Jdi na obsah Jdi na menu
 


Základní životní potřeby (zžp)

12. 11. 2007

Základní životní potřeby (zžp)

12.11.2007

 

 

Komentáře a rozhovory na téma základní životní potřeby

 

Otázka Viki 12.9. 2007

1. Co jsou základní životní potřeby? 2. Jestliže nebudou existovat daně, jak se pokrývají základní životní potřeby? Náhradou škody za užívání pozemků? Jen občanům v dané obci? Některá obec ale nemá tolik fabrik, aby byla schopna poskytovat občanům zžp zdarma.. Viki

Odpověď nespokojení

1. Mezi základní životní potřeby (dále jen zžp) patří vše to, co je nezbytně nutné k důstojnému životu člověka (nesouvisí s občanstvím):

a) základní výživa (potraviny, voda, čistý vzduch, atp.)

b) základní bydlení (minimální obytná plocha, otop, osvětlení, atp.)

c) základní ošacení (obutí)

d) základní zdravotní péče

e) základní vzdělání (školství a řemesla)

f) případně další základní životní požitky dle ustanovení kulturní sféry horní trojčlennosti

2. Zžp neřeší náhrada škody za užívání pozemků, ale základní pracovní povinnost.

 

Otázka Inka:

Pronájmy (bytů,pozemků,atd.)
Otázka: Prosím o Váš názor na pronájmy (bytů, pozemků, atd.). Myslím si, že pronájmy jsou nesprávné (např.pozemek vytvořila příroda, nějaký člověk ho nějakou cestou získal, na nic ho nepotřebuje-ve smyslu neužívá ho ku prospěchu druhých-ale zneužívá prostorové tísně druhého člověka, když mu tento pozemek pronajímá). Vidíte nějakou cestu k nápravě současného stavu? Děkuji za odpověď. Inka

 

Odpověď nespokojení:

Uvážíme-li, že žádný člověk, žádné lidské společenství, žádný stát, atp., žádný kontinent ani ostrov nevytvořil, pak si také můžeme uvědomit, že není nikdo oprávněn prodávat pozemky, neboť je nevytvořil a tedy nejsou jeho.

Jestliže si někdo pozemek koupil, pak se musíme ptát: Od koho?

Jakým právem mu někdo tento pozemek prodal?

Budeme-li analyticky vylučovat kupující, dospějeme nakonec k prvnímu prodávajícímu, který již prodávané pozemky nekoupil.

Jak je tedy získal?

Svévolně si je zabral.

Kdyby si dnes někdo svévolně zabral pozemek, bylo by to kvalifikováno jako krádež.

Čím to bylo poprvé?

Lze namítnout: Kdyby dnes někdo svévolně zabral pozemek, okradl by tím jeho vlastníka.

Poprvé však přivlastněný pozemek vlastníka neměl, a tudíž nebyl nikdo okraden.

 

Předpokládejme, že by na zeměkouli žil jenom jeden člověk. Tu by skutečně zabraným pozemkem nikoho nepoškodil.

Předpokládáme-li však, že je zeměkoule obydlena dvěma a více lidmi, tu již jeden zabráním pozemku poškozuje ty ostatní.

Jakým právem by tento pozemek měl být jeho, a ne toho druhého?

Zkrátka, zabráním pozemku vyřazujeme z jeho užívání ty druhé.

Buď tedy budeme legalizovat takovou svévoli právem silnějšího, a pak toto právo musí platit i dnes, nebo se přičiníme o to, aby ti poškození byli škůdcem odškodněni.

A pokud zabrání pozemku není jednorázové (není dočasné, ale trvalé), pak ani odškodnění nemůže být jednorázové (nemůže být dočasné, ale trvalé).

Jinými slovy: Zakoupit pozemek není možné, je však možné získat dispoziční právo, ne však od jednotlivce, ale od skupiny poškozených, tj. od tolika lidí, kteří by tento pozemek mohli fyzicky užívat.

Kdyby např. tento pozemek uživil sto lidí, pak náhrada škody musí odpovídat ztrátě, kterou tím těchto sto lidí utrpělo. Náhrada škody tu tedy náleží těm lidem, kteří zabráním pozemku přišli o výživu, nebo o jiný způsob jeho užívání. Protože sto lidí již představuje obec, patří náhrada škody obci.

Není tedy v pořádku zabrat pozemek, který živil sto lidí a pak ho těmto lidem pronajímat.

Je však v pořádku, je-li tento pozemek rozdělen mezi těchto sto lidí a některý z nich svůj podíl pronajme.

Přirozenou hranicí pozemků jsou hranice kontinentů a ostrovů.

Dnešní stav je takový, že si pozemky rozdělily svévolně státy. Tím rozdělily kontinenty na jakési ostrovy. Stalo se tak opět silou, nikoli dohodou. V současnosti tedy vládnou zcela násilné poměry. Ve snaze zastavit pokračující násilí v tomto násilném prostředí, bylo mezinárodními dohodami zabrání pozemků legalizováno. Tak vzniklo mezinárodní právo, od něhož se odvíjí i právo soukromé. Každý stát si nad svými pozemky zavádí své právo. To přirozeně není v pořádku, je to však menším zlem, než pokračující boj o pozemky.

Nezbývá tedy, než hledat cesty k nápravě (k náhradám škod lidem vyřazeným z užívání pozemků) v rámci jednotlivých států. Tzn., hypoteticky rozdělit území státu mezi jeho občany. Tak máme pro každého občana právní podklad pro jeho nárok na náhradu škody.

 

Protože se dotaz nezmiňuje pouze o pozemcích, ale také o bytech, je třeba říci: Pokud si někdo v rámci pozemku, který je základní životní potřebou postaví domek s jedním bytem (jednopodlažní) – a v něm pronajme pokoj, je to jeho věc. Pokud si na tomtéž pozemku postaví dům s více byty (vícepodlažní) a byty navíc pronajme, je to rovněž jeho věc, pokud vyšší stavbou nezpůsobuje škody svému okolí (např. stíněním, zvýšenou kontaminací životního prostředí). Pokud však někdo zastaví bytovkami větší pozemek než je základní životní potřeba, musí platit náhradu škody z nadměrného pozemku (nikoli z bytu na něm nebo z jiné jeho produkce, pokud touto zvýšenou produkcí nepoškozuje okolí exhaláty, stíněním, hlukem, atp.). Zkrátka náhrada škody se platí z nadměrného užívání pozemků a z nadměrného zatěžování a čerpání toho, co je nad nimi nebo pod nimi.

  

Doplnění odpovědi:

Z výše uvedeného je zřejmé, že náhrada škody musí (společně se základní pracovní povinností) přinejmenším zajistit lidsky důstojnou existenci. Je to něco podobného jako dnešní právní pojem „životní minimum“. Ten však není úplný (a tedy není spravedlivý), protože nezahrnuje všechny součásti lidsky důstojné existence.

 

Protože na nezbytnou míru těchto základních životních potřeb má každý nárok, nemůže být po něm požadováno, aby z toho platil nějaké poplatky (daně, atp.). A protože s každým právem je neoddělitelně spojena příslušná povinnost, je s těmito nároky spojena také odpovídající základní míra pracovní povinnosti potřebná k vyprodukování základních životních potřeb (zpp se netýká nesvéprávných – např. dětí).  Nad tuto míru pracovní povinnosti nesmí být nikdo nucen k práci (netýká se např. zločinců).
Nikdo totiž není povinen na hypotetickém pozemku hospodařit (pracovat) za druhé (netýká se např. zločinců).
Náhradu škody (neexistují daně) tedy platí pouze ti, kteří vlastní více pozemků, než je základní životní potřeba. Z pozemků nad tuto míru, musí být placena odpovídající náhrada škody (určená těm ostatním, vyřazeným z užívání).
Základní životní potřeby tedy nemohou být předmětem volného trhu, také z důvodů, že ve svých základních životních potřebách je každý vydíratelný a nemůže se tedy volného trhu účastnit volně, ale nutně.
Předmětem tzv. volného trhu tedy může být jen to, co je vyprodukováno a konzumováno nad míru zžp. (např. auta, televize atp., ale i nadměrná produkce a spotřeba toho, co počítáme mezi zžp.) 
Zavedením poukázek na zboží (peněz) se všechny tyto transakce stávají jednoduššími a zmíněný hypotetický pozemkový podíl může zůstat nadále jen v rovině hypotetické. Tzn., že nemusí dojít k fyzickému rozparcelování, ale vše může být vyrovnáváno penězi. Podaří-li se taková náprava v rámci jednoho státu, nic nebrání tomu, aby se totéž  podařilo v rámci celého kontinentu a konečně i celého světa.
Obdobně jako u pozemků uvažujeme taky u moří a jiných vodních ploch, o zemské atmosféře i o hlubinách Země. 

 

Dotaz Inka: …Na jedné straně mne Vaše odpověď ohromně posunula, na druhou stranu v ní nedokážu překousnout, jak píšete, že je věcí majitele, co se svým bytem udělá…to přeci není věc jednotlivce, který nějakým způsobem přišel k nájemnímu domu (původní nájemníky vystěhoval a teď je dům prázdný…takových je po Praze hodně)… a tvrdí, že dokud mu nebude někdo platit 35 000, tak to bude prázdné…

Toto se mi příčí, protože díky takovým rádoby majitelům, já nemám kde bydlet, i když bytů je dostatek….

 

Odpověď nespokojení:  Četla jste to prosím pozorně? ( Ohledně majitele, který si dle svého svobodného rozhodnutí něco  udělá se svým domem ?)  Ono Vám možná něco uteklo...
Jestliže totiž KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt v rámci svých základních životních potřeb v obci, potom  - proč by nám mělo vadit, že někdo pronajímá svůj byt třeba turistům či známým z jiné obce, kteří zde nárok na byt nemají, protože svůj byt mají v jiné obci...

Dotaz Inka: Děkuji, opravdu mi uniklo to, že prvotní je, že KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt v rámci základních životních potřeb - tzn. pokud by toto platilo, pak nemám nic proti tomu, když občan pronajme ve svém bytě např. pokoj, protože má najednou nadbytečný pokoj třeba proto, že děti vyrostli a odstěhovali se.
Jenže, jak se dostat do situace, že KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt? Neboli, že KAŽDÝ občan má kde bydlet? (tržní ekonomika na moji otázku odpovídá takto: občane vezmi si hypotéku a pokud nemáš na hypotéku, tak jdi pod most. Jak by na moji otázku odpověděla TSO? Nebo spíš, dala by se moje otázka nějak smysluplně vyřešit v současných podmínkách? Ptám se jak obecně, tak konkrétně za sebe

 

Odpověď nespokojení: Milá Inko, v TSO na realizací zžp dohlíží obec. Obec není abstraktní mechanismus, ale společenství konkrétních občanů, kteří vědí, co je třeba naplnit. Musejí se však sami rozhodnout, jak ve svých podmínkách daný požadavek naplnit s využitím základní pracovní povinnosti. To je čistě organizační záležitost, kterou nelze paušálně předepisovat. zde je třeba se spokojit s faktem, že obec sleduje naplnění tohoto cíle. Jak to udělá, to musíme nechat na konkrétní obci (občanech v obci).

Protože TSO zaveden není, nemůžeme řešit konkrétní případy, jako kdyby zaveden byl.

 

Pracovní povinnost? (Viki, 15. 09. 2007 07:55)

 1. říkáte: mezi základní životní potřeby patří to, co je nezbytně nutné k důstzákladní ojnému životu člověka (nesouvisí s občanstvím).
Jak člověk nesouvisí s občanstvím?
2. co to znamená ten terminus technicus: základní pracovní povinnost? Kdo a jak ji stanoví? Komu ji stanoví? Děkuji

 

odpověď Viki - zákl. prac. povinnost (nespokojení, 15. 09. 2007 21:16)

odpověď k bodu 1:
Otázka není zcela správně položena. Člověk souvisí s občanstvím, neboť občanem nemůže být nikdo jiný než člověk. Lidé jsou však svéprávní nebo nesvéprávní. Nesvéprávní jsou v podstatě ti, kteří nejsou schopni domáhat se svých lidských práv (nezletilí, mentálně postižení, atp.). Svéprávní pak mají nebo nemají občanská práva, která jsou jaksi navíc (nad lidská práva), jako je navíc např. povýšení do šlechtického stavu. Ti, co občanská práva nemají je buď vůbec nenabyli (občané je z různých důvodů mezi sebe nepřijali), nebo jim občanská práva byla odejmuta (zločinci, sociálně nesnášenliví, atp.).
Kvůli tomu musíme odlišovat také práva všeobecně lidská od práv občanských.
Proto základní životní potřeby nesouvisí s občanskými právy, ale s právy všeobecně lidskými.

Odpověď k bodu 2:
Existují-li základní životní potřeby, musí existovat také mechanismy, jakým způsobem je zabezpečit – zejména je-li na ně právní nárok (všeobecně lidské právo). Zatím nikdo nic lepšího nevymyslel, než zabezpečovat základní životní potřeby člověka prací!
Základní pracovní povinnost pak představuje takovou míru pracovní povinnosti, která je nezbytně nutná na pokrytí zžp.
Z této základní pracovní povinnosti jsou vyňaty lidé práce neschopní (děti, nemocní, přestárlí, atp.). Pro zabezpečení jejich základní životních potřeb je nutné míru zpp práce schopných solidárně navýšit.
Zpp v míře základních životních potřeb stanoví jeden z článků horní trojčlennosti (H3). Tuto minimální míru zpp navýší o míru solidarity obec podle konkrétních poměrů v obci. Přirozeně, že v rodinách s větším počtem dětí připadá na rodiče vyšší pracovní povinnost. Případnou míru solidarity si tady stanoví obec sama, podle toho, jakou míru porodnosti chce podněcovat.
Toto je přirozeně jen pracovní návrh řešení. Až budou zvoleny příslušné orgány, zvolí možná jiný postup!

 

Rezignace občanů na současný stav (Viki, 04. 10. 2007 22:06)

Vidím kolem sebe dost nespokojenosti, ale také rezignace! Jakoby panovala nevíra v to, že se dá s tímto stavem ještě něco udělat. Vidím absenci samostatné aktivity, spíše vidím čekání na to, že někdo něco udělá za nás. A my se třeba pak přidáme.
Nikdo také už ničemu ani nevěří. Ani známým politikům, ani neznámým hlasatelům např. trojčlennosti sociálního organismu.
Na čem chcete postavit důvěru ve vaše ideje, v ideje TSO?

 

Ad rezignace občanů (nespokojení, 04. 10. 2007 22:22)

Je to právě spoléhání na druhé, že dají sociální vztahy do pořádku za nás. Právě to je příležitost pro tzv. „odborníky“.Ti skutečně všechno udělají za nás, ale tak, aby to vyhovovalo jim! Tak se vlastně lidé stávají otroky profesionálů, kteří nejsou ani pasivní, ani nerezignovali, ani nejsou nespokojení.
Chceme-li se vysvobodit z jejich rukou,musíme být aktivní jako oni, ne však sobečtí jako oni!
Kdo nechce být aktivní, ten nemůže být svobodný.
Skutečnost, že nikdo ničemu nevěří je daná okolností, že nás „odborníci“ vždycky podvedou.
Na rozdíl od těchto „odborníků“ jsou hlasatelé trojčlennosti neodborníci!
To jediné, co hlásají, je: Buďte aktivní jako „odborníci“ za okolností, které vylučují střety zájmů. Takové okolnosti zaručuje pouze TSO!
Ideje TSO chceme postavit na hlasu zdravého rozumu a na chronicky špatných zkušenostech s „odborníky“! Lidé se nesmějí nechat zastupovat tam, kde svou aktivitou mohou svoje věci zařizovat sami!
Uvědomme si, že i kasař je odborník. Odborník, který nám není podřízen je nám pouze ke škodě!

 

Zdražování (Viki, 07. 10. 2007 00:06)

Zase se zdražili potraviny. Některé však až abnormálně - mléko, máslo, těstoviny - o 50-100%
Má se zdražit elektřina, plyn, nájemné, byty... Kam toto povede?
Bude docházet ke zdražování v TSO?

 

Ke zdražování (nespokojení, 08. 10. 2007 21:35)

V trojčlenném sociálním organismu nemá nijaký smysl měnit ceny základních životních potřeb. Neboť tyto potřeby jsou zajišťovány základní pracovní povinností, nikoli zlomyslnou spekulací. Je-li např. k výrobě 10 kg chleba zapotřebí v souhrnu 1 hodiny práce, pak je úplně lhostejné, jakou finanční hodnotou tuto hodinu (a tedy také 10 kg chleba) oceníme. Oceníme-li ji například 1 korunou, budeme muset pracovat na 10 kg. chleba 1 hodinu.
Oceníme-li ji například 1000 korunami, budeme muset rovněž pracovat na 10 kg. chleba 1 hodinu.
Rozdíl v cenách je tu pouze žonglováním s počtem abstraktních nul.
To platí i pro ocenění veškerých základních životních potřeb (a tedy i základní pracovní povinnosti).
Tzn., že můžeme veškeré zžp ocenit hodnotou např. 1 koruna. Od této hodnoty zžp, kterou nemá smysl měnit, se teprve odvíjejí ceny takového zboží, které není zžp (např. cena auta), a proto může být takové zboží předmětem volného trhu a tedy také volné tvorby cen. Takovým zbožím totiž nelze spotřebitele vydírat! Na takové zboží (např. auto) si ovšem spotřebitel musí vydělat prací nad základní pracovní povinnost.
Tzn., že zžp nesmí být nikdy předmětem volného trhu (neboť jím lze spotřebitele vydírat), jak je tomu nyní!
Základní pracovní povinnost (základní životní potřeby) je tedy produktivní hodnotou, jíž je podložena měna! Naproti tomu neproduktivní zlato či jiné cennosti jsou pouze klamnou hodnotou údajně podkládající měnu.
Základní pracovní povinnost zžp zajišťuje bez ohledu na ceny zlata, zlato nezajišťuje vůbec nic.

 

Bude inflace a tedy válka? (Jan, 12. 10. 2007 16:26)

Zdravím vás a chtěl bych jen podotknout, že my se máme už dnes lépe , než zítra a navíc se můžeme těšit, že zítra se budeme mít určitě lépe, než pozítří....
Kapitalismus má své zákonité cykly, nejen dobu konjunktury a relativního dostatku pro všechny, ale také recesi, inflaci, krizi, nezaměstnanost, exekuce, stávky, demonstrace se střelbou do davu a válku...To horší nás teprve čeká.
Né že bych chtěl někoho strašit natož děsit, ale tak praví historie: Když se neúměrně zdražuje, jedná se o inflaci. Kde je inflace, tam přichází krize, kde je krize, tam přichází válka. Když přijde válka, přestane se myslet na chleba, ale bojuje se o život!
Problém současného zdražování nevidím v tom, že když se zdraží suroviny, zdraží i produkty. Problém spíš je, že ačkoli zase za rok klesnou ceny surovin, tyhle koncerny NIKDY nezlevněj. Lidi si zvyknou platit tolik a tolik, tak coby se zlevňovalo, když se na tom dá vydělat...

A zdražení o 25%? Ne, já požaduji zdražit o 75% , Na počest k 15 výročí založení naší milované ODS!!

 

Kecy (ria, 12. 10. 2007 14:59)

Když jdu do marketu - vidím plné koše k prasknutí s účtem více jak 2000,- Kč, jeden za druhým, podstatnou část tvoří tvrdý alkohol a cigarety! Hospody jsou plné, obchody s elektro praskají ve švech, čerpací stanice to samé, luxusní auta nestíhají dealeři dovážet, byty a domy se stavěj jako o život, tržby, výdělky i dary nadacím rostou! Lidi mají peněz dost a kdyby měli 10x více, tak budou stejně nespokojený! Kdo kouří a pije a hraje automaty, ať neřve!!!

 

Západní ceny a východní platy (Jensen, 11. 10. 2007 23:07)

Hlavně nic nepěstujte!! Zasejte trávu, my vám dáme dotace...Unie nás všechny uživí....
Z ciziny se dovážely levnější-dotované potraviny, a nyní, když je domácí produkce zničena, tak se ceny pěkně zvednou! Západní ceny a východní platy… héézkýýýý

 

Chtějí nás oblbnout… (Jensen, 11. 10. 2007 22:55)

Děkujeme EU, co nás ještě čeká? Nejdříve snížíme stavy dojnic, protože nám EU dala malou kvótu. A teď se zdraží mléko, protože ho je málo. Logika jak prase!
Je v pořádku, aby EU takto omezovala státy?
Začínám si myslet, že rozšíření EU je za účelem toho, aby se staré členské země měly ještě lepe na úkor nových.

 

Naletěli jsme (Jensen, 11. 10. 2007 22:49)

Naši vyvolení ještě před rokem chtěli obilím topit v elektrárnách !!!
EU mj. zakázala zásoby obilovin a jiné kraviny
Stejně jsme naletěli na levné potraviny jako na KSČ v roce 1946. Ti, co nám prodávali pod cenou, dnes ovládají a vlastní vše i se všemi, co to vyrábí. Jak prosté.

 

Další zdražování (Jana, 23. 10. 2007 14:45)

Milí přátelé,
líbí se mi, že jste jasně oddělili potraviny na jídlo a tzv. základní životní potřeby od všeho ostatního spotřebního zboží. Parní lokomotivu ať si zdraží, ale ne chleba!
Chodím po obchodech a vidím, jak lidé nevěřícně kroutí hlavami nad pálkami za jídlo…máslo za 42 Kč, mléko za dvacku, půlka chleba za dvacku!…Ohledně zvyšování cen plynu, elektřiny, nájmů občané již fakt nadávají. V novinách psali, že ceny ale tak vysoké být nemusí, že to je uměle předražené! Prý za zdražením nestojí zemědělci, že na tom nevydělávají výrobci potravin, ale ty řetězce, prodejci. Mohu se tedy zeptat – kam až ty ceny chtějí zvedat? Prý se bude zdražovat dál. Co to má za smysl? O co tady komu jde? Jen se tím ožebračuje většina občanů a menšina má velké peníze. Už teď se u nás začínají lidé dělit na chudé a bohaté! Je to naprosto umělé, díky tomuto okrádání většiny menšinou. Je tomu tak, jak tomu bylo dřív. Prostě bohatí okrádají chudé. Nedivím se, že roku 1948 lidé chtěli změnu, věřili v něco lepšího, než je kapitalismus. Komunisti zklamali také. Je to motání se v kruhu. Chudáci se zase budou muset dát nějak dohromady a asi budou muset povstat. Ale copak jsou bohatí tak krátkozrací? Proč chtějí rozevírat sociální nůžky a zvyšovat sociální napětí mezi bohatými a chudými, a chtějí tedy boje, války, povstání? K ničemu jinému přeci takový vývoj nemůže vést! Jak psal tady jeden čtenář, že zdražování povede k inflaci a nakonec k válce. Nebo je to moc černé vidění?
Jana

 

Odpověď Janě (nespokojení, 26. 10. 2007 21:21)

Protože jsou základní životní potřeby předmětem tzv. „volného trhu“, mohou tak trhovci (překupníci) - jelikož je spotřebitel nucen k jejich koupi za každou cenu - spotřebitele libovolnými cenami vydírat. Sami od sebe by však nikoho vydírat nemohli, kdyby jim to neumožňovaly zákony, vymýšlené tzv. „zástupci lidu“ (zákonodárci). Protože se podceňování nepřítele nevyplácí, nesmíme předpokládat, že je zákonodárce (poslanec) hlupák, že si to neuvědomuje. Raději se musíme ptát: Proč to svými zákony umožňuje?

Ať už tak zákonodárce jedná ze své vlastní vůle, či jen jako úplatná nebo vydíratelná loutka, tahaná odněkud z pozadí za nitky, nenacházíme tu jiný motiv, než mravní a morální zvrhlost, nenacházíme tu jiné pohnutky, než egoisticky a bezohledně hamižné. Byly by snad poměry jiné, kdyby byl svět v rukou organizovaného zločinu?

Vzpomeňte např. na vývoj cen následkem jejich liberalizace po tzv. „sametové revoluci“. Tehdy nám Václav Klaus v TV vysvětloval zákony tzv. „volného trhu“ následovně: „Je-li nabídka nižší než poptávka, ceny jdou nahoru, je-li nabídka vyšší než poptávka, ceny jdou dolů.“ Jako když sype ptáčkům!

Praxe však byla jiná. Např. československé zemědělství tehdy vyrábělo mnohem víc potravin, než mohl ČS trh spotřebovat (po zrušení RVHP tato nadprodukce zůstala doma). Podle Klausových zákonů trhu by tedy měly jít ceny potravin prudce dolů. Ony však šly naopak prudce nahoru! To je totiž skutečný „volný trh“!

Zoufalí zemědělci zaorávali úrodu, vylévali mléko do kanálů, nemohli prodat nadbytečný jateční dobytek atd. atd. Pokud nezkrachovali, dostávají dnes dotace za to, že nechávají půdu ležet ladem atp. Mezitím systematická likvidace našeho zemědělství (a nejen zemědělství) natolik pokročila, že už nejsme ani soběstační. Hyper a super-markety se pak postarají i o likvidaci toho, co zbylo.

Jsou to právě překupníci (vč. zpracovatelských mezičlánků), kdo na jedné straně likviduje výrobce (nízkými výkupními cenami), na druhé straně odírá spotřebitele (vysokými prodejními cenami). Díky naším zákonodárcům se ovšem mohou úspěšně hájit: „My nic nezákonného neděláme!“ Zasloužilí zákonodárci pak u nich mají garantována výnosná místa, tučné prebendy, zlaté padáky, či jak se tomu všemu říká.

Zmínili jsme se již o trojím druhu totality (totalita politická, kulturní, ekonomická). Když r. 1948 lidé chtěli změnu, zvolili si po totalitě ekonomické (liberální 1. republiky) a totalitě kulturní (protektorátu nacistického Německa), totalitu politickou (vládu jedné strany). Když konečně i v listopadu 1989 zatoužili po změně, zvolili si opět totalitu ekonomickou. Tím se uzavřel bludný kruh totality a nespokojenosti, v němž máme bloudit stále dokola, střídáním tří druhů totality, aniž si kdy pomůžeme k lepšímu životu.

To, co nazýváte „bohatými“, to nejsou krátkozrací lidé, ale bezohlední a nenažraní dravci, kterým je jedno, jaká totalita právě vládne. Oni se umí přizpůsobit každému režimu, v němž se vždy nějak proderou k moci, aby si zajistili buclatou existenci na úkor ostatních, jimiž z duše pohrdají, jako tzv. „elita“ tzv. „póvlem“ (davem, luzou, pakáží, či jak své bližní pojímají). Zde žádné povstání nepomůže, pokud má vést jen k jinému druhu totality. A pokud povstání přeroste ve válku, pak „zástupci lidu“ poženou nespokojence jedné strany proti nespokojencům strany druhé, aby se vzájemně zdecimovali. Beztoho je prý lidí na Zemi příliš mnoho.

Pohříchu, vykořisťovaní lidé netouží po ničem jiném, než po tom, po čem touží jejich vykořisťovatelé (po blahobytu). Dostanou-li příležitost, zařadí se zpravidla mezi dravce a aktivně se zapojí do utlačování nespokojených. Tak je tomu proto, že každý touží jen po své vlastní spokojenosti (popř. po spokojenosti své rodiny atp.), nikoli po spokojenosti všech.

Proto každý zpravidla ví, co chce a co nechce pro sebe, málokdo se však zabývá otázkou, co chtít pro všechny. Z tohoto pohledu jsou vlastně všichni dravci. Podle zákona džungle jsou však jedni (vykořisťovatelé) úspěšnější než druzí (vykořisťovaní). Co za daných okolností poradit vykořisťovaným? Neuvažujte jako dravci (egoidně), ale usilujte o takové uspořádání sociálních vztahů, jaké zajišťuje spravedlnost všem! Takovým řešením je trojčlenný sociální organismus.

 

Další zdražování - pokračování (Jana, 31. 10. 2007 17:09)

Milí přátelé,
máte pravdu v tom, že prospěcháři a darebáci nevymřeli s pádem socialismu roku 1989, ale že se, a to úspěšně, "transformovali" do nové kapitalistické doby. Ani za socialismu tu tedy nebyli žádní komunisté (jak mnozí na ně dosud stále nadávají)- nebyli a nejsou tu tedy žádní komunisté, ale jak vy jim výstižně říkáte: "nenažraní dravci"!!! Vnímám to tak, že tito dravci a lumpové se z jedné vedoucí strany pouze rozlezli do všech ostatních politických stran atp. a dál si navzájem pomáhají, dohazují si kšefty, obsazují výnosná místa v bohatých firmách atp. A určitě v tom pokračují i jejich děti, vnuci, rodinní příslušníci.
Ale stále mi uniká, proč to tito prospěcháři dělají tak tvrdě. Jsou-li bezohlední - jak píšete, ,jsou-li to nenažraní dravci toužící po blahobytu - přece jim ale musí být jasné, že dříve či později takto týraní, ponižovaní a zotročovaní lidé vyjdou do ulic a bude další revoluce či povstání. A i když bude tato tzv. elita někde schovaná ve svých rezidencích, za zdmi paláců - přesto jí hrozí, že ji rozvášněné a zfanatizované davy v ulicích vyženou z paláců, že si ji najdou a pomstí se jí za všechna příkoří. A přeroste-li současné zdražování mez trpělivosti lidí, a bude-li inflace, způsobí-li následné sociální napětí válku - tak i bohatí, elity národa přeci budou trpět válečnými útrapami - bombardováním, hladem, nedostatkem všeho... nebo ne? Tak jsou či nejsou to krátkozrací lidé? Nedochází jim, že i jim hrozí nebezpečí? Kvůli chvilkové výhodě riskovat válku  a možnost ztráty všeho? Nebo tu jde ještě o něco jiné? Proč chtějí válku? Proč chtějí vše rozbít a zničit, i lidi? Píšete, že to jsou morálně  a mravně zvrhlí lidé, egoističtí... že by jen proto? 
Píšete, že v trojčlenném sociálním organismu budou tři zákonodárné sbory.
Zajímalo by mě, jaké v TSO budou (v případě uskutečnění této ideje) další politické organizace nebo politické strany? Jaký budou mít program? O co bude usilovat levice či pravice? Jakou roli budou mít politikové, ministři, prezidenti atp.?

 

Odpověď Janě (nespokojení, 1. 11. 2007 21:46)

Proč prospěcháři jednají tak tvrdě? Nejsou krátkozrací? Nedochází jim, že i jim hrozí nebezpečí?

Stejně dobře bychom se mohli ptát: Proč tak tvrdě jedná zloděj, lupič, vrah? Lup je přece tak lákavý!

Co na tom, že porušuje zákon, že může být dopaden a potrestán. On přece doufá, že nebude dopaden a potrestán, i kdyby vše vyšlo najevo! On ví, že spravedlnosti nemůže unikat věčně, doufá však, že se mu podaří unikat alespoň po čas jeho života. Až umře, bude mu všechno jedno (jak se domnívá). To je základ „filosofie“ veškerého zločinu. A je to především současný „vědecký“ světový názor (materialismus), jenž ho v jeho zločinných ideách utvrzuje. Aby nestrádal v důsledku sociálních a ekologických katastrof, které sám způsobí, loupí ještě víc, aby si nahromadil „strategické zásoby“, aby si vybudoval podzemní bunkry, aby si opatřil nejmodernější výzbroj (vč. hromadného ničení), aby se rozezlenému davu ubránil (i v západním světě existují soukromé armády). On si nepřeje celosvětové, ale pouze lokální války a jiné katastrofy, aby odvrátil tzv. „populační explozi“, kterou mu do hlavy nasadili opět tzv. „vědci“...

Horní politická sféra a dolní obec jsou jedním (horním a dolním) ze tří pilířů TSO. V nich i mimo ně se ovšem občané mohou dopouštět různých omylů, např. v podobě zakládání politických organizací (vč. stran) s různými programy (levicovými, pravicovými aj.). Z nich mohou být pomýlenými občany dokonce voleni zákonodárci do třech sborů (politika, kultura, ekonomie), v nichž ovšem nelze nadělat více škody než nadělá jejich totální zmatení. Uvážíme-li však, že tzv. „strana“ je jakýsi klub tendenčně orientovaných lidí a kariéristů, mohou se občané dočkat tzv. „spiknutí“ zákonodárců volených z politických stran, kteří se mohou pokusit totálními zákony trojčlenný systém rozvrátit. Pomýlené občany pak v nejhorším případě čeká totalita (politická, kulturní, či ekonomická), kterou mají už dnes. Jde o to, aby občané dopláceli jen na své vlastní chyby, nikoli na cizí (popř. na cizí zločiny). Vystříhají-li se tak fatálních omylů, pak mezi nimi nebudou mít strany, politici, ministři či prezidenti nijaké místo...

 

 

práce a čest (P.L., 30. 05. 2008 18:30)

Vážení,
Vaše stránky jsou zajímavé. Jsem už starší, takže já už asi něco takového bohužel nezažiji, ale máte moje sympatie. K té sociální trojčlennosti bych měl toto:

Navrhuji více probrat problém zlodějen. Je to v lidech. Jak zabráníte zlodějnám? Když vidím svět kolem sebe a tu bezmoc obyčejných lidí proti zločinu, tak až ztrácím naději, že se dá něco změnit. Takže to by byla taková první věc.
Další věc mám: Pracovitost. Zdá se mi, že lidem se už ani nechce dělat. Většinou je práce hodně ledabylá, odbytá. Většinu života jsem prožil za socialismu. Neobhajuji ten režim. Ale tehdy se na učilištích fakt kluci naučili dělat tesařskou, zednickou, zámečnickou a práce nějak vypadala. Holky uměly také praktické věci do života. Dnes dělníci nevědí, co by za práci chtěli, ale práci neodvedou poctivě a kvalitně. Nemají čest! Vždyť se říká: Práce šlechtí člověka! Kde bychom byli, kdybychom neuměli a nechtěli pracovat! Ale takový trend tady vidím. Mnoho lidí jen vysedává u počítače a u televize.
Další co bych rád vyzvedl, je pokora. Lidi by se neměli vůči sobě chovat povýšeně a přezíravě či jako nepřátelé. Ten, kdo má dnes peníze, tak se chová pansky často vůči tomu, kdo je na hranici sociálních dávek.
A další je problematika zdražování. Tyto dny zase uveřejnili, že se bude zdražovat energie, plyn, elektřina, následkem toho tedy i doprava, a následkem toho opět potraviny atd. Je to takový uzavřený řetěz, nebo jako domino. Spadne jedna kostka a spadne vše. Takové zdražování se musí zastavit! Má přibývat chudobných a lidí na hranici chudoby.
Tomuto prostě nerozumím!
Jak je to vůbec možné? Ve světě, kde máme supertechniku, počítače, umělou inteligenci, kde se létá do kosmu. Miliardy dolarů jdou na chod světových institucí, miliardy se dávají na zbraně a na vývoj raket, radarů atp. A na druhé straně tady je hlad a chudoba! To prostě nemohu přijmout a pochopit. Tady je něco shnilého a moc tady něco smrdí. Ale nevím co!
Záleží na Vás, co Vy teď dokážete. Stará generace už nemá sílu. Ale Vy, mladší nyní máte šanci. Držím pěsti,
Váš P. L.

 

Odpověď P.L. (práce a čest):

Zločin (vč. zlodějny) je dán samou podstatou (chaosem) totalitního režimu (ekonomického, politického či kulturního). V totalitách je zločin navíc umožňován zákony (popř. jejich výklady, mezerami v nich, jejich nevymahatelností atp.) a institucemi. V institucích totiž mají výkonnou moc (dohled nad dodržováním zákonů) tzv. „odborníci“, či „zástupci lidu“, kteří jsou zpravidla vystaveni pokušení zločinu víc, než obyčejní zločinci. Vzhledem ke své sociální moci mají však více příležitostí a méně zábran. TSO veškerý zločin minimalizuje tím, že veškerou moc (výkonnou i zákonodárnou) ponechává plně v rukou řadových občanů, kteří nejlépe vědí, co potřebují a co jim vyhovuje. Pokud se zmýlí, zaplatí za své vlastní, nikoli za cizí omyly. Právo veta pak spolehlivě ubrání tzv. „menšiny“ (zejména jednotlivce) proti případným „spikleneckým většinám“...

Že se lidem již nechce pracovat (zejména manuálně)? To určitě neplatí pro zločince, kteří se dnes mohou téměř přetrhnout. Úpadek řemesel je dán politikou totalitních režimů, které nepřiměřeně zvýhodňují (platově aj.) neproduktivní zaměstnání (bankovnictví, inženýrství, úřednictví, politikaření, atp.), na úkor poctivé řemeslné práce, která je v atmosféře totality pokládána za „méněcennou“, z níž však vše neproduktivní tyje. Jaký div, že všichni chtějí studovat „teorie“ a na praktickou výuku jdou až v případě nouze. Navíc byla učňovská střediska ve fabrikách po listopadu 89 houfně rušena, jako neproduktivní.

Nelze obecně tvrdit, že dnes dělníci nevědí, co by za práci chtěli. To platí jen pokud soukromě podnikají. Protože je jich málo, mohou si cenu diktovat. Čest tu nehraje roli, neboť se řídí příkladem tzv. „celebrit“ aj. neproduktivních „elementů“. Jako zaměstnanci v továrnách berou dělníci zpravidla minimální mzdy, takže velmi dobře vědí, co za svou práci chtít. Chtějí tolik, aby mohli lidsky důstojně žít.

Rčení, že práce šlechtí člověka platí, pokud se jedná skutečně o produktivní práci, nikoliv jen o její „odborné“ předstírání, a pokud není využívána k okrádání či vydírání. Úžasná „prosperita“ neproduktivní práce v západních zemích, je „podložena“ bezuzdným drancováním přírodních a lidských zdrojů zejména tzv., „třetího světa“, kde lidé musí žít v bídě i kdyby sebepoctivěji pracovali. Zkrátka, Západ chce žít z kořisti, nikoli z práce a Východ ho začíná čím dál tím víc napodobovat.

V TSO nic takového není možné, neboť spoluobčané nikomu nedovolí, aby svou ZPP odváděl neproduktivně, tedy na jejich úkor...

V totalitních poměrech se k sobě lidé nutně chovají jako nepřátelé, neboť tu ve všech oborech lidské činnosti (vč. zločinu) vládne ničivá „konkurence“, namísto produktivní spolupráce. Mít dnes peníze znamená zpravidla „vyzrát na druhého“. Co za takových okolností pomůže kázat lidem, jak se k sobě mají chovat? Nepřátelství, povýšenost a přezíravost jsou atributy zločinců, kteří si prostě nemohou vážit svých bezmocných obětí. Zde je třeba zločinu (totalitním režimům) odejmout moc a dát ji občanům (TSO)...

To, co tu smrdí, jsou nesmírné investice do totalitních „institucí“, jež jsou vlastní líhní veškerého zločinu (útlaku). Veškerá moc musí zůstat v rukou občanů (TSO)...

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jupi

(Jana, 12. 10. 2010 12:27)

co záse je

jzf

(gfj, 12. 10. 2010 12:27)

jhz