Jdi na obsah Jdi na menu
 


Různé k TSO V.

13. 7. 2008

trojčlennost (Petr, 08. 07. 2008 04:49)

Nechápu proč bych musel mít nějakého zástupce. Co kdybych chtěl zastupovat sám sebe? Důraz jaký na tuto věc (tzv.horní trojčlennost) dáváte mne dost zaráží v kontextu jinak hodně radikálních myšlenek. Místo, aby se pojmenovala věc reálně (např. samosprávná obec atd.) tak se ihned mluví o trojčlennosti. Kdysi v mých otázkách a následných odpovědích se ukázalo, alespoň mi se to tak jeví, že ty 3 oblasti stejně oddělit od sebe nejde tak jak je proklamováno a ta trojčlennost je spíš jakási prázdná fráze. Ale snad jde jen o fintu, lidé si přestavují, že bez parlamentu to nejde, tak je to snad jakési fiktivní přechodné stadium? Pak by to mělo význam.

 

Odpověď Petrovi (trojčlennost):

Samosprávná obec je skutečně možná (ne jen podle jména) pouze v TSO. V totalitních režimech možná není, neboť bez občanského práva veta není skutečné obecní samosprávy a občanské právo veto by znemožňovalo totalitní vládu. Jak si totality samosprávu skutečně představují je dnes patrné mj. z toho, jak uplatňují svou moc nejen v obcích, ale také v rodinách (tzv. emancipací ženy, úsilím o zákaz tělesného trestání dětí aj.) a v hospodářských organizacích (např. prostřednictvím účetnictví)...

V TSO je volený zástupce něčím zcela jiným, než v totalitě. Zatímco v totalitě získává volený zástupce nad svým voličem sociální moc (zákonodárnou, soudní i výkonnou), v TSO zůstává veškerá moc plně v rukou voliče (občana). V TSO je zástupce volen jen k zástupné realizaci občanské moci zákonodárné (nikoli již soudní a výkonné), aby v příslušné sféře horní trojnosti (ekonomie, politika, kultura) instaloval zákony, k nimž byl občany pověřen. Díky jeho zastoupení se kvůli tomu nemusí scházet všichni občané...

Není pravdou, že v TSO nelze 3 sféry (horní či dolní) od sebe oddělit. Naopak. Lze je rozdělit naprosto jednoznačně. Proto TSO není ani prázdná fráze, ani fiktivní přechodné stadium, jak pravíte...

-zmp-

 

 

 

horní trojčlennost (Petr, 07. 07. 2008 17:12)

Jistě se mnou nebudete souhlasit, ale považuji tzv. horní trojčlennost za nadbytečnou, víceméně potenciálně nebezpečnou věc. Nemohu se také zbavit dojmu, že formulovat tzv. ústavu je v podstatě cesta zpět. Obzvláště, když obsahem jsou zcela komplikované nesrozumitelné věci, dvojí trojčlennost, což je zcela zbytečná komplikace, to asi není dobrý začátek, a nebo jen nic neobjasňující banality. Chápu že Steiner mluvil o horní trojčlennosti, ale není to spíš dogmatismus ji tam za každou cenu chtít zakomponovat? To, jak si to on představoval by stejně nic neřešilo, to asi víme. Je mi jasné, že vaše odpověď bude, že to není dogma, ale mám obavu, že je to naopak. Nezlobte se ale musel jsem to takhle napsat.

                                                 

 

Odpověď Petrovi (horní trojčlennost):

Pokud máte za to, že obsahem našeho návrhu Ústavy TSO „jsou zcela komplikované nesrozumitelné věci“ a že „dvojí trojčlennost je zcela zbytečná komplikace“, pak jste se s věcí důkladněji neseznámil (patrně jste si nepročetl diskuse, jež na toto téma proběhly). My naopak máme za to, že právě návrhem Ústavy TSO jsme učinili věc mnohem jasnější, než úvodním Programovým prohlášením TSO. Pokud ovšem neuvedete konkrétně, co je Vám na věci nesrozumitelné, nemůžeme s tím nic dělat...

Pravíte-li: „chápu že Steiner mluvil o horní trojčlennosti, ale není to spíš dogmatismus ji tam za každou cenu chtít zakomponovat?“ pak nám není jasné, co míníte pojmem „tam“? TSO tím patrně nemíníte, neboť jeho trojčlennost (horní i dolní) pokládáte za „nadbytečnou, víceméně potenciálně nebezpečnou věc“...

Pravíte-li, že „To, jak si to on (Steiner) představoval by stejně nic neřešilo“, pak je třeba si uvědomit, že se ve své době snažil věc přizpůsobit tehdejším poměrům, tj. poměrům v poválečném Německu (po 1. světové válce). Kdyby se to tehdy podařilo, byli by občané sami hledali a našli řešení všeho, co ve Steinerově návrhu nebylo. Steiner totiž zdůrazňoval, že metodika ani zavádění TSO není a nemůže být věcí jedince (myslitele, diktátora aj.), ale musí být věcí všech, kdo chtějí mít na TSO nějakou účast. Proto ani my nepředkládáme návrh TSO (doplněný o dolní trojnost, právo veta a občanský soud) jako hotovou věc, ale předkládáme ho k všeobecné diskusi...

Kdybyste svůj kritický postoj aplikoval také na minulé a současné totalitní režimy, možná by se Vám ve srovnání s nimi TSO zaskvěla jako jediné slušné řešení sociální otázky, přes všechny výhrady (dosud ovšem nekonkrétní), které k TSO máte...

-zmp-

 

 

 

zrada (Jan, 09. 07. 2008 15:43)

Tak už jsem se s tím zase nějak vyrovnal, člověk si zvykne asi na vše…
Tak tady máme ty osmičky! Dokonce dvě! Jenže jdou vlastně proti vývojovým snahám! To je také možné? Co když k tomu prostě musí dojít, aby bylo zle? Kdyby nebylo zle, občané by dál spali hlubokým spánkem.
8.7. 2008 Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová v Černínském paláci v Praze krátce před třetí hodinou odpolední podepsala smlouvu o stavbě amerického radaru v Česku. Za českou stranu dohodu podepsal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Takže ráčkující Kája, pan kníže, údajně čestný muž, šlechtic… nemám slov na zradu občanů, národa.
Student Martin J. Kadrman v úterý v 11:55 podal k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 trestní oznámení na ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (za SZ) kvůli tomu, že podepsal česko-americkou smlouvu o umístění radaru USA v Brdech. Kadrman podal na ministra trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu vlastizrady, pro podezření ze spáchání trestného činu rozvracení republiky, dále pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a také z trestného činu sabotáže. (§ 92 Rozvracení republiky (1) Kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost se účastní násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let.)
Má toto smysl? Spíše se to jen nějak smete ze stolu…
Vládnoucí vždy udělají něco, co je v rozporu s demokracií.
Je-li to údajně vláda většiny, tak většina lidí si nepřála senát – a udělali ho.
Většina lidí si nepřála rozpad Československa - a udělali to.
Většina lidí si nepřála radar - a je to tady, udělali to.
Atp. Koho tato vláda zastupuje? Kdy už občané pochopí, že zastupitelé svoje voliče prostě nezastupují a zastupovat nebudou! Za úplatek odhlasují cokoli, protože jsou třeba vydíráni nebo chtějí peníze, moc. Tak to prostě je a já jen přeji lidem, aby jim z očí spadly růžové brýle dětinské naivity.

 

 

Odpověď Janovi (zrada):

Řekli jsme (viz odpověď Janovi: vládne tu apatie), že „osmička (8) v letopočtu (nejen na jeho konci) je v „českých“ (ve skutečnosti moravských) dějinách velmi významným magickým mementem...“, že „je to vlastně postavená ležatá osmička (∞), kterou akademická pavěda vykládá jako symbol nepředstavitelného nekonečna, ve skutečnosti je to však symbol vývoje.“ Poukázali jsme tím rovněž na jinde zmíněnou skutečnost (viz odpověď Mirkovi: idealismus a materialismus), že vše se projevuje zcela přirozeně nejdříve negativně (NE), takže k pozitivu věci (ANO) lze dospět jen umělou negací přirozené negace (NE x NE = ANO). To je zákonité. Nyní je tedy na občanech ČR, aby totalitní negativy (vč. Schwarzenbergova) obrátili umělou negací v positiv (v TSO)...

Student Martin J. Kadrman podává trestní oznámení na totalitu u totalitní instituce. Tzn., že je buď zoufale bezradný, nebo velmi naivní, popř. provokuje pod dohledem totality, která tak jeho zaranžované důvody může před veřejným míněním snadno zesměšnit. Tudy cesta nevede...

Možná si nyní někteří řeknou: Už nikdy nebudu volit ODS, KDU-ČSL a SZ. Jenže tím právě těmto stranám ve volbách pomůže. Zúčastní-li se voleb pouze ukáznění členové a příznivci politických stran, pak tyto strany ve volbách uspějí. Navíc se hlasy nevolících drze rozdělují jednotlivým stranám, podle jejich ukázněných volebních výsledků. Kdo nechce, aby se jeho hlas někomu přiděloval, ten musí jít k volbám, tam volební lístek vyplnit špatně (nepřípustně), aby byl započítán mezi vyřazené hlasy. Pro totalitní režim ovšem není problém uzákonit rozdělování i neplatných hlasů...

-zmp-



 

 

křižovatka (Aleš, 10. 07. 2008 17:01)

V Programovém prohlášení TSO stojí: "Promícháme-li všechny 3 sféry dohromady, pak jedna sféra překáží druhé. Toto vzájemné překážení se pak řeší kompromisy, které nevyhovují žádné sféře. Kompromis je úplatek, který má uchlácholit všechny tři sféry, a přitom žádné z nich nevyhovuje. Je to jako by byla tři auta na křižovatce a žádné nemá přednost, buď se nabourají, nebo se vůbec nerozjedou."
Přesto jak vidíme v praxi, tak auta takovou křižovatkou bez problémů většinou projedou. Jak to? Prostě se mezi sebou dohodnou. Jedině cestou kompromisů - tedy cestou dohody mezi řidiči (neboli nějakými silničními zákony) - se stává křižovatka průjezdnou.
Ona tedy je průjezdná i bez předpisů, ale může dojít k havárce.
Chápal bych to tak, že:
křižovatka bez silničních zákonů = totalitní systém (zmatení všeho)
křižovatka se silničními zákony (s řádem, s kompromisy) = trojčlennost
Ale to neodpovídá tomu, co tam stojí!
Kompromisy, tedy dohoda, zákony, slouží k tomu, aby auta křižovatkou projela! Ač nevyhovují žádnému, každý by přece chtěl mít přednost a jet podle svého - přesto umožňují bezpečné projetí!
Samozřejmě každý chce mít přednost! Jenže to nejde! Zde je problém, jak Brno!
Buď tady nesedí přirovnání, nebo je chyba v trojčlennosti, nebo v Programovém prohlášení!
Děkuji za odpověď a řešení této zapeklité situace.

 

Odpověď Alešovi (křižovatka):

Podobenství buď platí doslova, nebo je nesmyslné. Ani jeho výklad tedy nemůže být libovolný, ale doslovný. Praví-li podobenství, že „žádné ze tří aut na křižovatce nemá přednost“, pak nelze oponovat tím, že „má přednost“ (např. proto, že se řidiči na přednosti mohou dohodnout). Změníte-li totiž jakkoliv „nemá přednost“ na „má přednost“, pak změníte celé podobenství, jež s původním podobenstvím nemá nic společného...

Praví-li podobenství („nemá přednost“), že „vzájemné překážení pak řeší kompromisy, které nevyhovují žádnému“, pak je zřejmé, že kompromisem tu nemůže být změna podobenství (nemá přednost na má přednost). V původním podobenství tedy může být kompromisem jen něco jiného, např., že všichni vystoupí z auta a půjdou pěšky...

Vaše konstatování, že „přesto vidíme v praxi, jak auta takovou křižovatkou bez problémů většinou projedou“ je rovněž „mimo mísu“. Mluví-li původní podobenství o křižovatce na níž nemá nikdo přednost, pak z toho nelze vyvodit, že „auta takovou křižovatkou bez problémů většinou projedou“. Pokud projedou, pak určitě ne „takovou křižovatkou“ (na níž nemá nikdo přednost), ale jinou křižovatku (na níž má někdo přednost), která se ovšem původního podobenství nijak netýká...

Když už jste změnil „nemá přednost“ na „má přednost“, pak taková přednost není dána dohodou či kompromisem řidičů (jak tvrdíte), ale je dána dopravními předpisy (zákonem)...

Na základě uvedeného je zřejmé, že Váš závěr: „Jedině cestou kompromisů - tedy cestou dohody mezi řidiči (neboli nějakými silničními zákony) se stává křižovatka průjezdnou“ mate dohromady zcela neslučitelné věci (dohodu, kompromis a zákonné nařízení). Toto zmatení opakujete slovy: „Kompromisy, tedy dohoda, zákony...“

Tvrdíte-li, že „Kompromisy, tedy dohoda, zákony... nevyhovují žádnému... a přesto umožňují bezpečné projetí“, pak si nejen protiřečíte (nevyhovují a přece vyhovují), pak na základě zmatených předpokladů činíte zmatené závěry...

Pravdou je, že dává-li dopravní předpis (zákon) na křižovatce jednoznačnou přednost, pak to vyhovuje všem. To, co je na zákonech nevyhovující je zpravidla jejich nejednoznačnost...

Není tedy pravdou, že: „buď tady nesedí přirovnání nebo je chyba v tojčlennosti, nebo v Programovém prohlášení!“ Chyba je pouze a jen ve Vašich úvahách. Tuto, jak pravíte, „zapeklitou situaci“ si však musíte vyřešit sám...

-zmp-

 

Standa (kdo je blb?):

V idejích a principech TSO se říká „Občan je mírou všech věcí“. Zde žádný „pokrok“ ani „veřejný zájem“ nesmí převážit. Člověka je důstojné, aby byl svrchovaným pánem sebe sama. Člověka je nedůstojná nevědomost, nevolnost (aby byl ovládán cizí vůlí, jako nesvéprávný) a zvůle.

To je správné, ale chci se v této souvislosti zmínit o právu veta.

V pasáži věnované právu veta se říká, že ten, kdo vyjádří své „ne!“ a ukáže se, že nechtěl škodit, je prostě blb (při trvalém vyjadřování ne kverulant), který se plnoprávným občanem stal pouze nedopatřením, občanství mu bude odebráno a dál zde už žádný problém není.

Ale je !!!

Kdo bude určovat, kdo je blb? Co bude mírou, kriteriem blbosti?  A hlavně – co budou občané v TSO s takovými „blby“ dělat? Dostanou opatrovníky, kteří budou rozhodovat za ně, nebo snad budou zavíráni a léčeni v nějakých psychiatrických léčebnách? Ale to snad v lepším společenství ani není možné!

Poněkud krajní příklad – v jisté době všichni „chytří a normální“ lidé věděli, že je Země „placatá“, protože kdyby nebyla tak bychom z ní přece spadli, to přece dá rozum! A najednou nějaký „blb“ začal tvrdit, že je Země kulatá, a protože to tvrdil opakovaně, byl nejen „blb“ ale i „kverulant“. A bylo s ním příslušně zatočeno.

To uvádím jen jako demonstraci toho, co se v obci TSO může stát v mnohem „obyčejnějších věcech“, jako je např. rozhodování o tom, kde postavit školu, kudy vést obecní vodovod, kanalizaci, novou silnici apod., nebo v jakém množství poskytovat např. ZŽP. Například v obci, která má 600 plnoprávných občanů, oprávněných k rozhodování a k právu veta, se bude rozhodovat o nějaké z uvedených věcí, nebo o věci jiné, a 580 z těchto občanů konkrétně rozhodne. Zbylých 20 využije své právo veta, budou proti a budou proti opakovaně.

Většina jejich důvody nepřijme, nebo neuzná za relevantní. Budou tedy označeni za „blby“ a „kverulanty“ (pro opakovanou blbost) a bude jim odebráno občanství. Za nějaký čas – např. rok, dva nebo tři se ukáže, že měli pravdu a že dokonce chybným rozhodnutím většiny vznikla třeba obci značná škoda. Co potom s těmi „blby“ a „kverulanty“, kteří byli prohlášeni za nesvéprávné a bylo podle toho s nimi nakládáno? Dostane se jim omluvy a odškodnění (snad), ale kdo jim nahradí dobu několika let, kdy se jim nedostalo právě té lidské důstojnosti, toho že je občan mírou všech věcí, že nebyli svrchovanými pány sebe sama, že se nedopustili toho, že je nevědomost nedůstojná (protože oni věděli), a že se stali objekty zvůle (protože jejich vůle byla potlačena)? Nejhorší je, že s nimi bylo „zatočeno“ v podstatě stejně, jak bylo v každé totalitě naloženo s „kverulanty“.   

Vyplývá z toho logicky, že těch 580 občanů, kteří špatně („blbě“) rozhodli a způsobili tímto rozhodnutím obci velkou škodu, budou prohlášeni za blby (protože škodu způsobit nechtěli) a zbaveni plnoprávného občanství?

Jestliže ne, proč, když těch 20 mělo pravdu a žádnou škodu nezpůsobilo a přesto bylo prohlášeno za blby a zbaveno plnoprávného občanství?

Jestliže ano, je možná existence obce sestávající z 20 plnoprávných občanů a 580 úředně uznaných „blbů“ ? (Nehledě k potřebnému počtu opatrovníků).

V idejích TSO se říká: „kolik duševního úsilí dovedou lidé vynaložit k vymýšlení těch nejbizarnějších námitek proti právu veta, zatímco pro právo veta nejsou ochotni vymyslet nic“. „Námitky proti občanskému právu veta jsou téhož ražení jako výrok: Než riskovat zneužití sociální svobody (práva veta), to ať jsou raději všichni sociálně nesvobodní!“

Jestliže jsem např. proti bolševické totalitě, neznamená to, že jsem pro vykořisťování lidí, lidi bez práce, lidi nerovné, žijící nešťastně a v bídě atd. Nebo nacionální socialismus, ten měl také spoustu „velkých“ a „krásných“ idejí a jak to dopadlo! Jsem proti skutečnostem, které z toho vznikly. Na počátku spousty zla, utrpení, zrůdností apod. byly krásné, přijatelné a žádoucí ideje, ale není nutné být ve střehu před nimi, ale před jejich zneužitím, před zlem samotným.

Jistá nadsázka, kterou jsem použil není proti právu veta, ale proti tomu, aby se nestalo bizarním při reálném využití, nebo nástrojem specifické nesvobody a potlačení důstojnosti člověka, nebo jakékoli totality. To je to, co je nutné vymyslet (a hlavně udělat) pro právo veta!

 

 

 

Odpověď Standovi (kdo je blb?):

V příslušné pasáži (odpověď Standovi: právo veta) jsme uvedli: Pokud plnoprávný, ale těžkopádný občan... vyjádří své „ne!“, avšak nedokáže své veto zdůvodnit, pak mu hrozí občanský soud jako škůdci. Ukáže-li se, že nechtěl škodit, ale je to prostě blb, který se plnoprávným občanem stal pouze nedopatřením, občanství mu bude odebráno a dál tu již nijaký problém není“...

Vaše úvahy vůbec nepočítají se slovy: „nedokáže své veto zdůvodnit“. Proto nedoceňujete skutečnost, že občan, který vetuje bez vážného důvodu, působí škodu. Jako škůdce bude odsouzen a následkem toho pozbude také občanská práva (vnější svobodu). Bude-li však nahlédnuto, že neškodí záměrně, ale prostě proto, že občanských práv neumí využívat jinak, než špatně (ke škodě jiným i sobě), může to být vzato v úvahu (poškozenými) jako jakási „polehčující okolnost“ a mohou mu být pouze odňata občanská práva. V obou případech je tedy ztráta občanství spojena s pácháním škody, nikoli s posuzováním, zda příslušný člověk je či není blb. Je-li ovšem pokládán za blba, nikoli za darebáka, lze mu snadněji odpustit. V obou případech pak bude žít v obci pod poručníkem (příbuzným, poškozeným aj.)...

Protože současná akademická „psychiatrie“ či „psychologie“ není exaktní vědou, ale snůškou ryze subjektivních spekulací, sotva lze očekávat, že její imbecilie budou v TSO využívány. Jak pravíte: to opravdu „...v lepším společenství není možné“...

Vaše srovnávání blbce s objevitelem, jenž předběhl svou dobu, je nepřípadné. Na rozdíl od blbce je objevitel s to svůj postoj (veto aj.) řádně zdůvodnit...

Může se ovšem stát, že objevitel natolik předběhne svou dobu, že jeho důvody nebudou chápány, že je neuzná ani občanský soud, jehož nespravedlnost v takovém případě obstojí i před jiným občanským soudem. K něčemu takovému pak může dojít dvojím způsobem:

1/ objevitelův návrh bude ostatními občany vetován

2/ objevitelovo veto bude ostatními občany (i občanským soudem) pokládáno za kverulantství

Tak výjimeční objevitelé jsou ovšem velmi vzácní, takže také k uvedené nespravedlnosti může dojít jen výjimečně. Navíc v našem relativním světě nelze nikdy a nikde (ani v TSO) vyloučit nespravedlnost absolutně, či absolutně zaručit spravedlnost. V daných souvislostech je však mezi TSO a totalitou přece jen zásadní rozdíl:

A/ i v TSO může výjimečně dojít k nespravedlivému soudu

B/ i v totalitě může výjimečně dojít ke spravedlivému soudu

Která z obou možností se Vám víc líbí? A nebo B?...

Kdyby Váš výjimečný objevitel opravdu natolik předběhl dobu, že by mu nikdo jiný nemohl porozumět, pak by se ovšem se svými spoluobčany vůbec nemusel dostat do kolize. Zachoval by se patrně jako již zmíněný (viz odpověď Heleně: nespokojení) zákonodárce Solón k Athéňanům:

Nedal jsem Athéňanům nejlepší zákony, ale takové, jaké byli schopni snést.

Takto si počínají opravdu moudří...

Často bývá podnětem k našemu uvažování afekt. Něco se nám nezdá a naše podrážděná mysl činí ukvapené závěry, aniž se s nesympatickou věcí důkladněji seznámí. Tak se tomu zdá být i v daném případě. Kdybyste tu vzal v úvahu také slova: „nedokáže své veto zdůvodnit“, Vaše komplikované úvahy na téma „blb“ by vůbec nemusely vzniknout...

-zmp-

 

Ropu zadarmo? (Beny, 14. 07. 2008 23:46)

Tak dobře jsem se něčím už dlouhou dobu nepobavil. Asi ani netušíte čím, že? Jste totiž zahledění jen sami do sebe, a skutečný život jde kolem vás. Tak jsem se pobavil čtením vět, že by měla být surovina dávána zadarmo!
„Surovina se může stát zbožím pouze po zpracování v hodnotě přidané práce (tzv. přidané hodnoty).“
Chcete tím říci, že před zpracováním surovina není zbožím?
Nenechte se vysmát! Copak chcete popřít realitu? Uhlí, štěrk, minerální a léčivé vody, zlato, diamanty, uran… atp., to vše se přece prodává a bude to stále dražší, protože všeho ubývá. Co byste dělali vy, kdybyste byli arabským šejkem, který prodává ropu a má prst na kohoutku? Každý z vás moralistů a pisálků by zdražil. Tací jsou lidé! Váš idealismus je možná pro někoho nakažlivý. Ale mně s ním neoblafnete. Svět se netočí podle vás. Naštěstí. Na to jediné, co lidi slyší je dlouhý bič a malý dvůr… Dejte lidem volnost a moc a nebudete se stačit divit! Uvidíte co jste neviděli, žasnete, co z ní udělají! Vyrabované obchody, domy, vypálené čtvrti! Pusťte lůzu a socky ze řetězu a uvidíte, co se bude dít!
Jak chcete mít společnost, aby fungovala, když tam nebude vláda?! Vzpamatujte se! Stát musí vést autorita pevnou rukou! A to ať už jako jednotlivec, nějaký diktátor, nebo nějaký demokratický parlament či vláda třeba na čele s prezidentem! Jakmile nastane nějaký problém, zhroutí se vaše trojčlennost jak domeček z karet, protože nebude nikdo, kdo by se postavil do čela lidí a řekl, jak dál. Nikdo nebude mít totiž moc, aby zachránil situaci, která vyžaduje třeba okamžité a radikální řešení! A na to dojeli také všechny demokracie! A na to pak dojede i trojčlennost, jestli se vůbec někdy něco podobného prosadí!

Proto obdivuji Ameriku, že nepodléhá takovým nesmyslům a zachovává pevnou vládu v rukách silného prezidenta! Je to pár let, co se socky pustili do ničení amerických předměstí, vypalovali, rabovali! V ulicích vládla lůza! Až muselo být v celých městech a aglomeracích vyhlášeno stanné právo a musela zasáhnout armáda!
Vaším předáním moci do rukou dělníků a rolníků, se tak akorát vracíte zpět, ač se tváříte, že ne! Jen kopírujete a dáváte pozměněný socialismus nebo nacismus! To vám totiž nebude fungovat! Moc si lidi barvíte na růžovo!

Ale co když tím jen vypustíte džina z lahve? Kdo ho pak dostane zpět? Uvědomujete si to?

Vašimi programy a utopiemi jen můžete narušit křehký společenský smír! Uvědomujte si závažnost toho, co děláte, co hlásáte, k čemu vyzýváte? Chápete vůbec dosah toho, co může nastat, kdyby se nedej bože (jako že jsem ateista) uskutečnilo to, co prosazujete?
Mohu tak akorát připít na zdraví vašeho rozumu a popřát vám abyste se rychle vzpamatovali a probudili ze snění! A nezatahujte lidi do ještě větších prů..rů! Nazdar! Beny

 

 

Odpověď Benymu (ropu zadarmo?):

Zdá-li se vám být směšnou skutečnost, „že před zpracováním surovina není zbožím“, a že po zpracování má reálnou hodnotu „přidané práce“, pak (až se dosyta vysmějete) je na Vás, abyste smysluplně a reálně vyložil (definoval), co je to vlastně „zboží“. Jinak totiž budíte dojem, že se smějete a nevíte čemu, že se domníváte mít pravdu nikoli na základě pravdivě poznané reality, na kterou se tak vehementně odvoláváte, ale jen na základě vysmívání všemu, co se Vám nelíbí. To ovšem není nejlepší cesta k pravdivému poznávání reality...

Domníváte-li se, že je surovina zbožím, protože: „uhlí, štěrk, minerální a léčivé vody, zlato, diamanty, uran… atp., to vše se přece prodává…“, pak je Vaše domněnka stejně chytrá, jako tvrzení, že lhát, krást, loupit, vraždit atp. je správné, neboť se tak reálně děje. Pro Vás musí být správné i to obecně „nesprávné“, jen proto, že to existuje…

Tvrzení, že suroviny budou „stále dražší, protože všeho ubývá“, je stejně chytré, jako tvrzení, že prodáváme-li na trhu dvě husy, pak ta druhá musí být nutně dražší, neboť po prodání první husy nám hus ubylo…

Neméně chytrá je Vaše otázka: „Co byste dělali vy, kdybyste byli arabským šejkem, který prodává ropu a má prst na kohoutku?“ Stejně „dobře“ se totiž lze ptát: „Co byste dělali, kdybyste měli příležitost okrást slepého vozíčkáře?“ Váš duchaplný závěr: „Tací jsou lidé!“ se hodí pro oba případy. Mimo tuto „logiku zlodějů“ však neuvádíte nijaké důvody, proč to tak má být…

Také Vaše následující slova, jakoby mluvila z duše zloděje přistiženého okradenými: „Váš idealismus je možná pro někoho nakažlivý. Ale mně s ním neoblafnete. Svět se netočí podle vás. Naštěstí“…

Snesete-li trochu poučení, pak vězte, že idea TSO je tu skutečně od toho, aby se svět přestal točit podle zlodějů, bez ohledu na to, že jim to nevyhovuje…

Na jedné straně pravíte: „Na to jediné, co lidi slyší je dlouhý bič a malý dvůr… Dejte lidem volnost a moc a nebudete se stačit divit! Uvidíte co jste neviděli, žasnete, co z ní udělají!“ Holt, máte představy a zkušenosti jen tohoto druhu…

Na druhé straně pravíte: „Stát musí vést autorita pevnou rukou!jakmile nastane nějaký problém, zhroutí se trojčlennost jak domeček z karet, protože nebude nikdo, kdo by se postavil do čela lidí a řekl, jak dál. Nikdo nebude mít totiž moc, aby zachránil situaci, která vyžaduje třeba okamžité a radikální řešení“.

Volnost a moc měli dosud lidé, kterým Vy říkáte „autorita pevné ruky“. Co s ní udělali? Nestačíme se divit! Oni problémy neřeší, neboť veškeré problémy pocházejí právě od nich. Jděme jen namátkou nazpět v čase: Současné hladomory v tzv. 3. světě, tunelování v 1. a 2. světě, 2. světová válka, světová hospodářská krize, bolševický rozvrat a teror v Rusku, 1. světová válka atd. atd. Co jsou proti tomu Vaše (bůh ví kým) „vyrabované obchody, domy, vypálené čtvrti“?

Pokud slyšíte jen na „dlouhý bič a malý dvůr“, nechť je Vám přán. Sám patrně víte, co nutně potřebujete. Ne všichni si však přejí totéž. Proto ty druhé je tu návrh TSO. Nedejte se tím ovšem vyrušovat od svých přání a držte se kýženého biče…

Na Vaši otázku: „Jak chcete mít společnost, aby fungovala, když tam nebude vláda!“ odpovídá návrh Ústavy TSO a diskuse probíhající kolem něj. Stačí umět číst. Nejsou na světě jenom pevné ruce a biče, ale také lidskost (sociální cítění), zdravý rozum, dialog, čtení, psaní aj. kulturní vymoženosti…

Svůj obdiv k Americe odůvodňujete následovně: „Je to pár let, co se socky pustili do ničení amerických předměstí, vypalovali, rabovali! V ulicích vládla lůza! Až muselo být v celých městech a aglomeracích vyhlášeno stanné právo a musela zasáhnout armáda!“ Pokud „sockami“ míníte černošské čtvrtě, pak se musíme ptát. Nevyvolala tento problém náhodou Váš bič v pevné ruce, když do Ameriky dovážel africké otroky jako zboží? Kdo dělá problémy a současně se tváří, že jen on je může řešit, tomu se u nás lidově říká „kozel zahradníkem“…

Pravíte-li: „Vaším předáním moci do rukou dělníků a rolníků, se tak akorát vracíte zpět, ač se tváříte, že ne! Jen kopírujete a dáváte pozměněný socialismus nebo nacismus“, pak si hrubě odporujete, neboť reálný socialismus i nacismus naplňovali Vaši touhu po „biči v pevné ruce“. Co se Vám na nich najednou nelíbí? Pouze TSO umožňuje něco jiného, aniž je k jeho realizaci zapotřebí lidí „růžových“ (jak se domníváte), ale lidí nepředpojatých a neotrockých (netoužících po pevné ruce s bičem)…

TSO nepředstavuje „vypuštění džina z láhve“ (jak tvrdíte), ale naopak „vrácení džina do láhve“…

Zdá se však, že sám nevěříte tomu, co tvrdíte, když na jedné straně opěvujete „pevnou ruku s bičem“, na druhé straně se však obáváte, že návrh TSO může „narušit křehký společenský smír“. Jářku, jak může být smír „křehký“, když je udržován „pevnou rukou“? Buď ruka není pevná, nebo smír není křehký. A vůbec, jak může jít o „společenský smír“ tam, kde je sjednán „bičem“?…

Děkujeme za přípitek „na zdraví našeho rozumu“ a Vám na oplátku zdravý rozum přejeme. Zdravým rozumem totiž není nic konkrétního neříci a v obecném hanobení si ve všem všudy protiřečit. K pravdě (o níž se ani slovem nezmiňujete) totiž nelze dospět pouhým zpochybňováním rozumu těch druhých, ale zušlechťováním vlastního rozumu. Zdravý rozum se pak nepresentuje povyšováním nad jiné, ale řádnou (reálně logickou) a jednoznačně konkrétní argumentací…

Vaše přání „rychlého vzpamatování a probuzení ze snění“ Vám s díky vracíme, neboť ho potřebujete víc než kdokoli jiný…

-zmp-

 

 

kurz koruny, zatčení Karadžice (Jan, 22. 07. 2008 18:50)

Všechno - nebo mnohé tady je jaksi divné... Stále sílící kurz koruny je zvláštním fenoménem poslední doby. Jaký toto bude dopad na ekonomiku a následně na politiku? Proč by tak nemohla růst jiná měna? Nemá to náhodou souvislost s radarem. Nechtějí si tak Američani koupit souhlas vlády?
Také je divné zatčení Karadžice. Až se přestal hodit do krámu a na jaře v Srbsku zvítězila proevropská garnitura, tak došlo k jeho zatčení. I oficiálně se říká, že již celé roky tajné služby věděly, kde se pohybuje. Tak tomuto říkám špinavé politikaření. Když se někdo nehodí pro naše cíle, šup s ním přes palubu. Ale jinak nám byl dobrý.
Také jsem znechucený rozumováním prý velkého dramatika pana Havla, bývalého prezidenta. Všechen tento zmatek současnosti, je vlastně následek hlavně jeho práce. A on dělá, jako by za nic nemohl a k ničemu se nevyjadřuje. Je pověstný tak akorát těmi svými slovy: o blbé náladě mezi lidmi! Toto vše je následek práce všech těch zastupitelů nahoře! A oni dělají, jakoby sem nezavedli celý národ, všechny občany státu! Nikdo se k ničemu nechce hlásit! Všímají si všeho možného, jen ne toho podstatného, občanům problémy jen kypí a to se nechává jen tak. Např. to, že se má zdražit - tzv. regulovat nájemné, letos o cca 30%, příští o 40% a přespříští rok také cca o 40%!!! To jsou problémy! Ale o to se nikdo nestará a min. obrany Parkánová si letí kochat se k Američanům na vojenské základny, kde ji proplachují hlavu, aby byla pro radar! Kolik taková zbytečná návštěva stojí milionů... na takové nesmysly stát peníze dává...
Hlavně, že od nového roku prý zase pacienti nebudou mít proplaceny první tři dny nemocenské!

 

Odpověď Janovi (kurz koruny, zatčení Karadžiče):

Vzájemné kurzy mněn nejsou reálné, ale jsou spekulativně stanovovány tak, jak to vyhovuje cílům sledovaných mocenskou skupinou v pozadí světové banky. Ve světě totalitních režimů je kurz zvýhodňován tomu, komu chceme snížit vývoz a zvýšit dovoz. Znevýhodňován je tomu, koho chceme drancovat předraženým dovozem, aniž je schopen významnějšího vývozu. Posoudit zda se jedná o zvýhodněný či znevýhodněný kurs, je ovšem možné jen na základě znalosti reálných kursů, o nichž se oficiálně ani odborně nikde a nikdy nemluví...

Co je to reálný kurz? Reálný kurz odpovídá reálné kupní síle mněny. Stojí-li např. zmrzlina v Americe 1 dolar a v Česku 10 Kč., pak je tu reálný kurz 1:10. Zmrzlinou ovšem naznačujeme ZŽP, podle nichž stanovuje reálný kurz pouze a jen TSO.

Současný sílící kurz české koruny je stále ještě pod hladinou reálného kurzu (tj. znevýhodněný) a nemá nic společného ani s radarem, ani s jinou realitou...

Spekulování s kurzy se ovšem netýká pouze měn ve vnějším (mezinárodním) styku, ale existuje také v rámci jednoho státu. Tak např. v Čechách (zejména v Praze) jsou vyšší průměrné výdělky a nižší ceny, zatímco na Moravě (zejména v Olomouci) jsou nižší průměrné výdělky a vyšší ceny. Tyto nepoměry nelze vysvětlit jinak (např. trhem práce a zboží), než parazitním spiklenectvím...

Zatčený Karadžič je patrně ze starého rodu vlastenců a básníků, z nichž nejvýznamnější je básník Vuko Karadžič. Toto slovanské vlastenectví se na Balkáně probouzelo pod těžkým útlakem Turků, jako se u nás rodilo pod útlakem Němců...

Mnohonárodnostní stát, jakým bylo např. Rakousko-Uhersko a pozdější Československo či Jugoslávie, měli možnost elegantního řešení tzv. „národnostní otázky“ formou federace, z níž by se mohl téměř samovolně vyvinout TSO. Tyto státy se však daly raději cestou úředně pohodlnější nivelizace (jednojazyčnosti), tj. cestou riskantního útlaku kultur (jazyků) ostatních národů jediným dominantním národem. Rakousko-Uhersko chtělo ze všech udělat Němce, Československo Čechy (idea Čechoslovakismu) atp. Do této „kulturní politiky“ pak zasáhlo vyhlášení 14. Wilsonových bodů (v závěru 1. světové války) jako rozbuška v sudu střelného prachu. Dle Wilsona má mj. „každý národ právo na sebeurčení“. Národy, jimž se v Rakousku-Uhersku nedostalo federace, tím byly vítězící světovou mocností (USA) posíleny ve svých odstředivých tendencích, ve vytváření tzv. „národních států“. Jenže ouha, odtržením Československa z Rakouska-Uherska nic neskončilo. Naopak, tato tendence pokračovala i v rámci Československa, odtržením Slovenska. Ve zbylém Česku pak vládne obava z odtržení Moravy. Odtud všemožný útlak Moravy, o jejíž federaci nechce Praha ani slyšet. I po případném odtržení Moravy by ovšem rozkladná Wilsonova tendence pokračovala dál, tak řečeno „do nekonečna“ (odpadáváním regionálních etnik atp.). Ač se totalitní státy této rozkladné tendence přirozeně bojí, přece ji samy vyvolávají svou národnostní neústupností. Na této rozkladné tendenci je totiž možné založit pouze stát TSO („federativním“ organizováním jednotlivých obcí do svazů obcí)...

Jednou z obětí národnostní nesnášenlivosti, vystupňované Wilsonem (USA) až do vražedných výší, je také zatčený Karadžič. Ten ve své lásce ke svému národu (Srbům) vnímal ostatní balkánské národy (Chorvaty, kosovské Albánce aj.) jako nepřátele, jak ostatně také oni vnímali Srby. Oni všichni jsou vlastně bezradné oběti nesmyslného wilsonismu (rozkladné evropské politiky USA). A ti, co se z vnitřního hlediska rozeštvaných národů jeví právem jako národní hrdinové, se z vnějšího hlediska (mimonárodního) jeví právem jako váleční zločinci. Zatčení Karadžiče Srbskou vládou pak ukazuje na skutečnost, že Srbům dnes již nevládnou Srbové...

To, co je třeba především odsoudit, je zhoubný wilsonismus. Vzájemnou nenávist (či alespoň antipatii či řevnivost) evropských národů dnes již nelze překonat federativně, neboť zaniklé mnohonárodnostní státy již nelze obnovit a jejich více-národnostní fragmenty se nadále budou potýkat s narůstajícími vnitřními (národnostními) konflikty, které se dříve či později rozvinou opět v krvavou řež. V tomto výbušném stavu není jiného léku, než TSO...

 

 

Standa (utopie TSO):

Jedním ze základních principů TSO je přísné oddělení tří sfér (kulturně-duchovní, právně-politické, ekonomické) s tím, že nepřipouští žádné zasahování jedné sféry do druhé. Dosavadní promíchání těchto tří sfér a jejich vzájemné překážení se řeší kompromisy, které nevyhovují žádné sféře. Kompromis je úplatek, který má uchlácholit všechny tři sféry, a přitom žádné z nich nevyhovuje. TSO tedy v tomto oddělení sfér nepřipouští zasahování a kompromisy.

Domnívám se, že je to utopie naprosto ignorující realitu, možná i realitu těch dob, které teprve přijdou (to ale není kategorické tvrzení, jenom úvaha).

Několik příkladů :

- ve sféře kulturní vznikne záměr např. pozvat významný symfonický orchestr ze zahraničí; na nově nastudovanou hru v divadle pořídit kostýmy, nové rekvizity, kulisy; postavit budovu nové školy, university atd. atd., nebo cokoli jiného z široké oblasti kultury a vzdělávání.

Všechny tyto požadavky nebo záměry budou jistě správné, oprávněné a ušlechtilé, bude je však nutné zaplatit. To už je ale samozřejmě funkce sféry ekonomické. Co nastane? Sféra kulturní sečte všechny požadované položky a výsledný finanční nárok nařídí uhradit sféře ekonomické? To jistě ne! Protože je to v rozporu s principy TSO, byl by to jednoznačně nepřípustný zásah do sféry ekonomické. Předpokládám tedy, že sféra kulturní předloží nějakou „žádost“.

V tomto okamžiku se dostane sféra ekonomická do situace, ve které bude muset rozhodnout. Svým rozhodnutím „ano“ nebo „ne“ jednoznačně zasáhne do sféry kulturní. Lze předpokládat, že takto kategorické a jednoznačně kladné nebo záporné rozhodnutí to nebude, je velmi pravděpodobné, že bude možné finančně pokrýt pouze část požadavků kulturní sféry, tedy – kompromis.

Zásah jedné sféry do druhé a kompromis!!

- předpokládám, že oblast ZŽP bude stanovena a vymezena nějakým právním předpisem, zákonem, nebo jiným platným dokumentem (souborem dokumentů), určujícím kdo má nebo nemá nárok, na co má nárok, v jakých termínech, v jakém množství, jak často atd., atd.  

Je zřejmé, že je to působnost sféry právně-politické. Jenže jakákoli norma, nebo soubor norem jednoznačně zasahuje do sféry ekonomické, protože výroba, distribuce a vůbec celé zajištění bude náležet do sféry ekonomické. Tím vlastně sféra právně-politická „nařizuje“ sféře ekonomické, co má vyprodukovat, aby byl dodržen zákon.

Může nastat situace, kdy bude hospodářská recese, nebo krize, nebo v lepším případě nebude mít prostě ekonomika potřebnou výkonnost, aby zajistila ZŽP tak, jak jsou vymezeny zákonem.

Co nastane?

Sféra právně-politická bude trvat na dodržení zákona, protože si prostě nenechá zasahovat do své sféry sférou ekonomickou? („Rodina má prostě nárok na 20 bochníků chleba na měsíc, že je jich reálně k dispozici jenom 10 není záležitost sféry právně politické“)To je samozřejmě absurdní nesmysl.

Bude tedy nutná změna zákona, sféra ekonomická v tomto případě citelně zasáhne do sféry právně-politické. Bude to dokonce zásah nejen právní, ale i politický. Výsledkem jistě nebude, že není nárok „ani na jeden bochník chleba“, výsledkem bude opět – kompromis!

Samozřejmě, v okamžiku, kdy dojde ke zlepšení ekonomiky a k její stabilizaci, zase sféra ekonomická „donutí“ sféru právně-politickou ke změně zákona.

- podle principů TSO budou ZŽP tedy včetně základní zdravotní péče, školství  atd. zajišťovány základní pracovní povinností, protože základní životní potřeby lze zajistit pouze prací, protože peníze, zlato atd. jsou pouze abstraktní a nezajišťují vůbec nic.

Předpokládejme, že stát nebo společnost s existující TSO nestojí osamoceně, ale pochopitelně ve světě mnoha jiných států s různým spol. zřízením, různými nerostnými, zemědělskými a ekonomickými podmínkami. Může nastat situace, kdy cena některých surovin, nebo energií vzroste např. desetinásobně, na území s TSO může být třeba i několik let neúroda (to všechno se reálně stalo), může dojít i ke zmiňované celosvětové hospodářské krizi. Za této situace se mohou lidé v TSO v základní pracovní povinnosti „upracovat“ a pracovat se sebevětší láskou člověka k člověku a nároky na základní životní potřeby prostě nezajistí. Dojde tedy k tomu, že ekonomická sféra opět zasáhne do oblasti právně-politické a „donutí“ tuto sféru ke změně zásad pro poskytování ZŽP a k potřebným politickým rozhodnutím. Zasáhne rovněž zcela jistě do sféry kulturní a omezí náklady jen na ty nejpotřebnější.

Kromě zásahů do jiných sfér budou dokonce všechna přijatá opatření kompromisem!

A v neposlední řadě bude možná nutné zajistit v jiných státech suroviny, potraviny apod. pomocí peněz a zlata. Ale jak, když něco tak absurdního jako zlato a peníze nebude v TSO existovat?

-  vzhledem k tomu, že společnost s přijatým TSO bude fungovat ve světě složeném z mnoha jiných „suverénních“ států s různým společenským zřízením (je nepravděpodobné, že by TSO vznikl současně na celém světě), pro které nebude jistě TSO právě „přijatelným“ a „přátelským“ společenským systémem, bude existující TSO nutně potřebovat armádu pro zajištění své obranyschopnosti a suverenity. I v tomto případě dojde k citelnému zasahování mezi jednotlivými sférami.

Předpokládám, že bude armáda patřit do sféry právně-politické, je nepravděpodobné, že by patřila do sféry ekonomické a zcela vyloučené, že by patřila do sféry kulturní. Sféra právně-politická se tedy bude snažit „určovat“ sféře ekonomické potřebnou výši nákladů na armádu a sféra ekonomická se bude přirozeně snažit tyto náklady regulovat. Výsledkem budou zásahy jedné sféry do druhé a především kompromisy. A nejen to, v tomto případě mohou být za jistých okolností ohroženy i ZŽP a např. omezeny i výdaje ve sféře kulturní.

- Jak je tedy možné vyloučit zasahování jedné sféry do druhé a zabránit kompromisům?

Jedním ze základních pilířů TSO je kategorie základní pracovní povinnosti (ZPP) a kategorie základních životních potřeb (ZŽP). Domnívám se, že obě tyto kategorie, tak jak jsou presentovány v idejích TSO, v sobě obsahují latentní množství problémů a protikladů a hrozící nezvládnutelný nárůst administrativy a obrovského počtu úředníků (i při současném a předpokládaném rozvoji IT).

- ZPP bude muset být stanovena na podrobné kalkulaci základních životních potřeb v rámci celé společnosti. Pro všechny existující profese tedy budou muset být vypracovány normy stanovující jaké množství výrobků, odpracovaných hodin atd. bude muset občan odpracovat, aby mu vznikl nárok na ZŽP. Tyto kvantitativní normy musí být doplněny systémem norem kvality, protože kdo by např. vyrobil požadovaný počet výrobků, které by však byly pro nekvalitu nepoužitelné, by nejen nevytvořil hodnotu odpovídající příslušnému množství ZŽP, ale způsobil by dokonce společnosti (obci) škodu. Bude tedy muset existovat systém evidence a kontroly všech jednotlivců, zda a jak plní kritéria ZPP. Protože ZPP stanoví zákonodárná sféra horní trojčlennosti a realizaci ZŽP zajišťují obce, bude muset být mimo systému evidence a kontroly ZPP vypracován i systém předávání informací o ZPP z podniků do různých obcí a mezi obcemi navzájem, protože lze předpokládat, že občané z jedné obce budou pracovat v různých podnicích a jiných obcích. Tyto systémy budou muset pracovat i s pohybem svobodných občanů mezi podniky a změnami pobytu občanů v obcích. Celý komplex ZPP si vyžádá neuvěřitelné množství administrativy a "úředníků" a všechny obrovské náklady na tuto byrokracii budou muset odpracovat svobodní občané zvýšeným výkonem v ZPP. Vůbec si nedovedu představit jak bude ZPP řešena při nedostatku resp. přebytku pracovníků nebo profesí v jednotlivých podnicích nebo oborech. Budou svobodní občané v tomto případě totálně nasazeni? To je vzhledem k ideji, že je TSO společností budoucnosti, společností na mnohem vyšší úrovni, společností svobodnou, nepřijatelné. Pak to tedy bude tak, protože v TSO nebudou lidé egoističtí a budou pracovat z lásky k bližnímu a potřebám společnosti (obce), že se lékař, nebo profesor latiny sami nadšeně vrhnou do práce v dolech, protože společnosti chybí horníci, nebo se elektrikář vrhne do práce v kamenolomu apod.? Pokud ano, bude těžké, nebo zhola nemožné přesvědčit lidi uvedených aj. profesí o výhodnosti a nutnosti zavedení TSO s tím, že je to lepší a svobodnější společenský systém.

- ZŽP obsahují :     

a) základní výživa (potraviny, voda)  

b) základní bydlení (minimální obytná plocha, otop, osvětlení, atp.)   

c) základní ošacení (obutí)  

d) základní zdravotní péče  

e) základní vzdělání (školství a řemesla) 

f) případně další základní životní požitky podle ustanovení kulturní sféry

Potřebný systém evidence, kontroly, přidělování atd. ZŽP je vzhledem k tisícovým množstvím položek v této rozsáhlé oblasti  ještě mnohem náročnější než u ZPP.

Bude nutné stanovit okruh občanů pro nárok (např. kojenci, děti, muži, ženy, důchodci), četnost nároku , složení nároku atd., bude nutná evidence ve vztahu k plnění nebo neplnění ZPP, pokud bude oblast ZŽP řešena systémem poukázek, evidence výdeje a spotřeby poukázek. Jak bude evidována a sledována např. normovaná obytná plocha na jednoho občana? Bylo by nutné neustálé sledování výměry bytů a na to navazující placení nadstandardu penězi při změnách bytů, změně počtu obyvatel v bytě atd. Stejné by platilo i v případě otopu (neustálé měření a sledování rozdílů mezi ZŽP a nadstandardem) elektrické energie, spotřeby vody atd. Lze si těžko představit, jakým způsobem by do těchto úhrnných poukázek byl zahrnut nárok na základní zdravotní péči. Podle statisticky zjištěného průměrného počtu bolení zubů, hlavy, zánětů slepého střeva atd., atd. na jednoho občana ročně? To asi ne! I z toho důvodu, že TSO nepředpokládá, že by někdo stravenky nepotřeboval a tedy nespotřeboval. Vzhledem k tomu, že jsou lidé, kteří nepotřebují zdravotní péči např. celý rok, by byl asi nutný systém jiných poukázek, tedy další administrativní zátěž.

- Byly by vydávány poukázky pro jednotlivce? Pokud ano, pak si nedovedu představit, jak by z jednotlivých poukázek hradili dva nebo libovolně více členů rodiny ZŽP v oblasti el. energie, topení, spotřeby, bydlení atd. Asi by musely být vydávány poukázky zvlášť pro jednotlivce a pro rodiny – zase obrovská spousta evidence a kontroly! 

- Pokud budou vydávány úhrnné poukázky v určité hodnotě na určité, třeba i krátké období např. jednoho měsíce, je nepravděpodobné, že by celou hodnotu někdo spotřeboval najednou, kdo a jak by potom evidoval zůstatky na jednotlivých poukázkách? To je z hlediska evidence a kontroly neřešitelná administrativní náročnost.

- Je tedy mnohem pravděpodobnější, že budou používány poukázky v malých nominálních hodnotách, které budou v součtu představovat úhrnný nárok na ZŽP v příslušném období. Tedy obrovské množství poukázek malé hodnoty v častých emisích.

- V oblasti základního vzdělání, která patří rovněž do ZŽP nebudou jistě nadstandardem učebnice, psací potřeby, v době existence TSO pravděpodobně i počítače apod. Protože nároky na potřebu těchto základních prostředků jsou zcela rozdílné např. v 1. a 8. třídě, bude zase pro potřebu ZŽP nutná evidence žáků podle věku, počtu v rodině atd., počtu a druhu vydaných a spotřebovaných pomůcek, administrativa!

- Např. i v takové „malicherné jednotlivosti“ jako jsou obyčejné boty, bude jejich hodnota čerpat podíl z ZŽP rozdílně podle toho, zda jsou pánské, dámské, dětské, zimní, jakou mají velikost, tvar. barvu atd. a podle složení rodiny. Kdo bude provádět výpočty, evidenci a kontrolu takových nezbytných věcí včetně např. košil, ponožek a tisíce jiných věcí?

- V principech TSO se říká, že na realizaci ZŽP dohlíží obec, je to organizační záležitost a jak to udělá, musíme nechat na konkrétní obci. Sama obec má možnost podle svých podmínek regulovat výši ZŽP. Ale jak to ta obec bude dělat při uvedených přímo obrovských nárocích na tvorbu norem spotřeby, evidenci, kontrolu, distribuci atd., atd.? Třeba i v podmínkách, kdy obyvatelé této obce mohou pracovat v jiných obcích, v podnicích na území jiných obcí, nebo jako bezpochyby svobodní občané i v jiných státech (nebo budou tito svobodní občané „vazaly“ s povinností setrvávat v konkrétní obci, nebo státě? To snad ne!) A naopak v této konkrétní obci mohou pracovat občané z jiných obcí, nebo v podniku na území této obce mohou pracovat občané z mnoha jiných obcí.  

A jak se budou dlouhodobě cítit občané z různých obcí (které ve své pravomoci a svrchovanosti mají různou výši ZŽP) pracujících v jednom podniku, který má samozřejmě jednotné normy ke splnění ZPP,  protože za stejné množství práce budou „zaplaceni“ nestejnou výší ZŽP? Budou natolik svobodomyslní a zbaveni ega, že jim to bude jedno?

- Ekonomika celého státu bude muset zvládat vlastně dvě paralelní ekonomiky, jednu, pracující se systémem ZPP a nějakých poukázek nebo bonů představujících ZŽP, a druhou, pracující v systému jakéhosi nadstandardního nebo luxusního zboží a služeb a s tím souvisícím oběhem peněz. A bude to muset zvládnout i v prostředí samostatně rozhodujících, nezávislých a tedy i z celkového pohledu nevypočitatelných, nepředvídatelných a neregulovatelných  obcí.

Jak to zvládnou banky (nebo jiné peněžní ústavy), vydávající peníze a poukázky?

A ještě jedna poznámka: v idejích TSO se říká, že v hospodářství TSO je zcela vyloučeno „otrocké postavení zaměstnance vůči zaměstnavateli“ (dnes nazývané „pracovní úvazek za sjednanou mzdu“).

- ale v TSO pracuje zaměstnanec systémem „základní pracovní povinnost za základní životní potřeby“, to je ale jednoznačně pracovní úvazek (ZPP) za sjednanou mzdu (ZŽP). Jak byl tedy vyloučen otrocký a nedůstojný „pracovní úvazek za sjednanou mzdu“?

 

 

Odpověď Standovi (utopie TSO):

Vnitřní trojčlennost jednotlivých organizací dolní trojnosti (rodina, obec, živnost) přisuzujete jednotlivým sférám horní trojnosti (kultura, politika, ekonomie) a v tomto zmatení horního s dolním pak spatřujete „důkaz“ domnělé utopičnosti TSO.

K rozlišování horního od dolního Vám dopomůže zejména prostudování návrhu Ústavy TSO a příslušných diskusí o TSO. Současně tím naleznete také odpověď na svou otázku: „Jak je možné vyloučit zasahování jedné sféry do druhé a zabránit kompromisům?“...

Zvláštní pozornost zasluhují Vaše slova: „...na území s TSO může být třeba i několik let neúroda... může dojít i k... celosvětové hospodářské krizi. Za této situace se mohou lidé v TSO v základní pracovní povinnosti „upracovat“ a pracovat se sebevětší láskou člověka k člověku a nároky na základní životní potřeby prostě nezajistí“.

Zde totiž na jedné straně zcela správně odlišujete tzv. „celosvětovou hospodářskou krizi“ od „lokální neúrody“ (celosvětová neúroda by nebyla hospodářskou krizí, ale živelnou katastrofou), na druhé straně tu však předpokládáte současně dva stavy, které se vzájemně naprosto vylučují:

A/ předpokládáte, že TSO není od ostatního světa izolované, neboť ho může ohrozit „celosvětová hospodářská krize

B/ předpokládáte, že TSO je od ostatního světa izolované, neboť ho může ohrozit „několik let neúrody na jeho území

Zde je třeba si vybrat:

A/ není-li TSO izolované (má-li nějaké zahraniční styky), pak ho nemůže ohrozit „několik let neúrody na jeho území

B/ je-li TSO izolované (nemá-li nijaké zahraniční styky), pak ho nemůže ohrozit „celosvětová hospodářská krize

S lokální neúrodou se to má tak, že každý zemědělec odjakživa podstupuje přirozené riziko, že se mu přes veškeré vynaložené úsilí nic neurodí. V takovém případě ovšem nelze říci: „Za této situace se mohou lidé... „upracovat“... a ...základní životní potřeby prostě nezajistí“. Neurodí-li se, žádné „upracování“ nehrozí, neboť již není na čem pracovat. Přesto je tu jednoduché řešení. Neurodí-li se tady, lze dovést úrodu odtud, kde se urodilo. Proč by to pro TSO nemělo platit?

Poněkud jinak se to má s hospodářskými krizemi, které jsou v totalitních poměrech vyvolávány uměle. Tak např. byla v Americe vyvolána hospodářská krize u prérijních Indiánů tím, že jim bílí muži vystříleli milionová stáda buvolů. Umělým vyhladověním byli Indiáni nuceni opustit svá dosavadní loviště a usadit se v předem vyhrazených rezervacích. Ani zde nelze říci: „Za této situace se mohou lidé... „upracovat“... a ...základní životní potřeby prostě nezajistí“. Ani zde totiž žádné „upracování“ nehrozí, neboť není na čem pracovat. Bůvol, jako předmět práce (lovu a zpracování úlovku) byl indiánům zcela odňat (zničen).

Obdobně, byť v Americe jinými prostředky (nikoli puškami, ale penězi) byla uměle vyvolána „celosvětová hospodářská krize“ (ve 20. letech 20. st.). Ač tehdy nebyla nijaká neúroda, přece američtí farmáři přestali na svých farmách pracovat a stali se z nich hladovějící nezaměstnaní. Proč? Údajně proto, že pro svou nadprodukci neměli odbyt, neboť ostatní lidé najednou neměli peníze, aby si ji mohli kupovat. Akademickému „odborníkovi“ takové „vysvětlení“ stačí, „laik“ se však může ptát: Proč američtí farmáři nepracovali alespoň pro sebe, aby netrpěli hladem? Nemohli, protože měli „výhodné“ úvěry u bank, které jim pro platební neschopnost jejich pole (farmy) exekučně odebrali (jako kdysi Indiánům bizony). Proč jim banky nepočkaly, až krize přejde? Protože tuto krizi samy vyvolaly právě proto, aby jim mohli farmy odebrat.

Seznámíte-li se řádně s návrhem TSO, nahlédnete, že lokální neúroda je i v TSO možná, hospodářská krize však nikoli...

V diskusích o TSO se ve všech pádech mluví o tom, že peníze nejsou zbožím, ale poukázkami na zboží, a že jako míra hodnoty zboží musí být peníze podloženy tím zbožím, na něž jsou poukázkou, nikoli zlatem, či jinými cetkami, že proto musí také stárnout, jako stárne zboží na něž jsou poukázkou. Jak jste z těchto diskusí dokázal odvodit, že „zlato a peníze nebude v TSO existovat“?...

Vaše obava, že ZŽP a ZPP, „jak jsou presentovány v idejích TSO, v sobě obsahují latentní množství problémů a protikladů a hrozící nezvládnutelný nárůst administrativy a obrovského počtu úředníků“, je neopodstatněná. Stačí si vypočítat ZPP k pokrytí ZŽP na jednu osobu a výsledek vynásobit počtem osob v obci. Tyto základní počty zvládnete sám, během několika minut, s pomocí kalkulačky během několika sekund. Říká se tomu operativní plánování, které musí mít (a mají) i současné totality. Ostatní je ryze organizační záležitost, kterou musí řešit jak současné totality tak i TSO. Rozdíl je pouze v tom, že TSO nedovoluje využívat ZŽP k vydírání spotřebitelů (umělým navyšováním ZPP svévolným zvyšováním cen aj.)...

Ani Vaše obava z náročnosti „systém evidence, kontroly, přidělování atd. ZŽP“ není opodstatněná. Vynecháme-li již vícekrát zmíněné LETS-systémy, můžeme poukázat na skutečnost, že v obdobích hospodářské krize, uměle vyvolané např. válkou, sahají totalitní systémy také k osvědčenému přídělovému systému. Buď nechají své občany opakovaně vystát frontu na polívku (ZŽP) u nějaké charitní organizace, nebo jim přidělí tzv. potravinové aj. lístky (poukázky na ZŽP). Dočasná realizace těchto „přídělových systémů“ zcela vyvrací Vaši domněnku, že „to je z hlediska evidence a kontroly neřešitelná administrativní náročnost“, neboť je tu nutno zvládat „dvě paralelní ekonomiky“ (ZŽP a nad ZŽP). Dosud žijící pamětníci přídělového systému v poválečné ČSR, si mj. pamatují, že jeho ukončení mělo za následek okamžité zchudnutí chudších a zbohatnutí bohatších.

Nuže, zvládají-li „přídělový systém na ZŽP“ válkou rozvrácené totalitní ekonomiky, proč by ho neměl zvládat TSO? Nedovedete-li si to představit (jak pravíte), pak asi nejste pamětníkem. Navíc si své představy komplikujete zbytečnostmi, jako např. způsobem placení základního bydlení, které je v TSO přece bez nájmu, různými sazbami za energii, které jsou i dnes zcela běžné atp...

V diskusích o základním vzdělání jsme si mj. řekli, že nechceme-li z dětí dělat žoky na vědomosti, ale chceme rozvíjet jejich schopnosti, pak z učebního procesu vyloučíme i pomůcky v podobě paměťových žoků (tzv. učebnice, kalkulačky, počítače aj.) a mechanických hraček, které si hrají samy. Jak se bez nich obejít nám více než názorně ukazují již existující alternativní školy (zejména „waldorfské“), které mají mj. také podstatně nižší administrativní zátěž, než protěžované státní školy...

Mj. jste nepostřehl, že v TSO neexistují „banky (nebo jiné peněžní ústavy), vydávající (tisknoucí) peníze a poukázky“. V principu má právo vydávat poukázky na zboží jen ten, kdo příslušné zboží produkuje. Z hlediska financí se však výrobce může dát v TSO zastupovat ekonomickou sférou horní trojnosti, kam volí své zástupce...

Také si pletete ZŽP (konkrétní zboží) se mzdou (penězi). ZŽP představuje podíl na společné produkci ze ZPP, nikoli otrockou mzdu za prodanou otrockou (pracovní) sílu. Pokud to od sebe neodlišujete, potud neodlišujete ani otroctví (vztah otroka k otrokáři) od spolupráce (vztah podílníka k podílníku)...

-zmp-

 

 

pohlavky atp. (Jan, 31. 07. 2008 08:35)

V severských zemích, hlavně ve Švédsku, je prý nejvyšší počet sebevražd (důvodem jsou prý dlouhé severské noci atp.) Ale v souvislosti s tou paní Džamilou, která neumí ani pořádně česky artikulovat a chce prosazovat zákaz pádného trestu pro děti, které si nedají říci domluvami - tak se někde psalo, že ve Švédsku existuje přísný zákaz trestání dětí už přes 30 let a prý v Německu také trvalo 30 let, než se veřejnost zmasírovala a přijala dogma a zákon, že se neposlušné dětí nesmějí trestat jinak než domlouváním!
Mám ten názor, že jestliže si dítě může vše dovolovat a bezmocný rodič mu může jen opatrně domlouvat či ho prosit atp., tak to dítě nezná hranice, dovoluje si a samo sebe neumí omezit a také nesnese, že není vždy po jeho! Tímto jsou vlastně takto nevychované děti slabochy, kteří neumějí unést třeba nějakou běžnou životní zkoušku, třeba to, že se nedostane na školu, nebo že si nemohou koupit to, co chtěly, a pak tedy je psychicky tak nevyvinuté a slabé, že i nějaké běžné životní trable, které v pohodě zvládá životem obouchané a zocelené dítě - takto džamilovskými metodami postižené dítě neunese. Neunese běžnou životní zatěžkávací zkoušku a sáhne si na život! Tady vidím důvod většiny sebevražd. Že prostě není po mém a neumím ustát to, že věci běží jinak, než chci já!
A také mi připadá úplně stupidní a ubohé, když jsem viděl na ulici dítě, které si na tříkolce jezdilo jak chtělo, trucovalo u přechodu a rodiče jej prosili pojď, tady, tudy atp., pojď, prosím, nebo nedostaneš lízátko, nebo nedostaneš to či ono...! Ti rodiče byli úplně na nervy, dítě si s nimi dělalo, co chtělo, vřískalo na lesy, a rodiče byli jak chudáci a vypadalo to uboze a směšně. Místo toho aby táta prostě chytil potomka za ruku, a řekl: Alou a jdeme! Případně jej pleskl po zadku a byl by klid!
Pak takto vystresovaní rodiče mohou vlastně také skončit jako psychopati na práškách a sáhnout si pak na život jako následek strašných rodinných poměrů (díky Džamile a jejím zákonům).

 

Odpověď Janovi (pohlavky):

Vaše vidění příčin sebevražd je správné. Společným jmenovatelem příčin všech sebevražd je egoismus sebevraha, který opouští svět v němž nemůže naplnit své egoidní představy...

Naše zkušenosti s dítětem nerespektujícím rodiče na veřejnosti, jsou spojeny zpravidla (ne-li vždy) s obrazem „dítě + matka“, nikoli s případy, kdy je přítomen i otec. V mužské přirozenosti je totiž okamžitá ráznost, zatímco ženy se snaží věc řešit pouze verbálně, tj. moralizováním, vydíráním, vyhrožováním, hysterickým křikem atp. K fyzickému trestání sahají ženy zpravidla až jsou neposlušností dítěte dohnány k zuřivosti. Tehdy je ovšem fyzický trest nevčasný a nemístný, neboť odpovídá míře aktuální zuřivostí matky, nikoli míře neposlušnosti dítěte. Okamžitá facka však zmůže tisíckrát víc, než pozdější výprask...

Uvedené rozdíly připadají mužům i ženám přirozené, pokud jim nevypláchneme mozky akademickou „vzdoro-pedagogikou“. Protože jsou akademické demagogie do lidských hlav nalévány verbálně (popř. písemně), je jim přístupnější verbální přirozenost žen. Tak i vypláchnutý mozek Džamily snadno uvěřil tomu, že se tu nejedná o přirozené rozdíly (akademická půda se vůbec snaží smazat rozdíly mezi muži a ženami), že je mužská ráznost výrazem téhož, jako ženská zuřivost („podle sebe, soudím tebe!“). A protože s ženskou zuřivostí má Džamila své zkušenosti, propaguje zákaz fyzického trestání dětí. Něco tak hloupého a zhoubného by zdravého chlapa ani ve snu nenapadlo...

Z téhož akademického zdroje jsou skrze ženy prosazovány také zákony o tzv. „domácím násilí“. Tyto zákony mají na mušce opět mužskou ráznost (také je násilníkem míněn zpravidla muž), nikoli ženské moralizování, vydírání, vyhrožování, hysterie a zuřivost. Pokud neslouží k podpoře ženského vydírání, jsou tyto zákony přirozeně zcela neúčinné...

Uvážíme-li nyní, nakolik jsou podobné akademické zvrácenosti zakořeněny v sociálním systému severských zemí, kde drsné podnebí člověka zoceluje, zlomyslná legislativa však zeslabuje, nahlédneme, že poškozují nejen muže, ale i ženy a děti, tedy celé rodiny. Nejhůře to ovšem snášejí muži, neboť systematickým potlačováním ráznosti jsou manipulováni do nemužnosti (zženštilosti), v níž je jim pak zákonem umožněno „partnerství téhož pohlaví“. Takové zákonné poměry buď muže „zlomí“ a zbaví je mužnosti nebo je doženou k sebevraždě. Pro ty, kteří přežijí, aniž se dají zlomit dobrovolně, pro ty jsou připraveny kriminály, kam se pro svou ráznost dříve či později (a opakovaně) dostanou...

Nebudou-li totiž muži rázní, může si zvolený „zástupce lidu“ dělat se všeobecnou nemužností voličů co chce...

Jak Džamila ohrožuje výchovu dětí jsme probrali v diskusi s Radkem (přiměřené trestání)...

-zmp-

 

 

 

volný trh (Hannibal, 03. 10. 2008 17:05)

Když je vše za stavu jakoby normálu, když firmy, banky vydělávají stamiliony, tak do toho nikomu nic není!
Jakmile však začnou krachovat, tak lidé, daňoví poplatníci jsou ožebračování a stát z daní lidí začne sanovat, zachraňovat tyto soukromé firmy, s.r. óčka či akciovky se státním podílem... Manažeři těchto firem pobírají desítky a stovky milionů, těch se krize nedotkne. Dotkne se jen a jen obyčejných lidí, kteří jsou odíraní v době, když krize není, právě těmito bohatým výdělečnými firmami. A opět jsou titíž obyčejní občané odírání i v době krize, kdy dotují ze svých daní (tedy stát dotuje daněmi občanů) opět tyto firmy! Jsou to geniální podvodné tahy vládnoucí totalitní garnitury, odborníků a ekonomů. Všechen tento podvod, celý tento marast je vlastně následek vlády odborníků!

 

 

Odpověď Hanibalovi (volný trh):

Mohli bychom se cynicky radovat, jak nám mocní draví „odborníci“ a jejich údajně nijak neovládaný „volný trh“ (a „právní stát“) dávají názorně za pravdu, kdyby to pro daňové poplatníky (ovládané a okrádané) nemělo tak neblahé následky. Jsou to však jen daně, jimiž jsme mocnými „odborníky“ odíráni? Nepokládáme-li je za neschopné hlupáky, jak je nám „namlouváno“, co jim vlastně brání v tom, aby ony tzv. „riskantní a nedobytné biliónové úvěry“, kvůli nimž nastala hospodářská krize, poskytli přes „bílé koně“ sami sobě? Není-li pak jejich zisk dvojnásobný (z lupu a z daní)? Nebo dokonce trojnásobný? Co propady cenných papírů (zdrojů bezpracných a neproduktivních příjmů) na burzách? Neokrádá tím snad velký zloděj mnohost malých parazitů? Nezabíjejí se tu „odborně“ tři mouchy jednou ranou?

-zmp-

 

 

celosvětová fin. krize a volby (Lada, 06. 10. 2008 17:44)

Už několik týdnů se hovoří o celosvětové finanční krizi, krachu burz atp.
Źádný politik se ale nepřizná, že tu krizi způsobil!
Když to beru v souvislosti s volbami, tak by mne zajímalo: Kdo z politiků nám ji slíbil ve volebním programu? Jestli žádný, tak tedy ať si ji zaplatí politikové.
A jestli řeknou, že to není v jejich moci, že za to oni nemohou, tak: Kdo za ni může a kdo ji udělal? A jestli tomu tak skutečně je, a politikové jsou jen bezmocnou hříčkou v rukách mocenských finančních skupin nebo tajných společností - potom jsou celé volby šaškárna a podvod! A my tedy jen podvedení, důvěřiví, směšní ňoumové.
A jestli toto politikové vše vědí a neřeknou to občanům, tak jsou to stejní lumpové, lháři a zločinci, jako ti, co skutečně mají moc v rukách a dělají s občany tyto pokusy a páchají na nich zločiny.
A jestli to politikové nevědí a jen slepě věří tomu, co sami melou, tak jsou to hlupci, kterým je spíše potřeba hledat umístění na psychiatrii. A ne aby takoví popletové a hlupci vedli na scestí celé národy, státy.

 

 

Odpověď Ladě (celosv. fin. krize a volby):

Zde je třeba si položit otázku: „Co udělat, aby nic takového nebylo možné?“

-zmp-

 

 

pro Ladu (Hannibal, 08. 10. 2008 10:40)

Ještě jste zapomněla na variantu, že nyní vládnoucí politikové odpovědnost za celosvětovou finanční krizi přehodí na předchozí politiky, na předchozí vlády, atp. Tak si potom současní politikové myjí ruce, a vlastně vůbec se neřeší, kdo to způsobil!
Za vším ale musíme vidět věhlasné ekonomy, královsky placené odborníky všeho druhu, politiky, diplomaty, burzovní analytiky, makléře... (aj. svolodž). Ti to dovedli do této krize a nebojím se říci: celosvětové sociální katastrofy!
Už chybí snad jen regulérní válka a bude to komplet!

 

 

Nabídka spolupráce (Forum angažovaných křesťanů ČR a SR, 28. 09. 2008 20:14)

Váš strukturovaný návrh je velmi dobrý, jeho logika správná. Máme za to, že v současnosti je největší problém sekularizace společnosti, programově nastartovaná osvícenstvím, k dokonalosti, ve smyslu chaosu, přivedená Uljanovem(Leninem) a Bronštejnem (Trockým) téměř k dokonalosti, zejména zákonem o potratech z 8. 11. 1920, což kopíruje z historie známé rozpady společnosti ( Římská říše, Sodoma a Gomora). Zde bychom viděli náš příspěvek. Mluvčí FAK (mojmir.kovar@inMail.sk)

 

 

 

Odpověď - nabídka spolupráce (Musil, 03. 10. 2008 16:30)

Vážení přátelé,
děkujeme za nabídku spolupráce. Jen si nejsme jisti jakou formu spolupráce vlastně nabízíte. Chcete se zapojit do diskuse, do hnutí za TSO, nebo chcete navázat korespondenční vztah popřípadě máte zájem o osobní setkání?
Vítáme každou formu spolupráce a těšíme se na pokračující kontakty.
S pozdravem
Aleš Musil

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář