Jdi na obsah Jdi na menu
 


Různé k TSO I.

29. 11. 2007

Spokojení dravci a nespokojené oběti?! (ria, 14. 09. 2007 16:46)

Proč nazýváte úspěšné lidi dravce a ostatní jako nespokojené oběti…?
Mezi úspěšnými podnikateli jsou jak spokojení, tak i nespokojení.. Jako mezi neúspěšnými vašimi tzv. oběťmi nejsou jen nespokojení.
Mezi podnikateli jsou také nespokojení… Jsou zde špatné zákony, daně, zdražování vstupů… Ale řada úspěšných podnikatelů jsou poctiví lidé a žádní dravci.
Kdo chce dělat, práci si vždy najde a nemusí živořit na soc. podpoře, naříkat a být pak nespokojený jen kvůli své vlastní neschopnosti, lenosti...

  

 Odpověď ria (nespokojení, 15. 09. 2007 22:39)

Vaše výčitka na naši adresu je nespravedlivá. V našem programovém prohlášení nic takového, co uvádíte nestojí. Nikde jsme dravcem nenazvali úspěšného člověka, ani podnikatele. I tito dva přece mohou být obětí dravců. Např. při druhotné platební neschopnosti. V našem „Programovém prohlášení“ stojí: „jeden zákonodárný sbor ….není schopen dát pravidla pro bezkonfliktní chod dolní trojčlennosti. Následky toho jsou známé: spokojení dravci a nespokojené oběti….“
Vždy se vyplatí nejdříve trpělivě vyslechnout druhou stranu (v našem případě přečíst „Prohlášení“) a teprve potom na ně uvážlivě reagovat. Jinak můžete budit dojem, že právě na Vás tu platí rčení „ kdo se cítí, ten se vtípí“…
Neméně zbrklé jsou i některé Vaše další úvahy. Pravíte-li: „mezi neúspěšnými vašimi tzv. oběťmi nejsou jen nespokojení“, pak jste právě vynalezl „spokojenou oběť“
Naproti tomu máte pravdu v tom, že: „Jsou zde špatné zákony, daně, zdražování vstupů“ Ty jsou tu právě proto, že namísto trojčlennosti máme totální zmatení všeho se vším!

Pravíte-li dále, že: Kdo chce dělat, práci si vždy najde…“ pak zřejmě ignorujete podmínky, v nichž se nacházejí lidé, kteří neměli v životě takové štěstí jako Vy. Není přece problém najít si práci, ale je problém najít si slušně placenou práci, aby člověk nemusel živořit z ubohé mzdy. Také mezi podnikateli jsou dravci, kteří by chtěli, aby jejich zaměstnanci byli nuceni pracovat za ohlodanou kost. Právě takoví volají po snižování sociálních dávek, aby nezaměstnané donutili přijmout jakoukoli práci za jakýchkoli podmínek, bez ohledu na jejich lidskou důstojnost.
Pravíte-li dále, že lidé: „nemusí živořit na soc. podpoře“, pak mluvíte o tom, že tzv. sociální podpora nezabezpečuje lidsky důstojné základní životní potřeby. O to více je zarážející, že se najdou lidé (dravci, kteří volají po jejich snižování). Motivovat k práci přece musí mzda, nikoli sociální dávka!
Pokládáte-li všechny nezaměstnané za lidi, kteří musejí : naříkat a být pak nespokojený jen kvůli své vlastní neschopnosti, lenosti...“ pak jste se sám dopustil toho, co nám vyčítáte. Dopustil jste se generalizování. Tak jako všichni úspěšní nemusejí být dravci, tak přece ani všichni neúspěšní nemusejí být neschopní a leniví…

  

 Proč jste nespokojení? (ria, 21. 09. 2007 00:02)

Proč se nazýváte nespokojení občané? Dokonce to nazýváte honosně jako "Programové prohlášení nespokojených"!
Podívejte se kolem sebe. Není tu žádná bída, lidé mají co jíst, nikdo hlady neumírá, vlaky jezdí, továrny pracují, život a svět jde dál svou cestou.... Lidé se mají vlastně dost dobře. Je tu svoboda, demokracie, lidé mohou svobodně mluvit, cestovat, podnikat... O co vám jde? Že jste jen takoví rejpalové, kteří nejsou a nebudou nikdy s ničím spokojení? Co je to ta trojčlennost? Jen nějaká utopie, kterou stejně nikdo nezná? Co si myslíte že dokážete, chcete měnit svět? Snad k lepšímu? Takových fantastů tu už bylo. Nějaké výmysly, které si někdo vymyslel a stejně nikdy nikdo nedokáže uskutečnit. A když ano, tak z toho zase bude jen nějaká demagogie a totalitní ideologie! Proč si myslíte, že zrovna vy máte pravdu? Nikdo nic o vaší trojčlennosti neví! To snad o něčem svědčí! Nevypovídá to asi o tom, že jste mimo?

  

 Odpověď ria (nespokojení):

Nespokojenost není pouhý „název“, ale také konstatování duševního rozpoložení, s nímž se ovšem nelze chlubit (honosit), ale na něž si lze buď jen trpně naříkat, nebo činně hledat cesty k nápravě. „Podívejte se kolem sebe.“ kolik lidí všude kolem žije na hranici bídy (na tzv. „životním minimu“) a kolik pod ní. Kolik je mezi námi lidí bez domova. Jsme-li „krátkozrací“ a nevidíme-li do zemí tzv. „třetího světa“, pak také můžeme říci, že u nás sice žijí lidé většinou z ruky do úst, avšak naši „lidé mají co jíst, nikdo hlady neumírá“, že žijí na tzv. „animální úrovni“. „Vlaky jezdí“, ale lidé si většinou musejí odtrhnout od úst, aby se jimi svezli. „Továrny pracují“, ale ti, co v nich pracují nemají zpravidla lidsky důstojné pracovní podmínky a za svou práci berou zpravidla mizernou mzdu (zajišťující jen jejich holé přežití), zatímco jejich šéfové jsou zpravidla arogantní milionáři nebo miliardáři, kteří „se mají vlastně dost dobře“.

 Pravíte-li, že „je tu svoboda“, pak se musíme ptát, čemu říkáte svoboda? Tomu snad, že „lidé mohou svobodně mluvit“? Kolik zaměstnanců se opováží před svými nadřízenými svobodně mluvit, aniž na to doplatí? Můžete říci něco veřejně např. proti holocaustu, aniž byste šel na 2 roky sedět? Říci co chcete smíte (jako za komunistů) jen doma nebo v hospodě, čímž ovšem na svém údělu nic nezměníte. O našem životě totiž nerozhodujeme sami, ale rozhodují o něm jiní (prý námi zvolení zástupci). Ani Vaše podrážděná reakce na náš program nevypovídá o tom, že byste souhlasil s naší svobodou mluvit.

 Pravíte-li, že „je tu demokracie“, pak se musíme ptát, čemu říkáte demokracie? Tomu, že si jednou za 4 roky můžeme zvolit své „zástupce“, kteří ve skutečnosti zastupují pouze své vlastní zájmy?

 Pravíte-li, že „lidé mohou cestovat“, pak jste mimo realitu, neboť většinou na to lidé nemají, takže cestovat nemohou.

 Pravíte-li, že „lidé mohou podnikat“, pak musíme poukázat na státem řízenou likvidaci domácího zemědělství, preventivní likvidaci živností, likvidaci drobných prodejen super a hyper-markety, státem řízenou byrokracii spojenou s podnikáním, neustálé měnění pravidel, na státem protěžované zahraniční koncerny, na státem řízenou loupež zvanou „kupónová privatizace“, na nespravedlivé restituce, „mafiánský kapitalismus“, korupci, klientelismus, „výpalné“, tunelování, bankroty bank, nevymahatelnost práva (např. druhotnou platební neschopnost, či vleklost arbitráží) atd. atd.

 Jestliže trojčlennost nikdo nezná, jak tvrdíte, jak potom víte, že je to utopie? Jak víte, že ji „nikdy nikdo nedokáže uskutečnit“, popřípadě, že „z toho zase bude jen nějaká demagogie a totalitní ideologie“? Předpojatý úsudek je totéž, co nespravedlivý soud.

 Ptáte-li se „proč si myslíte, že zrovna vy máte pravdu?“, jako byste nám upíral právo na to, co činíte sám. Což Vy si nemyslíte, že máte pravdu? Nezáleží však tolik na tom, co si kdo myslí, ale na tom, na jakém základě si to myslí. Někdo proto, že mu to vyhovuje, jiný proto, že mu to někdo (nějaká autorita) nakukal atp. Vzácně se může přihodit, že si někdo něco myslí, protože je to pravda o níž se sám přesvědčil.

 Pravíte-li: „Nikdo nic o naší trojčlennosti neví! To snad o něčem svědčí! Nevypovídá to asi o tom, že jste mimo?“ pak se jedná o ryzí demagogii. Přesně totéž by přece mohlo být namítáno každému objeviteli, vynálezci, reformátorovi atp. Např. „Pane Ressel. Nikdo nic o vašem lodním šroubu neví! To snad o něčem svědčí! Nevypovídá to asi o tom, že jste mimo?

 Přirozeně, že demagogickou „argumentaci“ proti lodnímu šroubu můžeme očekávat především od těch, kteří se jím cítí být existenčně ohroženi (výrobci vesel, plachetnic, kolesových parníků atp.). Od těch, kteří takto „argumentují“ proti sociální trojčlennosti se přirozeně můžeme nadít všeho, jen ne poctivého zájmu o věc. Ostatním však můžeme říci:

 Pokud někdo o sociální trojčlennosti nic neví, potud je morální povinností těch, co o ní něco vědí, aby ho informovali, nikoli však dotěrně (např. reklamou v TV). To právě činíme (prostřednictvím internetové stránky, kterou každý může a nikdo nemusí navštívit).

  

 Obnovené fórum (OF) (Inka, 25. 09. 2007 00:45)

Mám jeden bod k Obnovenému Fóru (OF) - nemohu se s touto iniciativou ztotožnit, naprosto absolutně mi vadí název "Obnovené fórum" - čeho je to obnova?! (copak lze obnovovat něco, co ještě nikdy nebylo? TSO (trojčlennost sociálního organismu) ještě nikdy nebyla žita a proto mi naprosto nesedí název "Obnovené". Na počátku bylo SLOVO. Proto považuji jméno za dosti podstatné, protože když není správně pojmenován začátek, jaký asi může být konec...). A i následná zkratka "OF". K této zkratce se z nedávné minulosti váže mnoho a mnoho nekalostí a špatností a já jsem rozhodně proti, aby se tyto špatné bytosti dále vyživovali.

  

 Odpověď Inka: OF (nespokojení, 25. 09. 2007 10:56)

Nemůžete-li se s olomouckou Iniciativou nespokojených ztotožnit, protože Vám vadí název "Obnovené fórum" (OF) – pak je nám líto, že bazírujete na něčem, co je zcela vedlejší. Na názvu nezáleží. Pokud někdo navrhne lepší název, jsme připraveni ho akceptovat. Důležitý je obsah!
Název "Obnovené fórum" (OF) navazuje na listopad 89, neboť jak tato iniciativa praví, tehdy byla lidem ukradena tzv. sametová revoluce, kterou je tedy třeba obnovit.
Název "Obnovené fórum" nepojmenovává začátek, ale celé obnovené hnutí. Chceme-li znát také jeho konec, tu nestačí přečíst si pouze jeho název, ale je třeba přečíst si celý jeho obsah. Jinak bychom diskutovali o ničem.

  

 Podsouvání toho, co prý je normální (Boban, 27. 09. 2007 18:38)

Existuje nařízení (zákon?), že v každém filmu ze současnosti musí být alespoň jeden člověk abnormálně tlustý, jeden člověk tmavé pleti, jeden Asiat, jeden homosexuál (lesba či gay)... A to jako kladný hrdina, nebo přinejmenším musí být na straně zákona a vzbudit náklonnost diváka!
Prý se tím mají v divácích budit pocity sympatie a tolerance. To je na první pohled v pořádku. Proti tomu na první pohled nelze nic namítat.
Ale co když takto někdo prosazuje svoje jiné zájmy? Rozvrat rodiny, obce, tradičních křesťanských hodnot...

  

 Bobanovi (nespokojení, 04. 10. 2007 21:55)

Nejsme zběhlí v zákonech a nedíváme se často na filmy, ale pochybujeme, že by takový zákon existoval. Pokud pozorujete, že se takový scénář nápadně často opakuje, pak se tu jedná o něco podobného, jako je v ekonomice kartelová dohoda. Předmětem této kartelové dohody bude patrně i dříve zmíněné násilí atp. Za takových okolností ovšem o svobodné tvorbě nemůže být řeči.
Takovým tendencím a hlavně nesvobodě v kultuře může účinně čelit jen trojčlenný sociální organismus (TSO).

  

 Lidská důstojnost (Nora, 09. 11. 2007 21:31)

Když avizujete Váš web, píšete tam - nabízíte tam lidsky důstojnější život. Zde v úvodu také máte: lidskou důstojnost. Co Vy považujete za lidskou důstojnost? Připadá Vám, že jste nějak ponižováni, odstrčení, že se nemůžete dovolat svých práv?

 Necítíte se snad svobodní? Můžeme mluvit, cestovat, máme co jíst... není to jen nějaký Váš pocit ukřivdění, subjektivní pocit nějakého odstrčení, nějakého Vašeho zklamání a neúspěchu v životě? Vždyť život je hezký, nebo Vám to tak nepřipadá?.
Podívala jsem se sem ze zvědavosti. TSO je skutečně velmi zajímavý model společnosti. Nepřipadá mi ale vysloveně, že bych žila lidsky nedůstojně nebo v nějaké nesvobodě. Určitě by mohlo být lépe. Vím, že pár tisíc kilometrů odsud umírají lidé ve válkách, zimou, hladem, ale co my s tím naděláme? Bohužel málo nebo spíše nic. Od toho jsou politici, státníci, ti mají možnosti a moc něco udělat.
Připadá Vám, že dělají málo pro lepší svět?
Ale to je také otázka, kdo co vidí pod lidskou důstojností nebo svobodou.
Nashle Nora

  

 Odpověď Noře (nespokojení, 12. 11. 2007 19:47)

Člověka je důstojné, aby byl svrchovaným pánem sebe sama. Člověka je nedůstojná nevědomost, nevolnost (aby byl ovládán cizí vůlí, jako nesvéprávný) a zvůle (aby svou vůlí potlačoval vůli svéprávného). Vadí nám, že jsme zvrhlou ekonomikou ponižováni do otrocké role tzv. „pracovní síly“, zvrhlou kulturou odstrčení do role pouhých „diváků“ (tleskačů), že se v podmínkách zvrhlé politiky nemůžeme dovolat svých práv. Za těchto okolností mohou snad někteří pociťovat vnitřní svobodu (svobodomyslnost), nikdo však svobodu vnější (sociální)...

 Vámi uvedené důvody k pocitu svobody (možnost mluvit, cestovat a jíst), jsou výplodem spokojené nevědomosti, neboť takto lze přece pokládat za svobodného také vola zapřaženého do vozu (možnost bučet, cestovat a žrát)...

Nechodíme-li světem s klapkami na očích, nemůžeme nevidět, kolik je všude kolem utrpení a bídy. Kochat se krásami světa tváři v tvář bezdomovcům mrznoucím pod mostem může jen sebe-uspokojující egoismus, o němž vypovídají slova: "nepřipadá mi ale vysloveně, že bych žila lidsky nedůstojně nebo v nějaké nesvobodě.

O tomtéž vypovídají slova: „Vím, že pár tisíc kilometrů odsud umírají lidé ve válkách, zimou, hladem, ale co my s tím naděláme? Bohužel málo nebo spíše nic.

Jak je to pohodlné!

Pravíte-li pak: „Od toho jsou politici, státníci, ti mají možnosti a moc něco udělat“ pak je zřejmé, že pro to nejen nechcete sama udělat vůbec nic, ale nechce si ani ověřovat, zda pro to skutečně něco dělají Vaši „politici, státníci“. Těm pak, kteří něco udělat chtějí, činíte výčitky: „Připadá Vám, že dělají málo pro lepší svět? ...není to jen nějaký Váš pocit ukřivdění, subjektivní pocit nějakého odstrčení, nějakého Vašeho zklamání a neúspěchu v životě?

Váš polemický závěr: „Ale to je také otázka, kdo co vidí pod lidskou důstojností nebo svobodou“ je stejně důvtipný jako námitka Pontského Piláta, vznesená proti slovům zatčeného a spoutaného Ježíše Krista:Co je pravda?(Jan: 18, 38).

Pak už zbývá jen umýt si ruce...

 

 Otázka (Mark, 09. 11. 2007 18:52)

Chtěl bych se zeptat: Proč nestačí jen přímá demokracie a je nutná trojčlennost a právo veta? Opravdu jsou nutné ty tři parlamenty? Aby se vyplatilo mít parlamenty tak potřebuji svazek obcí? To znamená ale, že jednotlivá obec bude závislá na druhých obcích a nebude už vlastně samostatná? Můžete to osvětlit? Můžete napsat základní principy a předpoklady z kterých pak v aplikaci plyne veškerá konstrukce obce, pojmu „občan“ atd? Můžete říct, co přesně je podnět od Steinera a podle jakých přesně principů jeho podněty domýšlíte? Dík za odpovědi. Mějte se.

  

 Odpověď Markovi (nespokojení, 12. 11. 2007 21:19)

Pojem „přímá demokracie“ je stejně zavádějící, jako samotný pojem „demokracie“. Na dnešních demokraciích není nic demokratického, tím méně přímého. Dnes se „demokracií“ míní tzv. „vláda lidu“, nikoli však vláda bezprostřední (přímá), ale vláda prostřednictvím tzv. „zástupců lidu“ (nepřímá). Pokud existuje nějaká „přímá demokracie“ (bez zástupců lidu), pak se o ní rádi necháme poučit. Spíše se však „přímou demokracií“ nazývá různě zašmodrchaná vláda zástupců lidu. Trapné je, že pojem „demokracie“ vůbec neznamená „vládu lidu“. Původ pojmu „demokracie“ musíme hledat v tzv. „městských demokraciích“ starověku (např. v athénské demokracii), kde šlo o vládu („kracii“) tzv. „démů“ (městských čtvrtí). Tehdy se o obecních věcech hlasovalo nikoli v celé obci, ale v jednotlivých čtvrtích. Také tehdy (jako dnes) o výsledku hlasování rozhodovala „většina“ přítomných (účastníků volby). Lidé tak mohli „demokraticky“ odhlasovat to, co vyhovovalo tzv. „většině“, bez ohledu na to, zda se voleb zúčastnila skutečná většina. Dříve či později mají totiž zpravidla hlasující pocit, že to podstatné je již odhlasováno a hlasování o nepodstatném se bez nich obejde. Právě na tento okamžik čekají organisovaní spiklenci, kteří tak mohou získat při hlasování „většinu“ přítomných. Právě na to všechny demokracie starověku, dříve či později, zašly. Jak nás mohou poučit dnešní „volby“, není nijak nesnadné nežádoucí většinu voličů unavit a vyloučit ji tak z volby. Nic takového se nemůže stát tam, kde panuje právo veta. Tehdy totiž nemusí nikdo nikam chodit, podle toho, kdy a jak si zamane jeho „zástupce“ (radní, starosta, poslanec, člen vlády atp.), ale naopak jeho „zástupce“ musí přijít za ním.

 Ono je také nedůstojné svobodného člověka, nemůže-li svou vůli uplatnit jinak, než jen v davu (v tzv. většině), nemůže-li rozhodovat individuálně (právem veta), jak se na skutečně svobodného člověka sluší...

 Žádný jiný sociální systém, než trojčlenný sociální organismus, nikdy právo veta nezavede, protože žádný diktátor, ani žádný „zástupce lidu“ si sociální svobodu jednotlivce nepřeje (jinak by nemohl být diktátorem, ani „zástupcem lidu“). Bez práva veta není sociální svobody jednotlivce (občana) a „kolektivní svoboda“ je demagogický nesmysl:

 a/ jak by mohl být svobodný např. národ, jsou-li všichni jeho příslušníci individuálně nesvobodní?

 b/ jak by mohl být nesvobodný národ, jsou-li všichni jeho příslušníci individuálně svobodní?

 Tři „parlamenty“ (zákonodárné sbory) jsou nutné, protože dosavadní totální matení zákonitostí tří reálných sfér sociálního organismu (politiky, kultury, ekonomie) vede všude na světě k sociálním a ekologicko-klimatickým katastrofám. Tyto tři „parlamenty“ si ovšem nelze představovat jako současné 200 a vícečlenné parlamenty tzv. „zástupců lidu“. V rámci obce stačí v každé sféře např. 3 zákonodárci. V rámci svazu obcí postačí, aby byla každá obec v každé ze tří sfér zastoupena jedním zákonodárcem (ani to však není nutné). Protože tři zákonodárné sbory nemají nijakou výkonnou moc. Pokud bude výkonná moc v rukou občanů (právem veta), potud žádnému občanu nelze vnutit zákony, k jejichž ustavení nebyli volení zákonodárci pověřeni svými občany. Je-li výkonná moc v rukou občanů (právem veta), nemohou občané pozbýt svou samostatnost následkem závislosti na obci (resp. městské čtvrti). Tím méně může jejich obec pozbýt samostatnost následkem závislosti na svazu obcí. V trojčlenném sociálním organismu není vyšší moci, než moci jednotlivých občanů (práva veta). Nikde nemůže dojít k nijaké změně, na níž se jednohlasně nedomluví samotní občané (ovšem pouze ti, kterých se případná změna týká)...

 Pokud Vás naše odpověď zcela neuspokojí, nedejte se odradit, ale konkretizujte své otázky (popř. námitky) do jednotlivostí. Abychom se však nemuseli opakovat, doporučujeme číst také dialogy s ostatními účastníky diskuse...

 R. Steiner svůj podnět snesl z duchovního (mravního) světa a proto mluví výslovně jen o horní trojnosti (politika, kultura, ekonomie), jejíž zákonitosti pak RS hypoteticky promítá do tehdejší sociální praxe. My jeho podnět doplňujeme o dolní trojnost (obec, rodina, živnost), kterou vynášíme z fyzického (tělesného) světa, v naději, že se oba podněty spojí v duševním (morálním) světě dostatečného počtu lidí, schopných trojčlenný sociální organismus realizovat...

  

 Peníze (Mark, 14. 11. 2007 12:57)

Díky za odpovědi. Promyslím je a dám případně doplňující otázky. Dnes mne napadá otázka z jiné oblasti: Máte představu, jak rychle by měly peníze stárnout? Jestliže jsem nucen kupovat, i když nic nepotřebuji, nepovede to k plýtvání? Myslím, že budu kupovat jen naoko, a pak řešit komu to zase prodat. A když budu pak chtít něco svého prodat, jak přesně proběhne vytvoření poukázky? Nebo se vytvářet nebude? Poukázky, kterým už končí zanedlouho lhůta nikdo nebude chtít, i když budou platné. Budu třeba obchodníka k tomu nutit zákonem, aby je odebíral? A na co tomu obchodníkovi moje poukázka (třeba na druhý den) bez hodnoty bude? Bude mi nucen vydat zboží zadarmo? To by byla vlastně krádež.

 Bude nějaká instituce dohlížet na množství poukázek a zboží? Budou existovat banky a když na jakých principech budou fungovat? Dík za odpovědi.

  

 Odpověď Markovi (nespokojení, 17. 11. 2007 14:50)

Pří úvahách o ekonomice a penězích se nedobereme rozumných závěrů, pokud přísně neoddělíme ZŽP od ostatního zboží, které může být předmětem volného trhu. Abychom zabránili vykupování ZŽP penězi volného trhu, musíme mít na ZŽP jiný druh poukázek, jakým jsou dnes např. tzv. „stravenky“. Zde je stárnutí poukázek relativně rychlé, neboť se nepředpokládá, že by někdo ZŽP nepotřeboval a tedy ani nespotřeboval. Pokud se tak přesto stane, nechť přebytečné poukázky nebo již nakoupené ZŽP rozdá potřebnějším, popřípadě nechť hledá řešení, jak trvanlivost přebytečných ZŽP prodloužit (poukázky na ně prodloužit nelze). Také se tu nepředpokládá, že by někdo kvůli ZŽP pracoval nad základní pracovní povinnost, ledaže by chtěl pracovat za jiné...

 Práce nad základní pracovní povinnost se naopak předpokládá ve vztahu k volnému trhu, kde se obchoduje se zbožím, které není k životu nezbytně potřebné a které má zpravidla delší trvanlivost (auto zajisté stárne déle než chleba). Ani zde však nemá smysl pracovat kvůli hromadění stárnoucích peněz, což z druhé strany znamená osvobození člověka od otroctví penězům. Pokud tedy v TSO stárnoucí peníze nerozumně nehromadíme, nejsme ani nuceni kupovat, co nepotřebujeme. Z věci je zřejmé, že oběh financí volného trhu se bude podobat dnešnímu stavu, pouze s tím rozdílem, že i zde budou peníze stárnout, že i zde bude dělat peníze produktivní práce, v žádném případě tu nesmí „peníze dělat peníze“...

 Peníze jimž končí, nebo již skončila doba platnosti, přirozeně nebude nikdo na volném trhu chtít. Bude je však možné vyměnit v příslušném finančním úřadě, ovšem s několikaprocentní ztrátou (někde zapomenutá bankovka tedy časem ztratí veškerou cenu). S uvedenými problémy jsou již letité a úspěšné zkušenosti v tzv. LETS-systémech, které jinak napodobují současnou velkou ekonomiku v malém (v lokálním měřítku), neboť od volného trhu neoddělují ZŽP...

 Instituce, dohlížející na oběh peněz volného trhu můžeme nazvat např. „banky“. Ty však v TSO nebudou fungovat na současných totalitních principech bankéřů-dravců (na principu zisku), ale na principech uzákoněných samostatnou ekonomickou sférou. Konkrétně nelze za tuto zákonodárnou sféru rozhodovat předem již dnes. Obecně lze však říci, že tato sféra zřídí jen takové instituce (banky), které budou pracovat na principu udržování rovnováhy volného trhu, tj. rovnováhy mezi množstvím nabízeného zboží (služeb aj.) a množstvím poukázek na ně... 

  

 Co vše je utajeno v progr. prohlášení ? (Robin, 15. 11. 2007 14:44)

Vážení,

 Programové prohlášení OF je velmi stručné.
Při prvním pročtení jsem sice viděl originální úvahu - trojčlenný sociální organismus, ale vlastně nic moc. Nyní, když v diskusích rozpracováváte jednotlivé oblasti chodu společnosti, konkrétní témata, tak doslova zůstávám v němém úžasu, co vše je v tom jednostránkovém Programovém prohlášení OF skryto! Jsem ohromen hloubkou TSO.
Trojčlennost je schopna řešit to, co dosud byl a je problém na celém světě. Jak vidím, TSO je schopna řešit dosud neřešitelný problém korupce, nezaměstnanosti, válek, zdražování... Skutečná vláda většiny může opravdu existovat jen tehdy, bude-li existovat právo veta občana v obci. Jinak to je pouze hra na nějakou demokracii, ať už se nazývá zastupitelskou, západní atp. Proč to dosud nikde nikdo nepublikoval, proč se o tom nepíše palcovými titulky v novinách? Proč to trvalo tak dlouho, než to někdo vymyslel? Asi by tu existovaly nějaké technické problémy, jak zajistit hlasování občanů, ale v době internetu a SMS by to snad neměl být větší technický problém.
Taktéž sympatizující Robin

  

 Odpověď Robinovi (nespokojení, 18. 11. 2007 09:19)

Proč to trvalo tak dlouho, než TSO někdo vymyslel?

 TSO nebyl vymyšlen, ale objeven. Horní trojnost (politika, kultura, ekonomie) objevil (na přelomu 19. a 20. st.) R. Steiner v mravně-duchovním světě. Dolní trojnost (obec, rodina, živnost) nám zjevuje fyzicky-tělesný svět. Aby bylo možné něco v příslušném světě objevit, musí se to v něm nejdříve samostatně projevit. K oddělování trojnosti od původní jednoty docházelo postupně v průběhu vývoje lidstva. Tento proces byl dokonán až v průběhu 19. st. K jednoznačnému odlišení horní trojnosti od dolní došlo až na přelomu 20. a 21. st…

 Odlučování sociální trojnosti z totální sociální jednoty je zrcadlením předchozího slučování theistické „Trojnosti“ pohanského pantheismu s „Jediností“ semitského monotheismu, ve výslednou křesťanskou „Trojjedinost“. Zkrátka, bez křesťanství by nebylo TSO. Proto je obojí předmětem cíleného odporu sil světového zla, jehož nejvěrnějším přisluhovačem je „učená nevědomost“ řádně nevychovaného lidského ega…

 Před listopadem 1989 nebylo možno o TSO u nás nic publikovat, neboť bylo i s dílem R. Steinera na indexu. Po listopadu 1989 byl trh s informacemi zahlcen takovým množstvím desinformačního balastu, že lidé nemají šanci objevit v této záplavě publikace o TSO (pohříchu je ani nehledají). Tak tomu bylo a je i ve „svobodném“ světě. Proto je vydávání literatury o TSO vysoce ztrátové. Neztrátovost umožnil teprve internet. Na ten však dříve či později dolehne cenzura (přípravou na ni jsou „nutná opatření“ proti terorizmu, pedofilii atp.). Jiné technické problémy tu neexistují...

  

 Dopis OF - 1.část (Daniel, 16. 11. 2007 21:03)

Tak už mne rozčiluje, jak si tady všichni svorně debatujete a máte tady takovou idylku, všechno se zdá být jasné, křišťálově průhledné. Nikde žádný problém! Jenže jste úplně mimo. Vše jen motáte a mlžíte!
Chcete návrat ke starověkým městským státům. Zanikly, protože došlo ke spojení městských států ve státy dnešní podoby. Starověká demokracie byla v některých ohledech dokonce dokonalejší, než dnešní (rok před kandidaturou byl uchazeč velmi důsledně prověřován, zda se chová dobře, zda žije spořádaně. Nesměl být zvolen po dvě následující období, aby se jeho moc neupevnila natolik, že by uchopil moc do svých rukou, atp. To se dá nyní oživit.)
Už nemůžu číst ty vaše bláboly a nesmysly, že by v TSO nebyly politické strany. Parlament je zákonodárný orgán a v něm jsou zvoleni zastupitelé, nikdy nebudou mít všichni lidé strojově stejný názor, to by nebyla svoboda, ale diktatura! To chcete, aby byli všichni roboti? Není možné, aby všichni zástupci chtěli trojčlennost. Budou tedy nadále existovat opoziční názory, dokonce i opačná řešení – a ty skupiny se sdružují do politických klubů. Jen tak mohou skupiny stejně smýšlejících prosadit nějaký návrh, program, projekt.
Kde vy žijete, že nechápete takové triviální základy práce parlamentu a poslání politických stran? Co máte proti politickým stranám?
A další neuvěřitelný blábol: právo veta občanů v obci. Myslíte snad, že tím se podaří odstranit korupci a nějak zlepšit demokracii?

 Právě naopak! Jen trochu uvažujte! Každý kdo bude chtít, aby ho nějak podplatili ti, kteří nechtějí, aby řekl ne, tak bude jakoby říkat ne, a pak řekne ano, až ho podplatí! Vy vlastně naopak chcete, aby korupce byla mezi občany! Vy ji chcete tímto v podstatě legitimizovat!
A nebo naopak: Občana podplatí někdo, kdo bude chtít, aby místo ano řekl ne!
Jsem pro to, aby se věci udělaly co nejjednodušší. Aby bylo vše transparentní. Ale ne takto!
Vy naopak vše tak komplikujete a motáte dohromady!

  

 Odpověď Danielovi (na 1. část příspěvku):

„...všechno se zdá být jasné, křišťálově průhledné.“ - Pokud se něco zdá být jasné (aniž to ve skutečnosti jasné je), pak jen proto, že to dosud nikdo řádnou argumentací nevyvrátil. Argumentem ovšem není „rozčilování“, ani pouhé odsuzování („jste úplně mimo. Vše jen motáte a mlžíte!“). Z kategorie ničím nepodloženého úsudku jsou také slova: „Chcete návrat ke starověkým městským státům.“ Nic takového přece neproklamujeme. Pokud nás však starověké demokracie mohou o něčem poučit, co proti tomu? Vždyť i Vy sám z nich čerpáte poučení a dokonce z něho činíte závěr: „To se dá nyní oživit.“ Jak byste se tvářil, kdybychom nyní tvrdili, že Vy chcete návrat ke starověku?...

 Vaše následující slova o politických stranách a parlamentu v TSO vypovídají o tom, že jste programové prohlášení TSO četl velmi povrchně. Tam přece stojí, že v TSO jsou zákonodárci volení do tří sfér (chcete-li parlamentů), v nichž uzákoňují ve sféře do níž byli delegováni (politické, kulturní či ekonomické) pouze to, k čemu jsou pověřeni (jejich soukromé chtění tu nehraje nijakou roli). V žádné z těchto tří sfér tedy zvolení zákonodárci nemohou rozhodovat o tom, zda chtějí či nechtějí trojčlennost. O té rozhodli občané při založení samosprávní obce TSO, tj. předtím, než do tří sfér TSO volili své delegáty…

 S TSO se to má jako např. s klubem filatelistů. Koho známky nezajímají, ten se přece o členství v klubu neuchází. Protože nikdo nikoho do členství nenutí, nejedná se tu o diktaturu, či robotizaci (jak tvrdíte), ale pouze o výběr lidí téhož zájmu (srovnej biblické „oddělování zrna od plev“). Bylo by poněkud komické, kdyby člen filatelistického klubu, žádný filatelistický klub nechtěl, jakmile by byl zvolen do jeho předsednictva. Opoziční názory se tu mohou týkat jen formální otázky, koho a kam zvolit. Na rozdíl od filatelistického klubu zákonodárci v TSO nijakou výkonnou moc nemají a své osobní ambice v této funkci nijak neuplatní (tím méně mohou uplatňovat ambice nějaké politické strany). Kdyby se o něco takového přesto pokusil, neprodleně by byl občanským soudem odsouzen za zpronevěru. Proto je v TSO v podstatě jedno, kdo a kam bude delegován. V TSO je veškerá výkonná moc v rukou plnoprávných občanů v obci. Jaký smysl by tu mělo zakládat jakékoliv politické frakce (kluby, strany aj. klany), která nemůže dosáhnout větší rozhodovací moci, než veto jediného občana?...

 Co máme proti politickým stranám? V TSO nic, protože by tu byly jen pro smích. V současných totalitách je to ovšem živná půda pro kariéristy, usilující o sociální moc, neboť umožňuje uplatnit osobní zájmy mocných na úkor ostatních bezmocných...

 Občanské právo veta nemá za cíl zlepšit korupční prostředí v rámci tzv. „demokracie“, ale v rámci TSO ho úplně vymýtit.

 Nuže, uvažujme nad Vašimi úplatkářskými příklady.

 A) „Každý kdo bude chtít, aby ho nějak podplatili ti, kteří nechtějí, aby řekl ne, tak bude jakoby říkat ne, a pak řekne ano, až ho podplatí!

 B) „Občana podplatí někdo, kdo bude chtít, aby místo ano řekl ne!

 Příklad A tedy představuje, aby podplacený řekl „ano“, příklad B, aby řekl „ne“.

 A) Občan podplacen, aby řekl „ano“ : V současných „demokratických“ poměrech, kdy rozhoduje tzv. „většina hlasujících“, stačí uplatit tuto většinu. V TSO by však úplatkář musel uplatit naprosto všechny občany, aby vyloučil jakékoliv veto. Uplácení všech občanů je pak tímtéž, jako podplatit jediného občana, aby na sobě strpěl nějakou škodu.

 Tak např. kapesní zloděj nabídne občanu úplatek 100 Kč. strpí-li (nebude-li vetovat), aby byl okraden o 100 Kč.

 A) nabídne-li zloděj víc, sám na tom prodělá! (občan však řekne přirozeně „ano“)

 B) nabídne-li zloděj míň, občan na to nepřistoupí (občan však řekne „ne“ i bez úplatku)

 Podplatit občana aby řekl „ano“ nebo „ne“ tedy nedává smysl. Nyní snad uznáte, že Vaše příklady jsou nejen poněkud nedomyšlené a následkem toho docela srandovní...

 (Závěr této pasáže byl opraven, neboť nedopatřením došlo v původní verzi ke zmatení příkladu A, B.)

 

 Dopis OF - 2. část (Daniel, 16. 11. 2007 21:16)

Právo veta bude zneužitelné občany stejně a nebo ještě více, než jak zneužívají svoji moc současní zastupitelé!
Jak těžkopádně argumentujete, že chcete zrušit svobodu v ekonomice, svobodu podnikání! Vlastně jste to ani vůbec neodůvodnili. Jen asi závidíte, že někdo má víc, než druhý. Jeden se poctivě snaží, pracuje a vy ho chcete omezovat. Proč? Strašně vám vadí, že všichni nebudou mít stejně?! Rovnostářství jsou pěkně zastaralé levičácké názory, dávno vysypané na smetišti dějin!

 Co je komu po tom, jak já budu podnikat? Kolik budu mít zisk. Chcete mi snad určovat, co smím a nesmím vyrábět? Taková vize je pěkně uletěná. Svoboda podnikání je jedno ze základních práv člověka, a to vy napadáte!
Stejně tak je tomu s politickou svobodou!
Proč místo svobody v politice chcete jen rovnost? Co máte proti svobodě slova, proti lidským svobodám obecně? Cožpak politická rovnost může nahradit svobodu člověka? To je zcela něco jiného!
Už to, že mi chcete určovat, co má kde platit, že ne svoboda, ale rovnost, že ne svoboda, ale bratrství atp... už tím mi berete moji svobodu!
Popíráte tím sami sebe.
Nerespektujete moji svobodu a chcete mi ji rušit a brát!
Takto bych mohl pokračovat, vysvětlovat vám nejzákladnější principy chodu politiky nebo ekonomiky.
Také se divím, jak tady dokola všichni svorně naříkají, jak se mají špatně! Jak se zdražuje, jak jste tím všichni ponižovaní! Chudáčci malí! Abyste se nerozplakali!
Co to je za nesmysl? Všichni se tady mají až moc dobře. Myslím si, že by každý z těchto „nespokojených“ žvanilů měl občas projít peklem války nebo nějaké katastrofy a zažít nějakou pořádnou melu! To byste hned všichni zkrotli, a pak byste si hned vážili naší západní demokracie a toho, jak se v ní máte jako v pohádce! Že máte střechu nad hlavou a chleba za 30 Kč za kilo, co za 30, třeba za 100 kč za kilo! To je stále nic proti tomu, co lidé prožívají ve válce nebo při zemětřesení atp.! Je vám všem moc dobře. Tak už nevíte roupama, do čeho byste šťárali! Chcete vypadat zajímavě, tak si vymyslíte nějaký TSO.
A také si myslím, kdybyste opravdu stáli za tím, co říkáte, tak se pod to podepíšete a neschováváte se za nějaké zkratky a nějaké iniciativy občanů atp.
Pro mne ztrácíte důvěryhodnost už tím, jak anonymně vystupujete! Tak se nechová čestný člověk, který se nestydí za to, co hlásá.

  

 Odpověď Danielovi (na 2. část příspěvku):

Možnost zneužití práva veta občanem a zastupitelem - V zásadě vzato, všechno je zneužitelné! Aby nikdo nezneužíval své volnosti (např. k alkoholismu), museli bychom všechny uvázat na řetěz.

 Jsou tu však jisté rozdíly v zainteresovanosti na předmětu rozhodování:

 a/ zastupitel rozhoduje zpravidla o tom, co se má stát v obci, ve které nežije, takže nebude vystaven případným negativním následkům svého rozhodnutí, či projevům nevole sousedů

 b/ občan s právem veta rozhoduje vždy o tom, co se má stát v obci, ve které žije, takže bude vystaven případným negativním následkům svého rozhodnutí, či projevům nevole sousedů

 Jsou tu také rozdíly v motivaci při rozhodování:

 a/ důvodem zneužití pravomoci zastupitelem může být kverulantství nebo korupce (zištná, spiklenecká atp.)

 b/ důvodem zneužití práva veta občanem může být jen kverulantství (korupci jsme vyloučili v 1. části Vašeho příspěvku)

 Jak je patrné, možnosti zneužití (práva veta) občanem je menší než zastupitelem, nikoli stejná či větší jak tvrdíte.

 Jsou tu také rozdíly v možnostech prevence, dokazování a trestání zneužití:

 a/ u zastupitele není prevence ani důkazu a případný trest (v nejkřiklavějším případě) je max. formální (odvolání z funkce)

 b/ projevuje-li se někdo již ve své nezletilosti jako kverulant (či jinak negativně), občané ho mezi sebe prostě nevezmou.  Občan musí své veto spoluobčanům zdůvodnit, např. tím, že by případnou změnou v obci utrpěl škodu. Jde-li o škodu jednorázovou, lze mu ji nahradit a dosáhnout tím odvolání veta. Trvalou škodu lze odvrátit např. tím, že danému občanu nabídneme výhodnou změnu bydliště. Neutrpí-li občan žádnou škodu (hmotnou, morální nebo mravní) a přesto trvá na vetu, pak způsobuje škodu spoluobčanům a věc řeší občanský soud, který jeho veto může prohlásit za neplatné. Trvá-li občan na svém vetu i po prohraném soudu, hrozí mu pro zjevné kverulantství zbavení občanství…

 Svoboda v ekonomice - je téhož zrna, jako svoboda pro zločince. Podle způsobu Vaší „argumentace“ lze říci, že lidé asi zločincům závidí, že si dovedou obstarat víc, než druzí (jejich oběti). TSO omezuje pouze zločinnou vychytralost, nikoli poctivou práci. V TSO mají mít všichni stejně jen pokud se týká ZŽP a s nimi spojené základní pracovní povinnosti. Kdo chce víc, musí víc pracovat (podle míry svého chtění, nikoli podle diktátu někoho jiného!). Proto v TSO nemusí mít všichni stejně, jak tvrdíte...

 Buď něco TSO podsouváte, nebo mu vyčítáte věci, které platí i dnes. Ptáte-li se: „Co je komu po tom, jak já budu podnikat, kolik budu mít zisk a co budu vyrábět?!“ pak vězte, že již dnes si musíte dávat pozor, aby se Vaše podnikání, zisk a produkce nedostaly do konfliktu se zákonem, popřípadě s „podnikáním“ nějaké „mafie“ (klanem, podsvětím aj.).

 Také TSO počítá s podnikáním. Na jedné straně má však pro ně poněkud jiné zákony, než současné totality, na druhé straně vylučuje podnikavost „mafií“, tj. právě takovou podnikavost, kterou Vy nazýváte „svoboda podnikání“...

 Jako je svoboda v ekonomice ve skutečnosti pouhou zvůlí dravce (na úkor bratrství), tak je zvůlí dravce také svoboda v politice (na úkor rovnosti). Ekonomická a politická zvůle (údajná svoboda) je právě tím, co atakuje nejen zákony bratrství (spolupráce) a rovnosti (práv a povinností), ale ve svém důsledku také skutečnou lidskou svobodu (kulturu).

 Aby politická rovnost, či ekonomické bratrství nenahrazovaly svobodu člověka, má TSO politiku a ekonomiku oddělenou od kultury, neboť, jak správně pravíte „svoboda člověka je něco jiného“ (není ekonomická ani politická, ale kulturní). Do oboru kultury patří vše, co nazýváte „lidské svobody obecně“ i konkrétní „svoboda slova“. Protože v dnešních totalitách je svoboda slova pokládána za „politickou“, je zpravidla využívána (ve skutečnosti zneužívána) velmi nekulturně.

 Oddělením svobody (kultury) od rovnosti (politiky) a bratrství (ekonomiky) Vám TSO Vaši svobodu garantuje, nikoli „bere“, jak se domníváte. V dnešních totalitních režimech ve skutečnosti nemáte nijakou svobodu, ale pouze v různých státech různě omezenou vnější volnost, jakou mohou mít např. „prasata v žitě“ (v hojnosti), nebo „prasata bez žita“ (v hladomoru).

 Chcete-li mít jistotu, do jaké míry jste a můžete být skutečně svobodný, pak musíte nejdříve vědět, co to svoboda vlastně je. Z Vašeho projevu se zdá, že o reálné svobodě máte zkreslené představy. Patrně za svobodu pokládáte to, co jeden z největších hrdlořezů francouzské revoluce, advokát Maxmilian Robespierre (1758-1794), definoval následovně:

 „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého!“ (= vpravdě definice vzájemného teroru)

 Zkrátka, v otázce svobody jste to právě Vy (nikoli my), kdo popírá sám sebe.

 Váš údiv nad tím, jak si na naší stránce všichni svorně naříkají není namístě. Již v úvodu našeho programového prohlášení proklamujeme, že tyto stránky jsou určeny nespokojeným (obětem dravců), nikoli spokojeným dravcům (počínajícím si „svobodně“ v ekonomice a politice). Váš posměch „Chudáčci malí! Abyste se nerozplakali!“ vypovídá o neschopnosti sociálního cítění a o pohrdání dravce jeho obětí…

 Pozoruhodné je, jak jste dospěl k Vašemu hodnocení poměrů: „Všichni se tady mají až moc dobře (jako v pohádce). Je vám všem moc dobře. Tak už nevíte roupama, do čeho byste šťárali!“ Dospěl jste k němu prostě tím, že jste poměry nespokojených srovnal s ještě horšími (nikoli lepšími) možnými poměry (k válce, katastrofě, zemětřesení atp.). My si však myslíme, že jste je měl porovnat např. se svými vlastními poměry. Protože Váš postoj zaujímala svého času francouzská šlechta, dohnala svůj lid ke krvavé revoluci, která na čas udělala z obětí dravce a z dravců oběti…

 Protože lidé (na rozdíl od zvířat) mají rozum, více méně ho také využívají. Např. tak, že občas něco vymyslí. Neznáte-li jiný důvod k „vymýšlení“, než ješitnou touhu „vypadat zajímavě“, pak patrně sám svůj vlastní rozum příliš nevyužíváte, pokud nechcete být ješitný. TSO však není „výmyslem“, ale objevem lidského rozumu. A protože objev je produktem badatele a bádání spadá do oboru svobodné kultury, Vaše posměšná poznámka („Chcete vypadat zajímavě“) Vás usvědčuje právě z takového potlačování lidské svobody (byť jen verbálního), proti kterému tu zdánlivě vystupujete…

 Skutečně věcná je Vaše závěrečná poznámka: „...kdybyste opravdu stáli za tím, co říkáte, tak se pod to podepíšete... ztrácíte důvěryhodnost už tím, jak anonymně vystupujete! Tak se nechová čestný člověk, který se nestydí za to, co hlásá.

 Je to pro nás dilema, které nám Váš příspěvek nijak nepomáhá řešit, neboť ani Vaši zkratku „Daniel“ nelze pokládat za podpis. Vždyť je ve skutečnosti právě tak anonymní, jako kdyby jste o sobě neuvedl vůbec nic. Možnost anonymního příspěvku tu zbavuje člověka obvyklého ostychu, neboť ještě nežijeme v TSO, kde se lidé naučí veřejně vystupovat již v základní škole. Proto proti anonymitě příspěvků nic nenamítáme. S naší anonymitou je tomu trochu jinak. Na jedné straně pro nás zkratka jako „Daniel“ není než jedním z možných druhů anonymity (ani uvedení celého jména nic neřeší, neboť kdo ví zda není pseudonymem), na druhé straně chceme veškerou pozornost usměrnit k věcné argumentaci, nikoli na své osoby. Projeví-li však více účastníků našich stránek vůli, abychom naše příspěvky nějak signovali, tu již nepůjde o naši ješitnost a rádi vyhovíme...

 

TSO, právo veta, svoboda (Petr, 01. 12. 2007 18:22)

Dobrý den.

Můžete uvést ještě nějaké konkrétní příklady pro ilustraci, v čem má spočívat ta trojčlennost? (jako bylo např. oddělení zákl. životních potřeb od všeho ostatního, podíly ve firmách). Soukromé podnikání tedy vlastně nebude existovat? Jen de facto družstevní?

Mám opravdu obavu, že když se detailněji pro představu neukážou principy lidské důstojnosti, tak by trojčlennost mohla zůstat jen prázdnou frází ("volnost, rovnost, bratrství"), kterou si bude moct každý (např. lidé v obci) vykládat libovolně (a sám pojem trojčlennosti ztratí na významu). A může se zase změnit v nějakou rafinovanou totalitu.

Tzn. utlačování jednotlivého člověka ve jménu "kultury", "národa", představy o tom, co je a není správné, jak ji bude definovat většina atd. atd.

Chybí mi zde například úplně pojem tolerance, v kulturní sféře výchova k přijímání druhých. Kladete jen neustálý důraz na možnost jednotlivého člověka vše negovat (právo veta). Jde mi o to, aby se věci, o kterých se nedá hlasovat zcela jasně formulovaly a definovaly.

Osvětlete třeba vztah soukromé a veřejné sféry, co se týká svobody kultury, školství atd. atd. Kde je ještě svoboda a kde už není, obecné definice jsou hezké, ale co s tím konkrétně? Chci-li např. v obci prezentovat třeba nějaký festival nebo výstavu na nějaké choulostivé či diskutabilní téma, potom mohou občané dávat reklamu na tuto jejich svobodnou aktivitu? Má vůbec svobodu dát na veřejnost svůj reklamní leták – plakát ohlašující např. nějakou kulturní akci? Co podléhá schválení a co ne?

Co nepodléhá schvalování občanů? Kde je lidská svoboda?

Nebo základní principy fungování obce, o kterých se z principu hlasovat nedá. Např. někdo vznese požadavek hlasování o tom, jakého hosta si může občan přivést do vlastního bytu atd.

O Vámi uvedených příkladech se hlasovat dá nebo nedá?  atd. To mi tady bohužel stále chybí.

V jednom příspěvku jste hovořili o tom, že je chybná definice svobody: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Jaké je správné pojetí svobody? Lze tedy svobodu nějak popsat, definovat?

Citace z diskuse na webu OF (Jan):

„Proto sociální svobodu nelze uzákonit, neboť vázána (vztahem) k zákonu, nemůže být vpravdě svobodná (zákonné svobody se musíme domáhat na výkonné moci, takže nezávisí na nás, ale na jiných). Čím víc sociální svobodu uzákoňujeme, tím víc ji omezujeme (spoutáváme vnějšími předpisy)!“

„Proto lze možnost sociální svobody (TSO) založit jen na možnosti negace vztahu (osobního, či neosobního), ať už preventivním odmítnutím (negace nenavázaného vztahu) nebo následným zrušením (negace navázaného vztahu). Proto TSO stojí a padá s právem veta (jež je základním kamenem TSO) plnoprávného občana v samosprávné obci. Toto právo musí být nadřazeno veškerým vztahům (zákonům a smlouvám).“

V čem tkví tedy podstata svobody v TSO, jestliže každý může mou aktivitu (např. kulturní) znegovat? V kulturní oblasti má přece platit svoboda, co tedy je tou svobodou míněno, jestli mi může kdokoliv mou svobodu znegovat?

Svobodu mohu mít jen ve svém bytě? Ale ve vnějším světě (na veřejnosti) nesmím prezentovat své názory, které se odlišují od názorů většiny občanů? Jsem pak vůbec svobodný?

Děkuji.

 

Odpověď Petrovi (TSO, právo veta, svoboda):

Podniká-li podnikatel sám, pak je také sám podílníkem na svém podnikání, a jeho podnikání je ryze soukromé. Nepodniká-li sám, pak má podnik tolik podílníků, kolik si podnikatel přizve spolupracovníků. Každý má pak podíl na podniku jak z hlediska přínosu, tak z hlediska výnosu. Soukromé podnikání tedy nezaniká...

TSO představuje východisko z totality, tak jako otevřená mříž představuje únik z vězení. Nevyužije-li vězeň této možnosti úniku, protože se může stát, že se do vězení zase vrátí, pak tu máme co činit s bláznovstvím, proti němuž není léku. Možnost, že by TSO zakládali blázni je do značené míry vyloučena tím, že zakladatelé TSO budou muset vynaložit nemálo ducha a energie na jeho zavedení v současných totalitních podmínkách. Kdo se takto osvědčí, ten si již TSO nebude vykládat libovolně, pro toho TSO neztratí význam. Pokud přece ano, pak se vrátí tam, kde je nyní...

Jak bude kdo (jednotlivec, menšina či většina) definovat „to, co je a není správné“ je ryze soukromou věcí definujícího. V obci, v rodině i v živnosti rozhoduje vždy jen to, co ten, kdo rozhoduje chce, či nechce. Chce-li např. někoho utlačovat, pak mu způsobí škodu, kterou bude muset nahradit (viz: „občanský soud“), takže se mu utlačování jiných hrubě nevyplatí...

Právo veta platí pouze pro změny v obci a to u těch občanů, kterých se příslušná změna bezprostředně týká (příslušné zákony vydává horní sféra politická). V podniku má každý takový hlas, jaký má podíl (příslušné zákony vydává horní sféra ekonomická) a v kulturní organizaci (např. ve škole) pravomoc podle svého postavení, např. ve vztahu učitel žák (příslušné zákony vydává horní sféra kulturní)...

V kultuře je svoboda ve všem, co není horní sférou (kulturní) výslovně zakázáno a co nijak neobtěžuje své okolí. Chceme-li např. v obci pořádat nějaký festival, pak nemůžeme v duchu dnešních technařů tropit randál ve dne v noci, bez souhlasu občanů, kteří tímto randálem budou obtěžováni, přestože nic takového poslouchat nechtějí. Buď organizátor akci pro okolí odhluční, nebo akce nebude. To je ovšem předpoklad, neboť o tom nerozhoduje naše olomoucká iniciativa, ale dotčení občané. Tak je tomu i s choulostivými či diskutabilními tématy (vč. reklamy), u nichž je navíc třeba zajistit nepohoršování nedospělých. Jak již bylo uvedeno v odpovědi Janovi (svoboda), vnější svoboda netkví v navazování vztahů (reklamními letáky aj.), ale v rozvazování vztahů (právem veta aj.). Reklamními letáky tedy nabízíme lidem nesvobodu (vztah). Nemůžeme tedy po nich chtít, aby ji byli povinni akceptovat. Ve vztahu k reklamě existuje pouze vnitřní svoboda („chci!“), která ovšem vede (u téže osoby) k vnější nesvobodě: „Chci-li, musím!“ (svobodně chci něco propagovat, nesvobodně se musím namáhat s lepením plakátů atp.). Je zcela na plnoprávných občanech v obci, budou-li chtít v takových případech rozhodovat předem (jejich schvalováním), nebo dodatečně v případě, že budou věcí pohoršeni. V tom jim opět nelze nic předepisovat. V principu jim nelze předepisovat ani to, čím mají nebo nemají být pohoršeni. Dnes se jich na takové věci nikdo neptá. Nějaký úředník rozhodne prostě za ně...

Otázka: „Co nepodléhá schvalování občanů? Kde je lidská svoboda?“ obsahují vnitřní rozpor. Koho jiného se má „lidská svoboda“ týkat, ne-li plnoprávných občanů v obci? Nemají-li být kráceni na svobodě (vnitřní či vnější), musí rozhodovat naprosto o všem, o čem je člověk vůbec schopen reálně rozhodnout. V každé oblasti (politické, kulturní a ekonomické) však rozhodují jiným (věci příslušným) způsobem...

Stalo se kdysi při královském honu, že se pronásledovaný zajíc schoval pod sukni paní starostové, sedící na zápraží. Francouzský král tehdy prohlásil: „U sukně paní starostové moje pravomoc končí!“ Tak končí také občanské veto na prahu soukromého domu (bytu atp.), či podniku, pokud ovšem odtud není okolí nějak obtěžováno (neutrpí nějakou škodu).

Ani naše programové prohlášení, ani naše příklady nelze nikomu vnucovat, ale pouze doporučovat ke svobodnému uvážení...

Svobodu (vnitřní a vnější) jsme popsali a definovali v odpovědi Janovi (svoboda)...

V TSO může něčí aktivitu (každou) znegovat pouze ten, koho tato aktivita prokazatelně poškozuje (obtěžuje atp.). Neprokáže-li nijakou škodu, sám se stane škůdcem (svou neoprávněnou negací)...

Protože se svoboda nemůže a nesmí vztahovat na možnost působení škody druhým, nelze svobodně prezentovat ani názory, které někoho poškozují (urážejí, pomlouvají atp.). Svoboda není pro škůdce!...

-zmp-

 

Problematičnost práva veta (Leoš, 02. 12. 2007 09:57)

Říkáte, že na konkrétních příkladech se ukáže, že potenciální námitky proti právu veta jsou nedůvodné...
Vezměme tedy nějaký: Třeba stavba knihovny, spalovny, nové silnice. Jeden chce využít obecní peníze spíš pro to, druhý pro ono. Pokud se nerozhodne většinově, ale bude tu právo veta, nebude nic. Vždy se najde někdo, komu se ten daný záměr líbit nebude a třeba to i nějak zdůvodní. Jenže tím vlastně těm, kteří by to či ono potřebovali (třeba podnikatel silnici), vzniká škoda, z toho, že to nebude. (Lze takovou škodu uznat, tj. vyrovnat? Asi sotva, že. To bychom všichni byli stále škodní kvůli spoustě věcem, které nejsou, přestože bychom je chtěli.)

Co s tím? Napadá mě: Řekněme tedy, že by každý svůj podíl na obecních penězích mohl připsat na tu či onu stavbu (nebo si je i mohl dokonce vybrat do kapsy a neinvestovat?).
Jenže ze silnice nakonec budou mít prospěch všichni - i ti, kteří byli a dokonce (třeba jen naoko, aby ji nemuseli platit!), proti. „Vyčůránkové“ tak budou proti vždycky – svoje podíly si pošetří, nebo za ně postaví jen to, co bude sloužit hlavně jim.
A co škody? Někdo bude mít silnici blízko u domu. Mají se s ním dohodnout na náhradě škody (hluk, znečištění...)? Budou ustanovena pravidla, že vetovat lze stavbu pokud má být blíž než 10 m od domu, sebrat mu stíněním víc než 10% sluníčka atd.?
2) Co stavba antény mobilního operátora? Ovlivní celé okolí. Bez ní nemá nikdo signál, nemůže komunikovat, tedy aspoň takto bezdrátově. S ní má každý na pozemku i v domě elmg. smog. Zdá se že právo veta by vlastně likvidovalo technickou civilizaci. Ta už je dnes ale velmi pokročilá (ano předběhla nezdravě kulturu, což by zřejmě soc. trojčlennost nedopustila. Centralizováno je spousta věcí. Právo veta by zřejmě především vedlo k totální decentralizaci. Centrální zařízení by se rozložila. Organismus vč. společenského ale potřebuje i centrální orgány...
Děkuji za odpověď a přeji mnoho zdaru.

 

Odpověď Leošovi (Problematičnost práva veta):

1/ Tak nějak jsme si už zvykli na totalitní režimy, s nimi na megalomanskou centralizaci všeho (vč. lidského mínění) a na zcela samozřejmé podřizování tzv. „osobních zájmů“ tzv. „vyšším zájmům“ („prospěchu všech“ atp.). Často tomu ovšem překáží nějací „vyčůránci“ např. tím, že žijí v lokalitě, která se stala „zajímavou“ (pro „všechny“?), takže ji chceme např. zalít betonem, asfaltem, splaškama, odpadem, popř. rozkopat, snad i vyhodit do povětří. Tu se nemovitosti „vyčůránků“ prostě vykoupí podle odhadu „nezávislého odborníka“, a „vyčůránci ať táhnou kam chtějí. Nepomůže jim ani kdyby se přikovali řetězy ke stromům před domem. Od toho tu máme policii, na kterou přispívají také oni, aby s nimi zatočila. Že tam prožili celý život? Že tam navázali veškeré celoživotní vztahy? Že tam mají na každé místo ty nejintimnější vzpomínky? Co je nám proboha do toho?!

Také můžeme „vyčůránkům“ postavit vedle baráku benzinku, skládku nebo dálnici, otrávit jim studny, pole, sady i zahrádky, učinit jim vzduch nedýchatelným a nedat jim v noci pro hluk vyspat. Komu se to nelíbí, ať prodá barák (komu?) a táhne jinam!

Celá města, vesnice, samoty, úrodná pole, lesy atd. mohou být takto vyklízeny a zdevastovány. Jsou dokonce i tací „vyčůránkové“, že za svůj život překáželi „pokroku“ (prospěchu všech) i 2x - 3x. Co je nám do nich! Jen ať nám se nic takového nepřihodí.

Nyní se podívejme na to, co nazýváte „prospěchem všech“.

Knihovna: Protože o národní či městské knihovně by se rozhodovalo na úrovni svazu obcí, předpokládejme knihovnu obecní. Protože pro podnikatele by byla ztrátová (jinak by si ji musel postavit podnikatel za své), předpokládejme, že někteří občané chtějí, aby se postavila z obecních peněz, některým je to jedno a někteří ji vůbec nechtějí. Předpokládejme také, že někdo navrhne, aby se postavila na místě, kde má nemovitost občan X, který knihovnu nechce. Všechny uvedené předpoklady tu ovšem vymýšlíme za Vás, neboť Vy říkáte, že uvádíte konkrétní příklad, avšak pod obecným pojmem „knihovna“ neuvádíte nic konkrétního. Proto se nezlobte, nebudou-li Vám naše předpoklady zcela vyhovovat.

Nuže, jak s občanem X naložíme? Budeme o něm rozhodovat bez něj? V TSO to nebude možné, neboť disponuje právem veta. Nezbude než se s ním domluvit. Kdo se s ním má domluvit? Přirozeně ti, kteří knihovnu chtějí. Jim ovšem může občan X právem namítnout: Proč mě tím obtěžujete? Postavte si knihovnu na místě svých nemovitostí a za své (TSO nevylučuje sponzoring) a já nebudu moci nic vetovat! Jiný problém si v případě obecní knihovny nedovedeme představit...

Spalovna: Spalovna je již případem pro podnikatele. Protože se pro jednu obec nevyplatí, je tu třeba podnikat v rámci svazu obcí, popř. i nad jeho rámec. Občanům v příslušných obcích ovšem může být spalovna užitečná jen tehdy, pokud je bude zatěžovat (finančně, exhalacemi atp.) méně, než dosavadní skládka. Pak lze očekávat, že pověření zástupci obcí vyjdou podnikateli vstříc (vynucovat si jejich vstřícnost nelze). Tzn., že mu pronajmou potřebné pozemky a možná mu na investici i půjčí. V žádném případě však není nikdo povinen soukromého podnikatele sponzorovat. Také přístupová komunikace ke spalovně musí být tedy součástí podnikatelovy investice. Spalovna se pak postaví na pozemcích těch obcí, kteří s ní souhlasili, nikoli jinde. Protože předpokládáme, že v TSO nebude občanské právo přiznáno každému pobudovi, či naprostým bláznům, smíme rovněž předpokládat, že obce (resp. svaz obcí) od obydlených, zemědělských, rekreačních aj. lokalit, účinně oddělí to, co se dnes nazývá „průmyslová zóna“. Takto spalovna nebude nikoho bezprostředně obtěžovat a nikdo tedy nebude moci proti ní oprávněně použít práva veta…

Kdyby o spalovně rozhodovalo hlasování většiny, které se zastáváte, pak by tuto většinu podnikatel prostě podplatil a jeho spalovna by se postavila třeba uprostřed obce (na rynku), zcela na obecní náklady a všem občanům by se zakázalo vyvážet odpadky jinam, než do této spalovny. Poplatky za odpad by občanům přirozeně vyletěly na X-násobek a každoročně by narůstaly. Ke spalovně by středem obce vedla 8-mi proudová dálnice (rovněž na náklady obce) a jedovatý dým ze spalovny, hlučná doprava a její zplodiny, vč. všudypřítomného nepořádku by všem záhy podlomily zdraví (přirozeně, že v „zájmu všech“). Podnikatel bude žít přirozeně někde na Bahamách…

Nová silnice: Viz spalovna… Zde si nejsme jisti výkladem těchto Vašich slov: „Jenže tím vlastně těm, kteří by to či ono potřebovali (třeba podnikatel silnici), vzniká škoda, z toho, že to nebude.“ Rozumíme tomu tak, že podnikatel podle Vás přijde na obecní úřad a požádá o přístupovou komunikaci (na čí náklady? Své či obce?) ke své provozovně hracích automatů, k vykřičenému domu atp. Pokud mu obec nevyhoví, tak bude poškozen?

Jak správně pravíte: „To bychom všichni byli stále škodní kvůli spoustě věcem, které nejsou, přestože bychom je chtěli.“ TSO tu není od toho, aby uspokojovalo přání kdejakého mizery, ale aby zajistil sociální plnoprávnost, svobodu a prosperitu pokud možno všem, přičemž hlavní memento TSO zní: „Nikdo nesmí být poškozen! Pokud je poškozen, musí mu být škoda (kterou vyčíslí on, nikoli „nezávislý odborník“) plně nahrazena (např. bible zná náhradu až čtyřnásobnou).“

Pokud by tedy nastala situace, že někdo musí ustoupit „veřejnému zájmu“, pak ho musí náhrada škody (vč. změny bydliště) natolik uspokojit, aby práva veta nepoužil. V opačném případě se na něm dopustíme nespravedlnosti.

Může se však také stát, že spoluobčané se raději zřeknou veřejného zájmu, než by přišli právě o tohoto souseda.

Filosof Platón svého času učil: „Bůh je mírou všech věcí!“ Sofista Protagoras mu oponoval: „Člověk je mírou všech věcí!“ TSO praví: „Občan je mírou všech věcí!“ Je to láskyplná úcta k slušnému člověku, čemu se musíme všichni učit. Tu žádný tzv. „pokrok“ ani „veřejný zájem“ nemůže a nesmí převážit. Což ona sama není tím nejvyšším „veřejným zájmem“?!…

2/ Je pozoruhodně dojemné, jak se „zástupci lidu“ o nás někdy dovedou starat. Na každé krabičce cigaret, na plakátech, všude nelézáme naléhavé upozornění, jak kouření škodí zdraví, a proto se také kouření všude zakazuje. Přitom kouřit nikdo nemusí a kouření ani zdaleka neškodí každému (tato slova píše nekuřák). Anténu mobilního operátora však musíme „kouřit všichni“, přičemž upozornění o škodlivosti zdraví kupodivu nikde nenalézáme a zákazy telefonování rovněž ne. Možná bychom se divili, kde všude by taková upozornění a zákazy musely být (na automobilech, televizorech, počítačích, mikrovlnných troubách, lécích, alkoholu, na čerstvém vzduchu, pitné vodě, na většině potravin atd. atd.). Naše civilizace je „civilizací smrti“ a lidstvo v ní časem nashromáždilo gigantické množství jedovatých látek, zčásti skladovaných, zčásti již rozptýlených v přírodě. Jaký div, že náklady na zdravotnictví astronomicky narůstají. Je to snad ve „veřejném zájmu“? Komu to vyhovuje? Především na tom profituje „několik podnikatelů“ (výrobců a překupníků), zejména výrobci a prodejci léčiv! Možná namítnete, že se zdravěji vyrábět nedá, protože jste přesvědčen, že je to pravda. Jenže to není Vaše „pravda“, ale „pravda“ těch, kteří z ní mají profit a kteří se sami před ní od ostatních izolují. Vy jste ji jen nekriticky přijali za svou.

Tak např. starší generace pamatuje, jak se mléko v obchodech nalévalo do konviček, které si zákazník sám přinesl. Pokud se toto mléko „zkazilo“, vznikla z něj tzv. „kyška“, kterou si mnozí zamilovali. Protože to „nebylo hygienické“ (opět dojemná péče „zástupců lidu“), kupujeme dnes mléko pěkně balené. Odhlédneme-li od toho, že mnohonásobně víc platíme za obal, který zahodíme, než za vlastní mléko, můžeme říci: Aby se mléko v obalu nekazilo (aby zboží dlouho vydrželo), obsahuje tzv. „konzervační látky“. Tu se musíme ptát: Nejsou to náhodou jedy, zabíjející nežádoucí mirko-flóru a mikro-biotika, tj. to, na čem je mj. založena také funkce lidského těla? Jisté je, že pokud se balené mléko zkazí, tu již nevznikne „kyška“, ale odporný splašek. Nyní nás možná obviníte, že hlásáme návrat ke konvičkám na mléko. Nikoli. My žádáme dekontaminaci našeho životního prostředí. Nevede-li k tomu jiná cesta, vraťme se raději ke konvičkám. Kolik jen toho bylo vynalezeno v oblasti ekologického pohonu motorů. Vynálezy se však záhadně ztratily, někdy i s jejich vynálezci…

Právo veta by nelikvidovalo technickou civilizaci, ale technickou lumpárnu. Kdo kdy měl co společného s objevováním či vynalézáním - ten ví, že max. jeden z tisíce badatelů či vynálezců (resp. konstruktérů, architektů atp.) je schopný. Ostatní jsou možná všeho-schopní. Průměrný bádal běží na trh hned s tím prvním, o co náhodou zavadil. To je zpravidla také (podobně jako tvz. „první dojem“ – viz odpověď Janovi o svobodě) to nejošidnější, čeho se člověku může dostat. Nestavět na formální kvalifikaci „učené nevědomosti“, ale všestranně rozvíjet skutečné talenty je úkolem TSO (jeho školství)…

Právo veta by skutečně vedlo k decentralizaci, nikoli ovšem k decentralizaci „totální“, neboť totální je pouze centralizace…

Centrální orgán TSO nemá podobu řídícího střediska, ale podobu centra jeho veškerého zájmu, jímž je plnoprávnost, svoboda a prosperita každého jednotlivého občana…

Závěrem si trochu zasněme: Představte si, že by v současných „demokratických totalitách“ kandidovala ve volbách strana, která by měla ve svém volebním programu dokonalou ekologickou čistotu, dokonalou výživu a životní pohodu (prosperitu) pro každého člověka, která by si vytkla za cíl dosáhnout u každého dokonalého zdraví. A představte si, že by po vítězných volbách svůj volební program do puntíku naplnila. Nádhera ne?! Konečně hodný „tatíček“ (resp. „matička“) národa. Nádhera, jen pokud se nezeptáte: Proč by to ta strana vlastně dělala? Co by z toho měla? Zkrátka, co za to? Už nic! Aniž jsme si toho všimli, tím nejvyšším „veřejným zájmem“ se stala co nejhustější síť transfúzních stanic, aniž jsme si to stačili uvědomit, tou nejzákladnější občanskou povinnosti se stalo co nejčastější „dárcovství krve“. Ta strana by totiž musela být „stranou upírů“ (žádné jiné straně na Vašem zdraví nikdy záležet nebude)…

Olomoucká iniciativa radí: Nedejte se ničím na světě odradit od hledání způsobu, jak se o své štěstí postarat sami!…

-zmp-

 

Záchranná síť (Nora, 16. 12. 2007 11:40)

Sleduji občas Vaše stránky. Děkuji za to, co jste mi napsali. Víte, já si moc dobře uvědomuji, kolik je kolem nás bídy a utrpení – nejde jen o „mrznoucí bezdomovce“. Je toho víc, včetně válečných hrůz a hladomorů pár tisíc kilometrů od nás. Já v sobě nenosím žádné pocity nadřazenosti nad těmito ubohými lidmi. Nejsem domýšlivá a už vůbec se egoisticky nepovyšuji nad těmito trpícími. To bych se skutečně měla nad kým povyšovat.

Ale to je volba těch lidí! Možná Vám uniká, že takový způsob života si sami zvolili. Je to jejich volba. Ať se Vám to líbí nebo ne! Nechte jim jejich svobodu.

Co když Váš problém je právě v tom, že chcete, aby svět běžel podle Vás? Není naopak až přespříliš egoismu právě u Vás? Mne dost tíží, že někde lidé musejí před válkou či hladem utíkat ze svých domovů. Ale oni mají svou vládu, mohou se snažit o zlepšení své politické či ekonomické situace. Je jen a jen na nich, že sami ti lidé si tam někde udělali rozvrat státu, nebo ekonomiky a nemají tam práci…

 

Jak já bych měla více zasahovat do života tuláků, sqauterů atp? Jak já mám řešit to, že někdo leží na ulici a píchá si drogy, co já s tím nadělám? Můžete mi tuto Vaši připomínku vysvětlit? Můžete mi vysvětlit, jak bych se měla podle Vás chovat? Jak co já mám jiného nebo co více udělat? Nedívejte se na to z nějaké budoucnosti, z pohledu jak to nazýváte, až by byl TSO. Ale z dnešního stavu!

Chcete na mne či na mně podobné lidi hodit jakousi vinu? Za co?

Ze svého platu, z daní platím na to, aby stát těmto lidem pomohl, zřídil sociální záchrannou síť, udělal ústavy, kde by se profesionální personál staral o drogově závislé, psychicky rozhozené, bezdomovce, utečence atp. Přispívám do charity i sbírek pro děti a do rozvojových zemí.

Já tady čtu, a tuším, že Vy byste situaci asi řešili jinak, stavíte především na důsledné obecní samosprávě, kde by vše podléhalo občanům v obci. Jdete na to totiž z úplně jiné strany. Nyní státy řídí obce, vše je řízeno státem, řekněme, že shora, zastupiteli. Vy naopak chcete, aby vše vycházelo z obcí, z občanů, tedy jakoby vše bylo řízeno nějak zdola, zastupitelé by nemohli o ničem rozhodovat.

Máte lepší řešení pro bezdomovce, imigranty, tuláky? V TSO by snad tento problém nebyl? Nebo máte jinou představu o řešení těchto určitě palčivých a bolestných problémech současnosti?

Jak mám pomáhat lidem třeba v Africe? Bydlím tady, nechci do Afriky.

Mají tam bídu, ale je to jejich věc. Mají hospodařit, pracovat, mají mít méně dětí, mnohé kmeny tam usilují o moc v zemi… Jak říkám, je to jejich svobodná volba. Nebo snad chcete říci, že ne? Kdo jiný si to dělá než oni sami!

ČR jako stát, různé charitativní organizace vyvíjejí činnost, za peníze, které dávám daněmi nebo přímo jako dar. Já nemám lepší řešení. Já si ruce nemyji jako Pilát!

S pozdravem Nora

 

Odpověď Noře (záchranná síť):

Pravíte: „Ale to je volba těch lidí!“ – Tzv. „bezdomovci“ atp. pocházejí zpravidla z rozvrácených rodin. Již jako děti vyrůstali bez domova a vychováváni byli zpravidla tzv. „odborníky“ v dětských domovech, či jiných sociálních zařízeních „nahrazujících“ rodinu. To nejhorší, co může dítě potkat, je vyrůstat bez lásky. Přidáme-li k tomu ještě šikanu, týrání atp., jaký vývoj můžeme očekávat? Výsledkem je buď nenávist k lidem vůbec, nebo rezignace. Mají takoví lidé vůbec nějakou možnost volby? Jejich duševní obzor, po celý jejich vývoj mrzačený okolím, jim dává jen zdánlivou možnost volby. Představte si, že zvířátkům dáme možnost, aby si zvolila, kdo bude vládnout v perníkové chaloupce uprostřed lesa. Aby bylo z čeho volit, bude na kandidátce deset Ježibab. Mají nějakou volbu?

Nevědomí nemají svobodnou volbu prostě proto, že neví, co je pro ně dobré a co zlé. Ať zvolí cokoli, nikdy nebudou svobodní, ale vždy jen podvedení. Dát možnost takové volby nevědomcům je jako dát ji malým dětem. To není demokracie, to je pokrytecký podvod! Ke skutečně svobodné volbě může člověk dospět jen na základě správné (a hlavně láskyplné) výchovy (viz odpověď Janovi „svoboda“ a diskuse s Helenou), na níž může zdravě rozvíjet své vlastní poznávání reality a sbírat své vlastní životní zkušenosti.

Pravíte: „Co když Váš problém je právě v tom, že chcete, aby svět běžel podle Vás?“ – Čtete-li naše stránky pozorně, nemůžete nepostřehnout, že chceme aby svět neběžel podle nikoho, ale aby byl každý uschopněn k tomu, aby si svůj život mohl skutečně svobodně zařídit podle svého.

Vaše slova: „…oni mají svou vládu, mohou se snažit o zlepšení své politické či ekonomické situace“ si odporují.

Jak se „mohou snažit“, když si nevládnou sami, když „mají svou vládu“?

Pravíte-li, že: „…sami ti lidé si tam někde udělali rozvrat státu, nebo ekonomiky…“ pak Váš pohled na svět neodpovídá realitě. Tak např. černí lidé žili po staletí v Africké džungli, která jim poskytovala veškeré životní potřeby, byť na té nejprimitivnější úrovni. Přišel bílý muž, aby je kulturně pozvedl. Vykácel jim pralesy, vybyl divokou zvěř a nadělal z nich otroky na svých kávových plantážích. Časem, pod tlakem světového veřejného mínění, jim dal „svobodu“ v podobě zkorumpovaných „volených zástupců“, či po zuby ozbrojených dobrodruhů, válčících mezi sebou o moc. Držme se lepší varianty s kávou, jejíž výkupní ceny diktují burzy bílého muže, takže si černý muž prodejem kávy nevydělá ani na to, aby se dosyta najedl, neboť potraviny od bílého muže jsou velmi drahé. Aby nezemřel hladem, černý muž si půjčí peníze z banky bílého muže. Časem si černý muž uvědomí, že byl podveden, že se jeho „svoboda“ od bývalého otroctví ničím neliší a rozhodne se, že namísto laciné kávy si bude raději pěstovat drahé potraviny. Jenže ouvej. Mezitím se natolik zadlužil, že mu banka dává následující „možnost volby“: Buď bude dál pěstovat kávu, nebo mu bude půda zabavena!

Trváte na tom, že: „…je to jejich věc“? že: „mají hospodařit, pracovat, mají mít méně dětí“? že: „kdo jiný si to dělá než oni sami“?

Mohlo by se zdát, že Evropané, na rozdíl od černého muže, jsou většinou gramotní, takže se jim nic takového stát nemůže. Od dětství je jim vtloukán do hlavy nějaký „světový názor“, který je k reálnému životu připravuje tak, že se i v civilizaci musí orientovat podle „zákona džungle“ (jako černý muž). Svět je prý už takový, že musí vládnout „elita“ (jak to sama uzná za vhodné) a ostatní se musí její vládě přizpůsobit, neboť „vládnutí“ nerozumí. Mohou si přece z široké nabídky „elity“ zvolit konkrétní „celebritu“, jako zvířátka v lese jednu z deseti Ježibab.

Pravíte: „…co mám …udělat? Nedívejte se na to z budoucnosti …až by byl TSO. Ale z dnešního stavu!

Obdobně se lze ptát: „Co můžeme udělat pro černého muže v Africe? Ne však do budoucnosti, aby přestalo jeho vykořisťování, ale dokud musí pěstovat kávu. Jak chcete pomoci z bídy, při zachování bídy? Nechcete-li připustit změnu špatného stavu, pak vlastně nechcete nic dobrého udělat!

Ptáte-li se: „Chcete na mne či na mně podobné lidi hodit jakousi vinu? Za co?“ pak odpovídáme: Za to, že nechcete nic dobrého udělat, že chcete zachovat špatný stav! Za to, že nechcete znát pravdu!

Pravíte: „Ze svého platu, z daní platím na to, aby stát těmto lidem pomohl, zřídil sociální záchrannou síť, udělal ústavy, kde by se profesionální personál staral o drogově závislé, psychicky rozhozené, bezdomovce, utečence atp. Přispívám do charity i sbírek pro děti a do rozvojových zemí.“

Odpovídáme: Z Vašich daní se financují války, zbraně hromadného ničení, výchova k akceptování zákonů džungle, korupce zastupitelů, státní teror atd. atd. Spoluzodpovědnosti za všechno zlo, které spolufinancujete, se nezbavíte tím, že týmž zastupitelům svěřujete také „úlitbu“ na „sociální pomoc“ těm, kteří byli Vámi spolufinancovaným zlem postiženi.

Tutéž vinu jako Vy máme přirozeně i my. My však hledáme cestu, jak z tohoto zla ven, abychom se na něm alespoň nemuseli (byť nedobrovolně) již nikdy podílet. Tou cestou je TSO.

Pravíte-li: „Já nemám lepší řešení.“ pak se s tím neuspokojujte a zajímejte se, zda ho nemají jiní.

TSO je tím nejlepším řešením nejen pro svobody schopné občany, ale také pro „bezdomovce, imigranty, tuláky“, které přinejmenším vůbec nevyrábí (viz Programové prohlášení TSO)! Mimo TSO (v totalitách) budou ovšem vznikat dál. Budete-li chtít i v TSO nějak jim pomoci, pak to udělejte bezprostředně sama a pokud možno pro konkrétní osoby. Jen tak budete mít jistotu, že Vaši finanční pomoc nepohltí „provozní náklady“ nějaké organizace sociální pomoci.

Ptáte-li se: „Jak mám pomáhat lidem třeba v Africe?“ pak se především starejte o to, abyste proti své vůli nepodporovala (svými daněmi, názory aj.) útlak Afričanů. Nad to můžete pomoci např. africkým dětem tzv. „adopcí na dálku“ aj. Existují i slušná humanitární hnutí, která Vám poradí…

-zmp-

 

 

 

Odbornost nebo samospráva? (Kritik, 13. 12. 2007 14:10)

Všichni se asi shodneme na tom, že nechceme válku. Ale ve způsobech dosažení bezválečného stavu se lišíme. Jak je vidět, je nutno rozlišovat vyzbrojování útočnými zbraněmi na rozdíl od vyzbrojování obrannými zbraněmi. Tento závažný moment vůbec není možné zachytit z výsledků různých statistik! Máte zcela pravdu, že kdyby existovaly pouze zbraně obranného charakteru a ne útočné rakety, nebyly by nutné radary. Jenže jak rozlišit mezi raketou obrannou a útočnou? I pistol či kulomet může sloužit jak k útoku, tak k obraně! Asi zcela jasně útočnou zbraní je atomová bomba. Ale u atomových zbraní jde hlavně o vytvoření odstrašující síly, a určité rovnováhy mezi velmocemi. Všem je jasné, že použití atomových bomb ve válce velmocí by bylo sebezničující a tedy nesmyslné! Takže z tohoto úhlu je i atomová raketa obranná. Vaše řešení spočívá v právu veta občanů v obci – tedy, aby si rozhodovali o všech věcech. Tedy i o zbrojení. A priori nevěříte zastupitelům, kterým dáváte za vinu mnohé nešvary současnosti. Jako kdyby jiní lidé byli lepší!

Proč si myslíte, že není možné, aby zastupitelé stáli na straně občanů? Je skutečně až tak nemožné, aby mezi zastupiteli byli slušní, moudří a ne arogantní lidé, kteří by skutečně dělali pro občany tak, aby obyčejným lidem bylo lépe? Co máte proti takovému systému? Jen je nutno najít ty nové a slušné politiky, nové mladé tváře. To je hlavní problém. Proč ne postupně zdokonalovat tento systém vládnutí? I když pravdou je, že TSO může být právě tím zdokonalením současného systému…

Ale pak je tu další problém: Co má přednost? Rozhodovat podle odbornosti, nebo - i když občané věci tolik nerozumí, musí být jejich právem rozhodovat za sebe, i když ne až tak odborně! Rozumíte mi, co tím chci říci? Co má přednost? Odbornost či samospráva (= právo veta občanů v obci)?

Vlastně to je i hlavní problém kolem radaru v Brdech. Kdo o něm má rozhodnout? Občané v obci (bez odbornosti) nebo zastupitelé, vláda (sice také bez odbornosti, ale mají dobrozdání a studie odborníků)?

Děkuji.

 

Odpověď Kritik (Odbornost či samospráva?):

Máte pravdu, že není vždy rozdílu v povaze dravce a jeho oběti. Máte pravdu i v tom, že není rozdílu mezi obrannými a útočnými prostředky. Proto je třeba najít takový sociální systém, kde by se nikomu nevyplatilo poškozovat jiné. Takovým systémem je pouze a jen TSO.

My si nemyslíme, že zastupitelé jsou jiní lidé, než zastupovaní, že není možné, aby mezi zastupiteli byli i slušní a moudří lidé, kteří by se starali o zájmy občanů, aby jim bylo lépe. Ale Vy si to myslíte, neboť jak jinak si vyložit Vaše slova: „Jako kdyby jiní lidé byli lepší!“ Dejme však tomu, že jste nic takového neřekl a že takových zastupitelů bude při hlasování většina (neuvěřitelná představa). Jenže:

„Moudrý se mýlí 7x denně...“ (italské přísloví)

Z moudrého udělat hlupáka lze různým způsobem, na žádný způsob naopak.“ (francouzské přísloví)

Musíme tedy připustit, že i moudří zastupitelé se zmýlí. Kdo na jejich omyl doplatí? Oni, nebo občané?

Ani TSO nevylučuje omyl. Vylučuje však, aby kdokoli doplácel na jiné omyly, než na své vlastní.

V neprospěch většiny slušných a moudrých zastupitelů mluví ovšem ještě závažnější problém. Po kolik generací myslíte, že takový stav může v příslušném soc. organismu vydržet? Kolik generací vydržela moudrá vláda po Karlu IV.? Stačí jediná generace, aby vše moudré zničila napadrť. Jak zpívá Jaromír Nohavica („Pane presidente“): „...přišli mladí a ti tu řádí jak na Klondajku!

V současných totalitních (zastupitelských) poměrech má přednost tzv. „odbornost“ před samosprávou. Proto „...přišli mladí odborníci a ti tu řádí jak na Klondajku!“ Žádný „neodborný“ zločinec nemůže nadělat tolik škody, jako „odborník“. Proto platí: Odborník je jako oheň. „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán!“ Odborník nesmí mít žádnou pravomoc, ale vždy jen hlas poradní!

Z uvedených důvodů dává TSO při rozhodování jednoznačně přednost samosprávě před odborností (např. před Dr. Mengelem aj.). Z týchž důvodů ve věci radaru přiznáváme rozhodovací pravomoc občanům v Brdech, před všemi odborníky, co jich na Zeměkouli je. Chtějí-li radar odborníci, či zastupitelé, ať si ho postaví v kuchyni. Protože chce radar vláda, razíme heslo: „Radar na Hrad!“

Že má vláda k disposici „studie odborníků“? Názory odborníků si v téže věci odporují stejně často, jako názory laiků. Následky však nesou laici, nikoli odborníci. Také jde o to, kdo příslušné „odborníky“ platí, neboť „odborník“, stejně jako každá „prodejná děvka“ potřebuje vydělávat peníze. Kdyby tzv. „odbornost“ nebyla „zlatým dolem“, sotva bychom dnes měli na všechno tolik „odborníků“. Také platí, že čím je věc zbytečnější, tím větší klade nároky na odbornost reklamy. A jaké „studie odborníků“ měl k disposici např. Adolf Hitler? Jsou takové studie vůbec „dobrozdáním“? Nemohou být také „špatno-zdáním“? To ovšem musí laik posoudit sám, aby na to šeredně nedoplatil. Kdo posuzuje, ten rozhoduje (soudí)! Nebo i na to potřebuje laik „studii odborníka“? Což bez „odborníků“ nesmíme nic chtít, po ničem toužit, něco milovat či nesnášet, nic dělat atd. atd.? Než žít na opratích „odborníků“ (jako jejich otrok), to raději prožít život zcela neodborně (volně)!...

Bible vypráví, jak Bůh stvořil člověka laika (Adama) a jeho ženu laičku (Eva). Bůh ovšem připustil v ráji také „odborníka“ (hada). Ten poradil Evě, ta jeho radu předala Adamovi a oba laici byli vyhnáni z ráje!

Otázka pro theisty: Co biblický Bůh? Byl, či nebyl odborníkem?

Otázka pro ateisty: Co příroda? Je, či není odborníkem?...

-zmp-

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář