyto tři činnosti vzájemně nemíchat, např. v podobě podplácení dětí penězi namísto výchovy (zmatení hospodářství s kulturou) nebo podplácením partnera namísto rovnosti (zmatením hospodářství s politikou) atp. Používá-li tedy rodina peníze jen na to, k čemu jsou určeny, pak její samosprávnost nemůže ohrozit ani sponzorský dar. Peníze navíc prostě utratí za něco, co by si jinak nepořizovala. Tak je tomu i s jinými kulturními organizacemi (školami, knihovnami, muzei atp.). Pokud je se sponzorským darem spojeno vydírání (požadavek omezení samosprávy), tu takový dar nemusí být přijat a navíc může být „sponzor“ žalován u občanského soudu jako vyděrač.
Pokud někdo (např. podnikatel) na své vlastní náklady zřídí (sponzoruje) nějakou galerii či museum, pak je to jeho věc. Již dnes přece existují soukromá musea vášnivých sběratelů, aniž by mohla nějak ohrožovat ostatní kulturu.
Žádná ze tří nižších samosprávných organizací není nezávislá na ostatních samosprávách, neboť by jinak nebylo třeba tří samospráv (ekonomie, politika, kultura), ale stačila by jen jedna, což by ovšem byla totalita. Samospráva se stýká (spolupracuje atp.) s okolím, aniž by komukoliv dovolila mluvit (zasahovat) do svých vnitřních věcí.
Zásadní rozdíl oproti dnešku představuje TSO především tím, že od sebe přísně odděluje, co je jinak zmateno (ekonomii, politiku a kulturu), že nepřipouští zasahování z jedné sféry do jiné. I ta nejtěsnější spolupráce má v TSO nepřekročitelné hranice. Nesnadná orientace v tom, co kam patří je dána naší praktickou nezkušeností s rozlišováním. Dosud totiž máme praktické zkušenosti jen s totalitním chaosem. Z vlastní zkušenosti však již dnes víme, že se lze snadněji vyznat v řádu (byť to chvíli trvá) než v chaosu (v němž se nelze orientovat nikdy).
Jistá míra samosprávy (byť oklešťovaná) je principiálně v rodinách a živnostech i v rámci dnešní hospodářské totality. Pouze obecní samospráva neexistuje vůbec (resp. existuje jen podle jména). Proto je hlavním obranným mechanismem TSO občanské právo veta...
Pojem „zločin“ a pojem „selhání jednotlivce (jedince)“ znamenají totéž a jsou to tedy „synonyma“. Na rozdíl od pojmu „zločin“, který je bez problému spojitelný s pojmem „systém“, má zbytečně rozvláčný pojem „selhání jedince“ evokovat iluzi, že je nespojitelný s pojmem „systém“. Pojmem „selhání jedince“ se v mocenských strukturách státu distancují „nepřistižení“ od „přistižených“ tak, aby odvedli pozornost od zločinného systému, jehož synonymem je „systém organizovaného zločinu“...
-zmp-
Peaceland (Jan, 10. 06. 2008 17:28)
Tady si stát jde tvrdě za svým.Chce tu radar!